kingik

Jan H(n)us. Propagandistický blábol točený pro potěchu soudruhům. Film se mně nelíbil nejen obsahově, ale ani obsazením. Zdeněk Štěpánek, budiž mu láva lehká, ale nesympatičtějšího herce neznám. On už když promluvil, dělalo se mně zle. Otakar Vávra, sice píchal mladší ročník až do svého skonu, konkrétně Jíťu Němcovou, ale to až poté, co poskytla brigádnickou felaci na italských prázdninách u Felliniho, aby se z ní stala režisérka, ale divácky přístupný film jsem od Vávry neviděl. Ale jo, byl to předchůdce Ridleyho Scotta, ale jeho režijní styl mě nebavil. Tohle je jeden z jeho záměrně zkreslených filmů. Bolševická karikatura, faleš, kurevstvo. Z velkolepého filmu s epickou výpravou je velkolepá fraška. Historická fakta?Tak o ty to ani nezavadilo, neboli byly upraveny banálně, žblebtavě, nablble, ideologicky a rudě, zpátky ni krok! 0%

Naše staré kamarády nehodííííííme do smetí....A ta písnička tak nějak končí. Je nutno si mě představit jak to zpívám operním altem. Pásmo pohádek ve své době, ano pouze a jen ve své době, se stalo fenoménem. Štěpánka a její Čertík Bertík pouštěly krátké loutkové a animované pohádky, (co spolu dál dělali když zrovna jela nějaká pohádka o tom lze jen spekulovat), kdy asi nejvíce se mně vryly do paměti dva opičáci Hup a Hop. Na ty dva mě nesahejte:-) A dál už si vybavuji pár pohádek, které byly z dnešního pohledu dětského diváka poněkud slabé. Asi těžko by dnešní dítě bylo hotové z tohoto pásma.Takže zdejší hodnocení je přehnané a volím smířlivějších a odpovídajících 60% Je nutno si přiznat, že stěžejní postava Čertík Bertík byl latentní homosexuál a aby se to udrželo v tajnosti musel spolupracovat s STB. Díky tomu působil na televizních obrazovkách tak dlouho. Intimní vztah udržoval pak po pádu komunistů s Pavlem Vítkem a Lumírem Olšovským, občas zkusil trojku s Honzou Musilem.

Řím je hezkej, ale ne s tímto filmem. U Pecka a Hepburnové jsem ani nevěděl kolik jim je let. Vypadali na padesát, ale asi hráli pár středních let. Hepburn naprosto asexuální a jako ženská by mě určitě neupoutala. V podstatě nic na ní nebylo. Stejně jako na tomhle sladkém a nepravděpodobném blábolu kterak se novodobá princezna chtěla protivit vůli a šla poznat svoje město jako obyčejná holka. Věříte tomu, že by to šlo a že by se nějaká prachatá pizda šla producírovat po městě a s každým se kamarádila? Ano, podle tohoto filmu to jde. A já dávám zasloužený odpad za mistrné ztvárnění blábolu. 0%

Důležitý je pracovní elán a soudružská výpomoc. A tak je možné pozorovat, jak soudruhům padají čupřiny do obličeje a žíly mají jako provazy, když s vervou tahají fošny s absencí koláčů potu při stavbě dětské školky. Tak se jim to budování promítlo až do filmu, který je ukázkovou propagandou socialistického smýšlení a pokroku. Marvan jako nervozní revizor na rekreaci jim tak trochu kazí renomé, ale nakonec i on prohlédne a z nerudného rekreanta je rázem vlídný muž plný chutě do života. Soudružské poplácání po zádech a společně zazpívanou píseň si nelze odepřít. Obehraná komedie, jejíž několikátou reprízu si odepřu. 40%

Král Miroslav se vydává do Půlnočního království, aby v převleku za zahradníka zbavil princeznu Krasomilu pýchy. Klasická filmová pohádka na mě působí tak nějak průměrně, i když herečtí představitelé byli dobří, ale hlavně tahle pohádka neměla to pravé pohádkové kouzlo. 60%

Tohle je ten oslavovaný Werichův opus? Mně to přijde jak nesmělá satira na totalitní režim, a taky to je. Golem je rudý režim a vrchnost i chudáci jsou jemu podřízeni. Monarchie není žádána. A když se rozezní Werichova budovatelská óda na to, co všichni společně dokážou, nazpívaná zřejmě z donucení, aby to celé nezakázali, nebylo co řešit. Hrozný film. Barvy, ozvučení a všechno kolem v poločasu rozpadu. Neděkuji, jsem pustil telku a náhodou to dávali. Krize. Nikdy jsem to nedodíval, až nyní, a o ničem. Snad jen herecké výkony to spasily. 20%

