selfesteem

Pět hvězdiček jsem dala za to, že se babička nedala a nenechala se úplně zotročit. Musí být opravdu smutné mít takovou dceru. Nevděčnou, sobeckou a zlou. Nabídnout společné bydlení své matce v podstatě jen proto, aby dělala veškeré domácí práce, vařila a vychovávala svého vnoučka, je pěkně vypočítavé. A pak jí ještě zakazovat žít vlastní život. Pár facek by ode mě dostala, dcerunka. Takových lidí je, pro které prarodiče jen otročí a mladí si žijí dál, jako by ani děti nebo rodinu neměli. Třeba moje máma na to vyzrála. Ačkoli (velmi aktivní) důchodkyně, má plný diář a já se u ní s nějakým hlídáním musím předem objednat :). Ten závěr povídky mě ale moc nepotěšil, sice jsou všichni šťastní, i to děťátko, ale s nohou v gypsu určitě zase bude vyžadovat, milá maminka, aby za ní vše udělali druzí. Chtělo by to závěr typu, že by se babička odstěhovala ke svému milému a dcerušce nezbylo nic jiného, než se začít konečně starat sama.

Skvost!!!!! Absolutně strhující film. Přikoval mě k sobě a nepustil, vyždímal ze mě strašně slz, a ani mu to nedalo tolik práce. Jen si tak plynul a já řvala a řvala. Ať už v slzách, nebo když jsem na konci volala docenta Krtka. Nedokážu si vzpomenout na lepší film z nemocničního prostředí z české tvorby. Pro mě po všech stránkách dokonalost!

Bezmoc, vztek a deprese. Všechny tyto emoce mnou díky tomuto po všech stránkách propracovaném silném filmu střídavě procházely. A hlavně strach, aby se to nestalo mým dětem, aby sebou nenechaly takhle vláčet, když jim odmalička vštěpujeme moudra typu "s poctivostí nejdál dojdeš" " chovej se k druhým tak, jak chceš aby se oni chovali k tobě" "pomáhej druhým, všem co to potřebují, hlavně těm chudým, slabým, znevýhodněným" " buď laskavý, vstřícný, ochotný" "dodržuj pravidla". Jak s touhle výbavou obstát před někým, kdo všechno tohle umí použít proti nim jako zbraň, něco na co se odvolává, když se on sám chová jako hulvát. A svou sílu paradoxně čerpá i z toho, že je dítě, malé a slabé (a že i pěkně vyčůrané, to už musí každý poznat sám, čím dříve, tím lépe). Podle mě by vedle té klasické výchovy k tomu, aby z člověka byl člověk slušný, měly probíhat také kurzy hulvátství, jak se zachovat, když se dostanu do takových nepříjemných situací. Bylo strašné sledovat ty lidi, kluky, kteří chtěli v klidu prožívat každodenní věci, i radosti,  jízdu tramvají, koupi bot, a jsou konfrontováni s "rušivým elementem" a naprosto neví, co si s ním počít. Stejně jako průvodčí s kolébkou. Ona je to totiž malá něžná věc, ale i když překáží, nemůžu jí přeci jen tak vyhodit z vlaku...

Brilantní příběh, jeden z těch hororovějších, musím říct, že mi při některých scénách vůbec nebylo dobře, ať už kvůli depresi, která se táhne celým snímkem, tak i kvůli ZLU, kterého je tu až příliš. Co mi ale strašně vadilo, film zkazilo a přes co zkrátka nemůžu dát plný počet, bylo to chrchlání a všechny scény s tím spojené. Nevím, proč tam takové nechutnosti musely být. Byla by to skutečně úchvatná detektivka, nebýt pro mě tak strašně nesympatické uchrchlané hlavní postavy advokáta ex offo. Zkusím dát ještě šanci zpracování s Marlene Dietrich, doufám, že tam onen problém bude zpracován trochu decentněji. Jinak Agatha mě zase dostala, o tom není pochyb.

Ještě, že příběh byl anonymní. Ten otec tady dobrovolně odhalil svojí nebetyčnou blbost a to nejen v tom, jak se "postaral" o umazané kalhoty, ale prakticky ve všem na co sáhl a co řekl. Do nebe volající neschopnej pitomec "Všechnovím Všechnoznám" ani maso ukrojit neumí. Kluk je naštěstí chytřejší. Možná by ho bez otce napadlo počkat na mámu nebo je hodit do pračky s Jelenem. Tak se totiž obvykle postupuje, když mám na kalhotách mastnej flek.

