tomisaburo

Mistr Donnie Yen ve svém zatím nejlepším filmu. IP Man má strhující příběh, což se v martial arts filmech moc nenosí. Není zde místo na tradiční hong-kongské brebentění o nesmyslech. Podobnost děje s historickými událostmi nehodnotím, je vždy relativní, a pro mě v tomto snímku úplně bezvýznamná. Donnie totiž předvádí WT z jiné planety, nic lepšího jsem nikdy neviděl… Bleskurychlé řetězáky jimiž drtí jednoho soupeře za druhým, pěstmi jako úderníky kulometu....co dodat k téhle parádě? Ukázka toho úplně nejlepšího, co je v žánru k vidění, pro mne ohromně příjemné překvapení..

Pokračujeme v krasojízdě. Soubojů je víc než v prvním díle, ale přes veškerou jejich nádheru jsem nenašel přemožitele „popravy“ deseti japonských pánů z jedničky... Děj mi kromě Rockyho připomíná i starou klasiku Úder otevřenou dlaní. Ze srovnání obou dílů u mně vítězí ten první. Ale i tak 80%..

Pěkně akční zpracování Jánošíka. Charismatický Perepeczko s postavou medvěda seriál skvěle táhne.

Přišel čas utkat se s nepřítelem alespoň na stříbrném plátně. Stejně jako v Equalizerovi, i zde mráz přichází výhradně z Kremlu. Protože jsem film viděl bezprostředně po výše zmíněné krasojízdě Denzela Washingtona, můžu odpřísáhnout, že index spokojenosti spadnul z 90 na 30. Theon Greyjoy koledovat umí, a taky si vykoledoval. Ale způsob provedení celé pomsty, zejména jednotlivé souboje, mě naprosto nepřesvědčil. A nespočet osob zastřelených pistolí vyloženě nudil.

Tento díl rozhodně není slabší než dva předešlé. Je to opět fantasy, ale ze všech tří nejprofesionálněji natočen. Tím myslím hlavně kameru a střih při akčních scénách, ty byly největší slabinou předchozích dílů. Olejová pranice v dojo pana Ishibashiho stojí za to a Kojiro Hongo jako spřízněný judista taky potěšil. Chiba si v závěru říká o srovnání s Brucem, a z tohoto souboje nevychází nejlíp.

O fous lepší než jednička. O Sonnyho mistrovství asi nikdo nepochybuje, ale kamera a střih to znovu potápí. Zachraňují to tradičně gore efekty. Souboj s medvědem je na úrovni obdobné scény v Jak se budí princezny. Ona ani ta přetahovaná s býkem z prvního dílu se bez nějaké té makety neobešla. Přesto strhující podívaná.

První část Masutatsu Oyama trilogy. Jako poctu učiteli bych to snad ani nebral, a když, tak velice svéráznou, chibovskou.. Hrdina propaguje full-contact karate všemi prostředky, výsledkem je asi 50 mrtvých. Hodně mi vadí roztřepaná kamera. Některé scény vypadají, že je kameraman točil v běhu a navíc mobilem. Roli výrazného protivníka, v oyamovkách stejně jako v trilogii Streetfighter, bravurně zvládl Masashi Ishibashi.

Pocta legendární verzi ze 70. let se pokouší o dokončení příběhu. Ogami a Retsudo konečně pořádně zkříží meče. Kdyby snad někoho napadlo srovnávat s originálem, musel by Masaru vstát z hrobu a popadnout svůj dōtanuki…

Jeden z nejlepších filmů s Chibou v hlavní roli, který se místy přibližuje dokonce samotné trilogii Streetfighter. Zpočátku to vypadá víc než dobře, dějově variace na Yojimbo, dostatek dobře mířených ran a násilnost na uspokojivé úrovni. Ovšem film s postupujícím časem ještě graduje a peklo, které se rozpoutá v druhé polovině splňuje i moje nejpřísnější kritéria. Závěrečná scéna s mečem patří do zlatého fondu japonské akce. To se musí vidět..

Zatím nejlepší Strachova krimi. Sice je to zbytečně natahované, občas nesmyslné a rušené přehrávajícím Donutilem, ale to (minimálně v první polovině) bohatě vynahrazuje kurevské napětí, solidní tým vyšetřovatelů a dostatek mrtvol. Bohužel poslední dva díly potápí celou sérii hluboko do průměru. Hlavně odmaskování sériového vraha je zklamáním, Škoda, že nenaverbovali Honzu Hartla, typického představitele vraždících bestií, na uvěřitelnosti by to druhé polovině příběhu vůbec neubralo. Ono totiž už není z čeho. V samém závěru dostává pracně budovaná konstrukce vyloženě komický rozměr. Věčná škoda.. Jen tak pro pořádek, jak je Jirkovým dobrým zvykem, angažoval i tentokrát regiment flanďáků. Bez nich by to asi nebylo dostatečně mysteriózní.