Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (689)

plakát

Sanctum (2011) 

Hodně na efekt (3D efekt) a odhadnutelné. Koukat se na to pořád dá, i když je od počátku jasné, po jakých dějových checkpointech se půjde a případné zvraty už se dají celkem očekávat - i když z mnohých jasně čiší, jak si tvůrci říkali: "Jo, tak tohle, určitě diváci nebudou čekat." Hmm. Čekali jsme.

plakát

Poslední štace (1924) 

Asi nejlepší ukázka síly němého filmu v jeho čisté formě. Žádné mezititulky (a když už, tak v diegetické podobě - noviny, dopisy...), jen do detailů promyšlená souhra obrazu a herectví Emila Janningse.

plakát

Alexandr Něvský (1938) 

Typicky rusky velkolepé, plné patetických proslovů a detailů očividně odkazujících k dobové situaci. Ejzenštejn uměl i v roce 1938, i když je nejsilnější ve scénách, které jej nenutí používat zvuk. Vizuálně je to i po těch letech majstrštyk, byť na nejlepší Sergejova díla (ta z němé éry), to nestačí.

plakát

Saxána a Lexikon kouzel (2011) odpad!

Vorlíček asi hodně zestárnul a projevují se na něm neduhy stárnutí - senilita a demence. Scenáristicky nezvládnuté, vykrádající nejen původní Dívku na koštěti, ale i legendární Arabelu (kostým čarodějnice, pan Vigo), technicky prachbídné - CGI na úrovni Kozího příběhu a mizerné postsynchrony a pokud jde o humor, tak velmi nevyvážené - od velmi infantilních vtípků, až po humor nepříliš vhodný do dětských filmů. Tohle se nemělo stát...

plakát

Signál (2012) 

Neúměrně natahovaná řídká historka, která svůj pokus o "něco jako" sociální kritiku (rozjívená mládež, vesnice jako centrum, do něhož se slézají obyvatelé hamižní, lakomí a vůbec plní těch nejhorších vlastností, myslící jen na svůj vlastní pupek a své vlastní výhody, říznutou "traumatem minulosti", halí do rádoby lyrických obrázků. Bída. Pokud by se měl českým dále ubírat tímhle směrem, se mnou jako s divákem nemůže počítat.

plakát

Železná lady (2011) 

Nemastně-neslaný průlet po životě "Železné lady", kterému moc nepomohla ani Streepová (za tuhle nevýraznost dostala Oscara proboha?). Film jakoby nevěděl, co chce být. Životopisem, pohledem do života staré dámy stíhané vzpomínkami, sociální sondou, historickým dokumentem. Celkovému vyznění nijak nepřispívá ani chaotické, útržkovité vyprávění (zejména v první polovině) a nešťastně zvolený subjektivně deformovaný pohled stárnoucí političky, snažící se o věrnou reprodukci myšlenkového chaosu staré dámy, jež sice na první pohled vypadá zajímavě a velmi značně komplikuje divákovu orientaci.

plakát

Zem spieva (1933) 

Dokumentární film jako obrazová báseň, aneb takřka dokonalé spojení dvou talentů - dokumentaristického Karla Plicky a filmařského Alexandra Hackenschimeda. Vizuálně strhující, s nápadem, ve všech směrech vyvážené a patřičně momumentální. A dokazující, že není třeba slov, aby se přenesla myšlenka.

plakát

13 samurajů (2010) 

Takashi Miike je možná magor, ale filmy pořád točit umí. 13 Assassins je Kurosawou na steroidech - více samurajů, více krve, více mrtvol, ale pořád to funguje. 140 minut je možná na nekomplikovanou historku trochu moc (zvláště expozice je až moc japonsky natahovaná), ale poslední akční, nekompromisně natočená, třetina mnohé vyrovnává. Japonci stále umí. Nebo je to jen pan Miike?

plakát

Tři mušketýři (2011) 

Alexandre Dumas se musí v hrobě obracet a já mermomocí potlačuji dávicí reflex. Filmaři se sice seč mohou drží základních bodů klasické předlohy (seznámení s "třemi mušketýry", zápletka s diamanty), ale likvidují je neorganickým zapojením novot, které jako by vypadly z úplně jiných fikčních světů - vzducho-lodě silně připomínaly spíše něco pre-verneovského, než dumasovského. Ta jedna hvězdička je za očividnou radost, s níž své postavy ztvárnili Waltz, Bloom a Mikkelsen. Všichni si svoje záporné figury vyloženě užívají - se vším všudy, i s tím přiznaným přehráváním - a naprosto s přehledem zastiňují "dobrou stranu Síly", která je v tomhle "filmu" vyloženě otravná.

plakát

Malý Cézar (1931) 

Z dnešního pohledu plné klišé (vzestup a pád zakomplexovaného skrčka, střelba před kostelem, nábožensky orientovaná italoamerická matinka...). Při druhém pohledu film, který v mnohém definoval žánr gangsterského filmu a zmíněná klišé se staly spíše stylotvornými symboly, ikonickými obrazy. "Malý Caesar" v mnohém zestárnul, někteří herci jakoby stále viseli v éře němého filmu, ale co. Klasika, která stále funguje a úhelný kámen žánru (společně se Zjizvenou tváří).