Vizuálně pohlcující snímek. Kamera je na tomhle filmu skutečně neobyčejně schopná vyprávět příběh za samotné herce. Vlasta Fialová a spol. jsou samozřejmě nedílnou součástí vyprávění, ale kamera si dokáže s jemnými detaily mimořádně vyhrát a téměř je nahradit. A dohání to, co se příběhu nedostalo v dramatické rovině. Přes nepříliš úderný ráz vyprávění se občas dostavil pocit prázdnoty v příběhu, který však poctivě gradoval v několika scénách. Když jsem pak film hodnotil zpětně, přece jen ta zápletka kolem "čarodějnickými" schopnostmi obdařené dívky mně přišla poněkud vlažná a roztahaná, ale režisér prokázal, že filmu vdechl život svým citem pro nevšední poetiku, která v dnešním filmovém světě už nemá zastoupení. 60%

Rodina, ve které to má na povel Jaroslav Marvan, a jehož staromódní výchova je pro současného diváka přece jen poněkud nepochopitelná. Ve filmu postava pana starožitníka Kohouta vládne jistou demagogií, a vynikající pan Marvan byl na takové postavy nervozně těkavých mužů jako dělaný. Svým vynikajícím ztvárněním své postavy, u níž divák dlouho váhá, jestli u něj vzbuzuje sympatie nebo antipatie, v podstatě zastínil všechny a všechno kolem. Občas to bylo až na škodu, protože v jeho "sólaření" se mu nikdo ani nepřiblížil, nicméně bez schopných sekundantů by zase byl divák ochuzen o celou řadu gagů, z níž naprosto nejvíc vyčuhuje ten s přibíjením obrazu. Tenhle film mám spojený s panem Marvanem a vždy se těším na jeho první polovinu, která je originální, nápaditá a režijně přesně načasovaná. Druhá polovina je o něco zdlouhavější, už nemá v sobě tolik energie a postupně se vytrácí ta věrohodná existence postav oproti hlavnímu protagonistovi. Dnešní divák, pokud nemá klasickou dobu i s jejími výchovnými manýry a noblesou až tak nakoukanou, může nejednou nad konáním a chováním postav otráveně mávnout rukou, film pro něj bude tzv. nic neříkající. Pro mě osobně tenhle film své kvality, a rozhodně nemalé, má, ale přesto na mě působil poněkud nevyváženě a energický až dravý nástup na diváka si neudržel po celou dobu stopáže a ve zmíněných atributech i tempu začal před cílovou páskou ztrácet. On pan Marvan si totiž od počátku vypracoval znatelný náskok a byl v cíli skoro o prsa před celým filmem, i s jeho lehkostí, s jakou do role vklouzl. Film svým pojetím rovněž nepopře svůj divadelní původ. 60%

Film, který šel zcela mimo mě. Pokud účelem tvůrců bylo mě znudit, tak se jim to povedlo dokonale. Čekat takovou dobu na scénu, kdy má hlavní ženská postava vizi katastrofy vykolejení vlaku (předtím se naprosto nic v celém filmu neuděje), je opravdu síla. Zvláště když se o katastrofě jen mluví. Díky za 86 minut o ničem. V červených číslech za co? Za přeblafnutí hlavní mužské postavy v tunelu pornohvězdou.To v knížce ani ve filmu nebylo. To jsem tam přidal já a Larry Flynt, ale Vávrovi se to nelíbilo, a tak to skončilo na podlaze střižny. V té nudě by se to stejně ztratilo 0%

Těžký život komsomolky. Zabrousil jsem do klasického sovětského díla, které na svůj rok vzniku příjemně překvapilo. Nebyl jsem blíže obeznámen s tvorbou věhlasného režiséra Leva Arnštama, ale tenhle zástupce je poměrně výrazný, takže se dá usuzovat, že to svým způsobem byl nadčasový režisér, který uměl být přehledným vypravěčem a odváděl dobrou práci s herci. Tohle drama je na svoji dobu poměrně syrové a drastické. Partyzánka Zoja padla do zajetí německých vojáků, kde si užila své. Údajně existuje verze s explicitním mučením zajatkyně. Verze, kterou jsem měl k dispozici, byla poněkud mírnější. Film disponuje zajímavě působivou atmosférou strachu z nepřátel. Herecké výkony na patřičné úrovni, filmu v první polovině chybělo tempo, následně se film dostal do zajímavé fáze. Arnštam a spol. si udržel můj divácký zájem, neboť se jednalo o story, co nebyla nijak ohraná a svitla naděje, že sovětský film nutně neznamená nesledovatelný film. Tenhle si určitě pozornost zaslouží, i když jsem čekal o něco víc. Příběh měl být podle ohlasů hodně strhující, což tedy nebyl. Byl napínavý tak akorát. Některé dramatické scény byly moc urputné ve svém podání, což se nedalo brát moc vážně. V zásadě jsem ale s filmem neměl problém. Jednou za čas je sovětské drama vítanou změnou v nadvládě bijáků současnosti. 60%