Už několikrát se mi stalo, že jsem viděla film, u kterého jsem se smála a i mě dojal, jen nikdy jsem u žádného z nich neměla takový pocit tísně a nepohodlí. Toho, že se to u mě už také blíží a že jednou už budu jenom vzpomínat. A že to stáří fakt není žádná legrace. Je smutné, že pár herců jen o málo let přežilo tento film. Oceňuji trefné a promyšlené dialogy, inteligentní humor a celkový dopad, který na mě tento film měl. "Víš, manželka, když má návaly, tak chce skákat z okna" "No, tak jí ho votevři a je po srandě." "My bydlíme v přízemí."

I když zábavné pořady na Nově nevyhledávám, tomuto jsem dala šanci, protože jsem se chtěla zasmát. A zasmála jsem se, hned několikrát (hlavně u "Já bych si nejdřív nakoupil.") Líbí se mi, že opět vidím Pavla Zedníčka jako moderátora. Kufr jsem s rodiči sledovala ráda a tak nějak mi sedí. Jak to prožívá s těmi aktéry, upřímně se směje. A u těch účastníků oceňuji odvahu udělat ze sebe šaška, v dobrém smyslu samozřejmě. Každý to vzal po svém. Já bych tohle konkrétně třeba zkusila ráda. Člověk se někdy musí chtít pobavit a třeba mně, i když jsem dost vybíravá v tom, co mě rozesměje, tak tohle pobavilo. Škoda, že to tak nevidí druzí, ale to je jejich boj.

Tohle se podle mě vůbec nepovedlo. Nevím, čím přesně to bylo, ale tento film u mě nezabodoval, jestli v tom hrál roli dabing? Naopak mě moc potěšilo, že to nedabuje Jitka Ježková a Bohdan Tůma, jako asi všechno. Ale dát tomu znovu šanci za týden v původním znění na ČT1 odpoledne, to se mi těžce nechce. Celé mi to přišlo uhozené, nepravděpodobné a ničím, a to ani koncem, mě to nezasáhlo. Hodně jsem se sebou bojovala, abych to vůbec dokoukala. Tu ušmudlanou hvězdičku dávám za ten nápad, ale prostě tomu nevěřím. Nevěřím, že by se lidé takhle chovali, že by se museli odcizit, aby spolu mohli mluvit, že musí podnikat takové všelijaké akce, lézt do prapodivných míst. Mezi herci to navíc nejiskřilo, nefungovalo, i když se pořád diskutovalo o alchymii, o přitažlivosti, ta žena to pořád nechápala. Nic nechápala a ten muž jí to musel všechno vysvětlovat, a to i když byla o hodně starší než on, tudíž by už mohla být trochu moudřejší. Např. že mít za svůj typ hnědooké brunetky neznamená, že vás nikdy nebude přitahovat modrooká blondýna, že přitahovat vás může i někdo nehezký, hrubý, malý, s jizvami po akné, hranatý, s pleší, prostě proto, že vás přitahuje. Mně kupříkladu jeden čas přišel atraktivní Roman Prymula :), a vysvětlovat proč by byla ztráta času. Prostě to tak bylo. Absurdní mi třeba přišlo, jak hodinu seděli v restauraci a jedli, a najednou si vzpomněli, že vlastně nemají peníze, nebo mu v jedné scéně řekne, že má doma dva puberťáky a on se jí pak za pár hodin zeptá, zda má děti. Nebo spolu spí a pak si vykají? Řada situací mi přišla totálně mimo, a to i v kontextu se závěrem filmu, za který jediný, totiž za nápad, tento film nepošlu do odpadu. Ale měla jsem sto chutí to udělat, po celou dobu. Vydržela jsem, jen fakt nevím, co z toho. Hraje si to na Před soumrakem, plete se to s Listopadovou romancí, navrch s Titanicem a s Paříži, miluji Tě (tam jedna povídka je takový předvoj tohoto filmu). Viděli jste třeba Pornografický vztah? Ne? To si pustťe, to má hloubku, to má mnohem víc, a ani tam nemusí být přítomna tragédie. Nebo Okno naproti, již zmiňovaný Před úsvitem, Před soumrakem, před vším jiným, zkrátka pusťte si raději něco jiného, uděláte dobře.

