Dáma ze Šanghaje

Maybe I'll live so long that I'll forget her. Maybe I'll die trying. http://filmnoirblog.blogspot.com/2010/03/dama-ze-sanghaje-1947.html P.S. Na LFŠ 2010 konečně viděno na plátně. Kopie sice nebyla z nejlepších, ale lepší než nic. (26.07.2010)

Chatrny scenar jest nejvetsi slabinou filmu, coz je velka skoda, nebot film mel potencial. A to nejen diky uzasne Rite Hayworth, ktera ani nemusi moc hrat…, jedna z nejkrasnejsich herecek v historii amerického filmu. Zajimave postavy a vyborna kamera, ktera si za zaverecnou zrcadlovou sin vybojovala ctvrtou hvezdicku. (29.09.2018)

Musím říct, že se mi to hodně líbilo. Už jenom to neuvěřitelně přirozené úvodní vplutí do příběhu - Michael se prochází sám parkem, všimne si kolem projíždět v kočáře Elsu, ihned se mu zalíbí, zastaví ji, nabídne ji cigaretu, ona mu řekne, že nekouří, ale stejně si ji od něj vezme, usměje se na něj a pokračuje v jízdě, aby vzápětí... I vše co následuje potom je tak skvěle dramaticky postavené, že se tím opět jen posílil - můj beztak již bezbřehý - obdiv k Wellesovi, s jak jistou rukou zde všechno vedl. Velmi mě bavilo i na něj koukat a přišel mi trochu jako taková starší lehce tlustší verze Mastroianniho. Hodně mě nadchla i Rita Hayworth - typově naprosto perfektní herečka pro roli femme fatale. No a finální sekvence v zrcadlovém bludišti je samozřejmě bezchybná, Welles byl prostě zvláštně dobrý, sám poznal, že je génius. Noirová libovka pro lidi, kteří dnes takové filmy ještě umí docenit. (07.01.2021)

Typický klasický noir so všetkým, čo k nemu patrí - zapeklitý kriminálny prípad, súd, osudová žena, mrtvoly a vražedná zápletka. Film sa veľmi pomaly rozbieha a hlavne v prvej polovici vidí divák veľa vaty. Welles obsadil do hlavnej role sám seba, pravdupovediac, na neho ako na milovníka som si musel veľmi dlhý čas zvykať. Celkovo je film tradične na 40-te roky dosť ukecaný a zaujímavých scén, napríklad ako tá psychadelická zo zrkadlami v závere, je minimum. (28.10.2019)

Once, off the hump of Brazil I saw the ocean so darkened with blood it was black and the sun fainting away over the lip of the sky.We’d put in at Fortaleza, and a few of us had lines out for a bit of idle fishing. It was me had the first strike. A shark it was. Then there was another, and another shark again, ’till all about, the sea was made of sharks and more sharks still, and no water at all. My shark had torn himself from the hook, and the scent, or maybe the stain it was, and him bleeding his life away drove the rest of them mad. Then the beasts took to eating each other. In their frenzy, they ate at themselves.You could feel the lust of murder like a wind stinging your eyes, and you could smell the death, reeking up out of the sea. I never saw anything worse… until this little picnic tonight. And you know, there wasn’t one of them sharks in the whole crazy pack that survived. (24.10.2012)