Namakemono

Nenávídím hlavní postavy. Všechny do jedné a každou jednu zvlášť. Je mi slabou útěchou, že většina z nich skoná velmi bolestným a ponižujícím, často až komickým způsobem, ale to je asi tak všechno, co si na tomhle zvěrstvu dokážu užít. Holloway, Shaw, Janek, Fifield, Millburn i Ford, pubertálně tupí, nekompetentní, nadržení a zkouření, všichni by dokonale zapadli do Jasona X, ale co s takovou smutnou smečkou degenerátů a autistů v seriózní science fiction? Jedině tak utratit, za což dávám usmolených 30%. Dalších 20% je za nádherné vizuální zpracování a nakonec 10% za chobotničku.

Čtyři nezranitelní Kryptoňané si dávají dvě hodiny po hubě. Co na tom, že kolem nich město lehne popelem, když si žádná z hlavních postav není schopná ani zadřít třísku? Pár minut se proto človek snaží vcítit alespoň do těch desítek zraněných a zmrzačených sirotků, které za sebou Superman zanechává jako nějakou oslizlou, krvavou stopu, ale když se ztráty na životech přehoupnout od statisíců k milionu, člověka to nějak přestane dojímat. Koneckonců, když to nevzrušuje Clarka, nechápu, proč bych z toho měl být jako na trní já. Napětí se poslední dobou tak zoufale přeceňuje...

Postavy jsou zrecyklované stereotypy a příběh holá kostra, zhlédnutá stokrát jinde (jen je tentokrát hůře zpracovaná, zoufale průhledná a trestuhodně nezajímavá). Hlavní hrdina je ukňouraná děvka, rozumu moc nepobral, iniciativy nebo charakteru také ne, zato se nikdy neostýchá podělit o svůj duchaplný vnitřní monolog, nad kterým vám budou skřípat zuby. Což je poměrně škoda. Premisa i postavy jsou načrtnuty v relativně zajímavém duchu, ale v několika prvních minutách představí veškerou hloubku (či spíše absenci hloubky, pikachu by ze srovnání vyšel jako jasný vítěz, ale obdobně by obstála i kostka lega), která do nich byla vložena. Dalších 11 dílů seriál šlape vodu, hlavní postavy (přesněji řečeno jediné postavy) jsou pouze čtyři, Okonogi je využívána výhradně jako nesnesitelně uvřeštěné slaboduché pako, Niiya dodává skupině tolik nepotřebné emocionální přepětí a Kanoe se objeví pouze v momentech, kdy je na čase pohnout s příběhem (tedy zhruba třikrát). Yuuko tedy nezbývá, než si hrát sama se sebou, což také dělá, ale i ten všudepřítomný fanservice člověka velmi rychle unaví. A kde nic není, tam ani smrt nebere.