Filmy o "zakázané lásce", silném toužení, skrývání vztahu a svých odlišných tužeb prostě miluju, ať už to je tento film, Brokeback Mountain, Lolita, Moje léto lásky, Venuše v kožichu nebo Stud, hlavně, když ti herci jsou schopní zahrát touhu tak hmatatelně, že to prostě prožíváte s nimi. V tomto případě je ještě složitost v tom, že kluk nemůže přijít k druhému klukovi a naplno se ho zeptat, jak to má a zda by ho nechtěl, jako kluk přijde k holce nebo holka ke klukovi. Musí to skrývat nebo zastírat, a pak se v tom vyznejte. Pořád jsou ve společnosti natolik omezení lidé, kteří by byli ochotni druhého hluboce odsoudit jen za ten dotaz, kdyby onen kluk nebo holka náhodou štěkal/a u špatného stromu. Armie Hammer byl trefa do černého, jako muž je opravdu nádhernej a přitažlivej, takový ten charismatický krasavec, co moc dobře ví, že jsou z něj všichni vedle a dokonce se nechává dobývat. I já jsem se ve svém životě cítila jako ten kluk, zaslepená touhou, potřebou toho druhého, tím, že někdo jako ON má o mě zájem (a pak je to snový zážitek, že jste z toho úplně až rozklepaní, nepoznáváte se atp.) A také to vědomí, že to skončí, že není možné, aby to vydrželo, to má člověk skoro až panickou ataku. A až to s někým takovým skončí, tak ta bolest je strašlivá. Ale narozdíl ode mě, Elio měl to štěstí, že ho měl Oliver opravdu rád. Moc se mi líbily dialogy, ve kterých vlastně nebylo řečeno nic a přesto úplně všechno (Are you saying what I think you are saying?), i vtipné to v mnoha situacích bylo, krásné prostředí slunné Itálie, plné stoly jídla, třpytivá voda, příroda. Jak se film nese v takovém vláčném a poklidném tempu, ale v těch dvou to vře a kdyby bylo jen nich, na nic by určitě nečekali. A vy jste napjatí s nimi, kdy už spolu budou, co bude až spolu budou. Zahrané je to fakt dobře, tak moc, že se to musí dotknout každého, ať je kluk nebo holka, je to jedno. A je to zatraceně fajn. Later!

Soňu Červenou jsem si zamilovala už v Posledním mohykánu, přišla mi překrásná a moc se mi líbil její projev, chůze, vystupování, prostě všechno. Mrzelo mě, že jsem ji pak v žádném jiném filmu už neviděla (Pupendo nepočítám :)). A teď mě mrzí další, že jsem úplně nezaznamenala její pěveckou kariéru. Ne, že bych nevěděla o tom, že zpívá, ale opera nikdy nepatřila k mým oblíbeným. Díky tomuto dokumentu jsem zjistila, že jsem se hluboce mýlila. Pokaždé, když v něm zazněla ukázka z nějaké árie, zpívané Soňou Červenou, okamžitě jsem měla husí kůži po celém těle a přála si, aby to nikdy neskončilo. Tak moc se mi ten zpěv a barva hlasu líbily. Jakmile dopíšu komentář, hned začnu hledat nějaký výběr na CD. Trochu mě mrzí, že pro nás neználky nebylo uvedeno, o kterou árii se jedná. Samozřejmě jsem poznala Carmen a Madame Butterfly, ale co se týká poslední árie v titulcích a árie v kostele, tak to pleju len, bohužel, a zrovna tyhle mě dostaly nejvíc. Mimo jiné měla tato, po všech stránkách vzdělaná, paní umělkyně velice zajímavý život, o kterém mluví s otevřeností, neuveřitelně elegantní vzhled, kultivovaný projev, ohromný styl, smysl pro humor, a to i ten černý. Mám bohužel takový pocit, že ženu jako byla ona, už nikdy nikde nepotkám. Zajímavá osobnost s velkým talentem, darem, který přijala s pokorou.