Dovolená s Andělem

„Co nepřišlo dnes, přijde zítra.“ Budovatelská veselohra jako podle šablony vytvořené samotným Ždanovem. Chvályhodné budování přátelství mezi národy, soudružská solidarita a pozitivní pracovní přístup jsou zástěrkami k organizovanému duchovnímu znásilnění člověka, jehož chování narušuje optimistickou image státu (resp. strany). Opakovaně je sice postavami konstatováno, že o svých soukromých záležitostech by si měl každý rozhodovat sám, jenomže jde o pouhou snahu vyvolat zdání svobodné volby. Film ve výsledku tvrdí něco jiného, když mezi soukromé a veřejné klade rovnítko. Nelze být svědomitým zaměstnancem a přitom špatným člověkem. Obdobně nelze trávit rekreaci jinak než prací. Vzorný občan socialistického Československa, ať z Moravy, Slezska nebo východního Slovenska, ať elektrotechnik nebo řidička autobusu, musí na veřejnosti vystupovat stejně lidumilně jako v soukromí. Afektovaný optimismus, zpřítomňovaný například zpěvnou náladou věčně usměvavých rekreantů, představuje neporušitelnou normu, které se anomálie Andělova typu musí chtíc nechtíc přizpůsobit. Morousovitý revizor zároveň představuje jediný vážnější problém, který je potřeba „vyřešit“. Krajina je krásná, dětičky šťastné, nezaměstnanost neexistuje („každý má svoju robotu“). Peníze možná taky nejsou, ale nač, když proletářům činí radost pracovat pro práci samou. Pro práci, která utužuje kolektiv a stírá rozdíly mezi pohlavím, věkem i národností. Přes její přímočarost, neponechávající prostor pro alternativní výklad, se Dovolenou nedá bavit alespoň škodolibě. Formálně jde o film bez nápadu, faleš je cítit z každého hereckého gesta a tezovité vyprávění nevytváří absolutně žádné očekávání nebo napětí. Zasvěcené dialogy o zakládání klínů dojem mírně zlepšují, ale není jich dost, aby to celé bylo tak blbé, až by to bylo vtipné. 50% Zajímavé komentáře: Oskar, Marthos, zputnik, ScreamJay (10.04.2019)

Dovolená s Andělem je dokonale rudá, mám ale hrozně rád Marvana. Bavím se u scének kde vystupují on a Kemr. A to ostatní? Všichni milují práci a makají i o dovolené. Cestou k vodě se sborově zpívají budovatelské koniny, oslavuje se pracující člověk atd. Dějové vzduchoprázdno film vyplňuje dvěmi linkami, posilujících ideál čistoty sociálního člověka. Manželská krize, na níž starostlivě dohlíží závodní rada a zdevastovaný útulek pro děti, který dají naši pracovití rekreanti do pucu, i když by měli odpočívat u vody. Prostě se tomu směju a přijde mi to z dnešního pohledu naprosto šílené. Bizarní zážitek, ale o to více mě ten snímek fascinuje. Jde o dokonalou ukázkou filmového díla, které podává absurdní svědectví o době, v níž vzniklo. Rozhodně Anděla nehodím přes palubu, jen kvůli závadné ideologii. Humor zde funguje i po dlouhých letech od premiéry a plejáda hereckých es, udržuje prvek zábavy na solidní úrovni. Film s nebývalou výpovědní hodnotou. Ideální studijní materiál pro současnou generaci zapálených filmových fanoušků. (08.12.2023)

Hlava má jasno – Dovolená s Andělem je hrozný film, který si vychutná jen ten, kdo je schopen na chvíli zapomenout, že existuje něco jako historie a vezme jej jako čirou utopii. Teprve potom má svět, ve kterém odborová rada zná odpověď na každou otázku, Josef Kemr zatlouká hřebíky jako by to dělal celý život a rekreanti pravidelně mizí v oblacích cigaretového dýmu svoje kouzlo. (05.12.2003)

„Ale je tady krásně...“ - „Krásně... Krásně je všude, pokud tam nepřijdou lidé.“ Bubák a morous od nátury Anděl dostává poukaz na letní rekreaci v odborářské zotavovně. Soudružská solidarita má zelenou a divák tápe, zda se přikloní k nostalgii nebo budovatelské komunistické agitaci, která ovšem není oproti jiným zákeřná. Takže u mě je to jasné. Ano, je to podle šablony, permanentně usměvaví rekreanti mohou lézt krkem, ale já se i po letech dokola bavím. (31.01.2021)

Jsou filmy, ze kterých se mi dělá opravdu špatně. A tohle je jeden z nich. "Anděla na horách" ještě skousnu, ale tenhle vzorek pracujícího lidu (korunovaný nadrženým instalatérem), který na dovolenou jede v podstatě za trest, povinně se na povel bratřit a z utrpení v nicnedělání je vysvobodí až stavba místní školky, už ne. Na rozdíl třeba od "Zítra se bude tančit všude" se totiž tohle jako film pokouší i tvářit. (09.09.2005)