Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (89)

plakát

Zatôichi umi o wataru (1966) 

Ve srovnání s předchůdci je to nevýrazný díl. Ale zajímavá je skladba protivníků. Není to rozsáhlá síť gangů, bosů, úředníků ad. Není to ani osvědčený model s aspoň jedním trochu zručným šermířem. Osu zla totiž tentokrát od začátku do konce tvoří pouze smradlavý Tohachi a jeho banda otrhanců na koních. Připomínají Calveru a spol. Až na to, že obyvatelé téhle terorizované vesnice, jsou tak neuvěřitelně vychcaní a nevděční, že by je nikdo kromě slepého dobráka nezachraňoval. Holka která po Ichim vyjede, má celkem naději, i když je to nakonec opět jen trapně platonické. Řezničiny je zoufale málo, až v závěru. A to ještě někteří z oponentů předstírají boj tak urputně, až se jim gumové katany ohýbají.

plakát

Temný rytíř povstal (2012) 

Nolan to do třetice nezvládl. Po skvělém Batman Begins a skoro stejně dobrém Dark Knightovi, se trojka nemůže měřit ani s jedním z nich. Nesouvislý děj, nepřesvědčivé akční scény, roztahanost.. Vyloženě podvyživený Batman nestojí vůbec za řeč. A představitel Banea taky nenadchne "To by sa musel jináč chovat, jináč tady obracat..." aby dosáhl úrovně svého předchůdce.

plakát

Sórecu šinsengumi: Bakumacu no dóran (1960) 

Povedený snímek o Shinsengumi a konci šogunátu. Příběh plný zvratů kopíruje skutečné události doby. Film svou přítomností ozdobili Chiezo Kataoka (v roli šéfa Shinsengumi Isamiho Konda) a hlavně charismatický Ryutaro Otomo. T. Wakayama jako Okita Soji(v jedné ze svých prvních rolí) nemá moc prostoru. Souboje jsou poměrně nepřesvědčivé, ale s ohledem na rok vzniku je to O.K.

plakát

Gojókiba (1972) 

Harry Callahan není žádný mejdlo, ale proti Hanzovi je to učiněný Mirek Dušín. Vyšetřovatel Hanzo si nenechá od NIKOHO kafrat do svojí práce, kterou bere s fortelem kata Mydláře. Je drzý jako opice a divím se, že svoje nadřízené rovnou nefackuje. Je to řádně ujeté, ikdyž na 70.léta zas tak moc ne.. Katsu stvořil roli ultratvrďáka podle mangy Kazua Koikeho, stejně jako Wakayama. Nutno dodat, že na rozdíl od bratra používá úplně jiný pracovní nástroj. Najdou se i slabší místa, ale jako celek je to velmi zábavné.

plakát

Karate baka ičidai (1977) 

Tento díl rozhodně není slabší než dva předešlé. Je to opět fantasy, ale ze všech tří nejprofesionálněji natočen. Tím myslím hlavně kameru a střih při akčních scénách, ty byly největší slabinou předchozích dílů. Olejová pranice v dojo pana Ishibashiho stojí za to a Kojiro Hongo jako spřízněný judista taky potěšil. Chiba si v závěru říká o srovnání s Brucem, a z tohoto souboje nevychází nejlíp.

plakát

Zatoichi no uta ga kikoeru (1966) 

Na chvíli se Zatoichi nechává zblbnout od slepého flanďáka s kytarou a všudypřítomnému násilí "nastavuje druhou tvář". Naštěstí ho to ale brzy přestane bavit a pokračuje ve svém klasickém stylu "na hrubý pytel..

plakát

Kenka karate: Kjokušin buraiken (1975) 

O fous lepší než jednička. O Sonnyho mistrovství asi nikdo nepochybuje, ale kamera a střih to znovu potápí. Zachraňují to tradičně gore efekty. Souboj s medvědem je na úrovni obdobné scény v Jak se budí princezny. Ona ani ta přetahovaná s býkem z prvního dílu se bez nějaké té makety neobešla. Přesto strhující podívaná.

plakát

Zatoichi sakate giri (1965) 

Opět o něco slabší článek řetězu. Po všech předchozích masakrech je překvapivé, že dosud nedotknutelného maséra nacházíme ve vězení, navíc dostane 50 ran holí. Příběh neoslní, Ichi opět vtipkuje a sebejistě se pochechtává, jakoby měl v rukou nabitou brokovnici. Na závěr je tu povedená bitka v rybářské vesnici.

plakát

Kenka karate kyokushinken (1975) 

První část Masutatsu Oyama trilogy. Jako poctu učiteli bych to snad ani nebral, a když, tak velice svéráznou, chibovskou.. Hrdina propaguje full-contact karate všemi prostředky, výsledkem je asi 50 mrtvých. Hodně mi vadí roztřepaná kamera. Některé scény vypadají, že je kameraman točil v běhu a navíc mobilem. Roli výrazného protivníka, v oyamovkách stejně jako v trilogii Streetfighter, bravurně zvládl Masashi Ishibashi.

plakát

Zatóiči nidankiri (1965) 

V silné konkurenci je tento díl malinko slabší. Celý se točí okolo jednoho bordelu a místy trochu nudí. Soubojů se dočkáme až v samotném závěru. Samozřejmě nechybí tradiční pokus o podvod při kostkách, podle osvědčeného receptu celé série (Ichi sází-> yakuza vymění kostky-> Ichimu nesedí zvuk nových kostek -> vše odhalí jedním dobře mířeným sekem)