Beckett

Pro tyhle pořady není žádná omluva.

Pro tyhle pořady není žádná omluva.

Je možné vyrobit z auta raketoplán? Dostane se Toyota Hilux na severní pól dřív, než psí spřežení? Je možné hrát s auty šipky? Tento druh otázek se obvykle snaží zodpovědět tři naprosto nepřekonatelní moderátoři pořadu Top Gear. Já pro ně však mám jinou otázku: Oni vám za tohle ještě platí???

Nikým nepřekonaný (a dost možná i nepřekonatelný) král všech filmových béček. Tenhle film má prostě všechno: love story, přátelství, válku, utrhané hnáty a samozřejmě brouky. Moře a moře brouků! Hvězdná pěchota si na nic nehraje a obsahuje snad všechny žánrová klišé a možná i pár nových. Přitom jsem ale ani jednou nemusel skřípat zuby. Naopak pokaždé když si tuhle volovinu pustím, přijde mi lepší a lepší. Mezi vší tou lacinou zábavou však nezapomeňme na Heinleinovo neskutečně výstižné (a neméně nepříjemné) shrnutí lidské přirozenosti: "Violence has resolved more conflicts than anything else. The contrary opinion that violence doesn’t solve anything is merely wishful thinking at its worst. Those who forget that always pay."

Nejsurovější filmový zážitek mého života, po jehož shlédnutí jsem ještě dlouho tupě civěl do zdi. Vlákna (musím říct že název filmu je přímo geniální) zobrazují události, které se člověku při slovech "jaderná válka" obvykle nevybaví. Hrůzu ve vás nevzbudí efektní výbuchy atomových bomb, budou to bezradní lidé, kteří se v šoku potulují spálenými troskami, aby zjistili, jestli jsou jejich příbuzní ještě naživu. Bude to rozhodování zda se v oblastech zasažených radiací vůbec bude přidělovat jídlo, protože obyvatelstvo tam stejně nemá naději na přežití. Budou to lidé, kteři se v zoufalství jednoduše posadí na zem a čekají na smrt. Citát je možná otřepaný, ale bude to ta první věc, která vás ve spojení s Vlákny napadne: "A živí budou závidět mrtvým."

"I wanted to see exotic Vietnam, the jewel of South East Asia. I wanted to meet interesting and stimulating people of an ancient culture... and kill them." První část filmu je legendární, mě se přesto ta druhá (dle mého názoru značně nedoceněná) líbila ještě o něco víc. Surové, mrazivé, opravdové. K tomu všemu závěr, který ve mně vyvolal tolik protichůdných emocí najednou, že jsem se v křesle doslova roztřásl. Co víc si lze vlastně od Kubrickova filmu přát? Máte rádi Mickey Mouse?

Ať je váš názor na globální oteplování jakýkoliv, nespornou předností tohoto dokumentu je už to, že vás donutí (nebo aspoň někoho) se nad obecně příjmanými pravdami zamyslet. Pro laika je pravděpodobně nemožné rozeznat účelovou manipulaci od uceleně prezentovaných faktů, odborník k tomu zase žádný film nepotřebuje. Pro mě je důležité, že jsem po velmi dlouhé době slyšel také smysluplné argumenty proti teorii globálního oteplování, spolu se svědectvími o tom, že i takove organizace jako IPCC nemají problém manipulovat s fakty. Na závěr bych jen rád dodal, že každou manipulaci (vytržení z kontextu, sestříhání pouze vhodných tvrzení aby se v celku jevily jako nevyvratitelná pravda) kterou v tomto filmu najdete, naleznete v jakémkoliv enviromentalistickém filmu v minimálně stejné míře.