Vanshua

Ze zaplavy serialu a reality show, ktere jsou postavene na silnem pruvodci a tema samotne je casto zuzeno a zjednodusovano, se mi primacka variace libi hlavne diky samotnemu Pohlreichovi, kterej je misty treskute vtipnej.

Líbil se mi hlavně způsob, jakým je dokument natočen. Film určitě předpokládá základní přehled o systému moci v Iránu a něco z jeho historie a k zasvěcení do tématu tak v úvodu použije jen pár titulků o basídžích. A pak už jen promlouvají hlavní aktéři a divák si z jejich košatých promluv musí sám vybrat to důležité, režisér to za něj neudělá.

Pasmo vesmes trapnych pokusu o vtip...

Pro mě osobně mnohem zajímavejší pořad o přežití než Man vs. Wild, kde jde hlavně o napětí a situace, které ho přinášejí jsou vyhledávány, podkreslovány náladotvornou hudbou a v poslední sérii mi přijde, že snad i spouštěny a schválně vyhrocovány. Myslím si, že naučnej prvek už jde doopravdy hodně stranou a Man vs. Wild je jen dobrodružnej pořad zasazenej do atraktivních lokací, tomu by odpovídaly i upoutávky na poslední sérii, které běžely nedávo na Discovery... Taky mě fascinuje, jak se zde pořád trvá na omezeném základním vybavení jako je nůž, křesadlo a čutora, když v pořadu prostě nejde o souvislé přežití a využívání toho, co je k dispozici, ale podle mě o divácky atraktivní pobyt v nejrůznějších lokacích. Survivorman je trochu jinde. Pravidla jsou daná a cizí pomoc vždy otevřeně přiznaná, pokud k ní dojde. To, že Les všechno sám točí, také znamená, že se nepouští do žádných opičáren jako Bear a pořad je o to naučnější. Nelpí se na omezeném základním vybavení, na tom jsou ostatně postaveny i výchozí situace pro jednotlivé epizody, a nedostavuje se tak pocit, že jsou si epizody až příliš podobně s opakujícími se typy jednotlivých prostředí. Tohle pojetí mi jednoduše přijde mnohem lepší. Taky si myslím, že o lecčems hodně vypovídá, že oficiální díl ze zákulisí natáčení přišel u Survivormana ihned po první i druhé sérii a u Man vs. Wild až na konci té poslední.

Noir natoceny z pohledu prvni osoby me tedy moc neoslovil. Misto voiceoveru Marlowe jen vypravi do kamery? Parkrat jeho postava vrhne stin? Pokud pominu, ze kamera tady nesupluje jen jeho pohled, ale i vnimani a deje se tak prilis staticky, kamera se pohybuje pomalu mezi jednotivymi podnety nebo na nich neunosne dlouho ulpiva, coz by s nadsazkou mohlo svedcit o Marlowove pomalosti, ale spise jde o divacky komfort, tak jediny prinos vidim ve zvyseni napeti ve scenach, kde diky pohledu prvni osoby vi divak stejne malo jako Marlowe, napr. pri objeveni mrtvoly, honicce a bouracce atd. Ale toto pro me nevytvari atmosferu spravneho noiru, zvlast kdyz se dej posouva jen v ramci dialogu s ostatnimi postavami. Marlowe opet hlaskuje, ale charakteristickej hlavni hrdina mi neprijde dobre vykreslenej jen pomoci stylu reci, kterym hlasky pronasi, tady se proste nespokojim s pohledem prvni osoby a par pohledy do zrcadla.

Je radost sledovat vytvarnou stranku, Wellesuv film opet obsahuje nekolik zapamatovanihodnych napadu, v tomto ohledu jsem byl nadmiru spokojen. Ale u noiru mi precejen neco chybelo. Mam rad, kdyz me pribehem, motivacemi postav atd., ktere si divak sam muze tezko dovodit, provede hlavni hrdina s typickym nadhledem. Nebo si divak konstruuje vlastni verze a ty jsou potvrzeny nebo vyvraceny, u Damy ze Sanghaje me rozuzleni vypraveni a jak se k nemu dospelo docela zklamalo. Ale bez poradne femme fatale by to nebylo ono, Rita navic vstupuje do deje pomerne brzo a cely film se toci kolem ni.

Povedenej zaznam koncertu. Jen ty hratky s obrazem, ktere nesouviseji s konceptem alba, mi nekdy prisly prehnane, klasicky split screen je fajn, kdyz si clovek u slozitejch instrumentalnich sekci muze vybrat, koho bude sledovat, ale jinak jich je az moc. Prokladani koncertu fotkama a stylizovane sekvence z deje jsou dle meho mnohem lepsi nez snaha o herectvi a ztvarneni nejnapinavejsich motivu z deje zpevakem i s rekvizitama, jak to je treba u zaznamu dalsiho koncepcniho alba, Mindcrime at the Moore od Queensryche. Navic fotky a sekvence zde nejen dokresluji dej, ale misty ho i dokoncuji a cini jednoznacnym, zaver je prekvapivej. I komentar kapely je zajimavej a misty vtipnej, bonusum vevodi dalsi hodinka skvele muziky, co vic si prat...

Nemuzu jinak nez za pet. Nepokladam se za znalce ruskych pomeru a tak hlavne hodnotim podle toho, co se zmenilo ve vztahu k originalu. Libi se mi, ze ve filmu neni vylozene kladne postavy a kdyz uz se ke konci postava ji nejblizsi najde, tak svym pojetim prijemne prekvapi. Vzpominky a zkusenosti porotcu muzou byt natahovane, ale to na jejich pusobivosti neubira, v tomto ohledu mi vadila jen podbarvujici hudba, uplne by vystacily ruchy vyplyvajici z prostredi, tak jak jsem je zachytil alespon ze zacatku filmu.

Se stand-up comedy nemám sebemenší zkušenost, ale tenhle druh nekorektního humoru se mi zamlouval moc.

At si Rita hazi s vlasama jak chce, sarmantni je dost, ale i bez toho jde o jednu z nejzajimavejsich femme fatale, co jsem v noirech videl. Jeji vztah s hlavnim hrdinou a jeho promeny v prubehu filmu udrzi napeti az do konce, stejne tak i samotny pribeh reflektujici povalecne nalady.