NinadeL

Krásný dokument na téma dějin novozélandského filmu. Film vznikl patrně v době radosti z mezinárodního úspěchu Piana (1993) Jane Campion. Průvodcem je Sam Neill, v hlavní roli novozélandská krajina. Sama vnímám NZ filmy jako něco výjimečného a tu a tam se k nim vracím. Zážitky jsou pak neopakovatelné: An Angel at My Table (1990), Desperate Remedies (1992), Bread & Roses (1993), Heavenly Creatures (1994), Once Were Warriors (1994)... Z novějších bych přidala Topless Women Talk About Their Lives (1997), The Price of Milk (2000) a Rain (2001).

5/19 Well, Pamela Anderson v hlavní roli sitcomu z knihkupectví. To jsem musela zažít. A rozhodně to nebolí tolik jako VIP. Je to úplně normální zábavná show, ve stylu Just Shoot Me. Docela se těším na 2. sérii.

Výborné. Zatímco jednička je poctou fenoménu, dvojka je skutečná epizoda z Husí kůže. Vymazlená, autentická, zábavná. S opravdovými vztahy mezi dětmi a pohledem na dospělé skrz jejich oči. A navíc je tu Tesla. Je to dobře napsané.

Munster, Go Home! je krásná tečka za první érou The Munsters. Technicolorový film bezprostředně navazuje na černobílý seriál a ten pohled stojí za to. Na můj vkus by sice mohli zůstat v Americe, ale když už bylo nutné cestovat, zvládla to strašidelná rodinka s grácií jim vlastní. Všichni jsou krásně zelení a dobře naložení, přesně tak akorát, aby je mohl pobavit anglický venkov. Novinkou v obsazení je Debbie Watson, která proměnila Marilyn z blondýny na zrzku. Film je plný dobových trendů, přičemž vypořádání se s celovečerním formátem zvládá podobně kreativně jako animák The Man Called Flintstone, který vyšel ve stejném roce. Jediný problém je, že na další film se čekalo příliš dlouho a v roce 1981 už bylo na cokoli lepšího pozdě.

Na první pohled je filmová verze Goosebumps úplná slátanina, ale ne tak pro někoho, kdo zná ty legendární knížky R. L. Stinea. Jeho nejznámější příběhy z Ulice strachu vycházely u nás v edici Stopy hrůzy, ale ty z Husí kůže měly svou vlastní sérii hned pod několika názvy (také jako Tichá hrůza nebo Děsivé storky). Tady je potřeba vědět, že Husí kůže je pro mladší děcka, zatímco Ulice strachu je už pro teeny a že R. L. Stine je skutečně generační pojem. Všechny ty příběhy jako Monster Blood, Say Cheese and Die!, Haunted Mask nebo One Day at Horrorland jsou dobře přístupné všem, kteří nezapomněli na to, jak zábavné je být dítětem se strašidlem pod postelí. Ve filmu jsem se trochu bála Jacka Blacka, ale ten Stinea zahrál s velkou dávkou pokory a pomohl tak celému projektu, aby se stal poctou fenoménu, na který se nezapomíná. Plus bombastické je zdejší cameo skutečného Stinea, který tu hraje... učitele Blacka.

Na rozdíl od Here Come the Munsters (1995), prequelu a prvního munsterovského filmu devadesátek, který mi vyloženě přišel k chuti, musím konstatovat, že hned navazující The Munsters' Scary Little Christmas (1996) jsou jen slaboučký odvar. Namísto toho, aby tvůrci navázali na zdařilé nové obsazení a přesazení fenoménu do nové dekády, vše dobré, co se povedlo, bylo v této blamáži zničeno a opět se začalo od nuly. Důvody pro tento krok mohly být pestré, nicméně Munsterovým nijak neprospěly, což potvrzuje dalších 16 let ticha, během kterého nikdo o značku neprojevil zájem. Což je obrovská škoda, protože koncept Munsterových je naprosto ideální, ale každá generace si na to musí přijít sama. V tomto vánočním nesmyslu snad potěší jen závěrečná párty, na kterou přišla veškerá myslitelná klasická filmová monstra a mezi nimi taky Rosemary se svým děckem. Jinak je to generický vánoční omyl, jakých vznikají každý rok tucty.

Munsterovi 90. let jsou výborní. Mají nápad i vtip. Poprvé je vyprávěn jejich příběh příchodu do Ameriky, zesílená je pocta klasickým monstr filmům, zejména Bride of Frankenstein. Nová generace má skvělé kostýmy, svým postavám rozumí (zejména skvostná je Veronica Hamel) a navíc přidává cosi bizarního ve stylu soudobých projektů Tima Burtona. Mnohem lepší, než slabý kousek The Munsters' Revenge, navíc se tu našlo i místečko pro láskyplná camea původního obsazení (Yvonne De Carlo, Edward Herrmann, Al Lewis, Butch Patrick a Pat Priest).

Standardní žánrová příšernost. Neomylné schéma, neomylné obsazení.

Jeden z těch velmi důležitých cyklů, jejichž reprízy jsou nutné a celková dostupnost by neměla být jakkoli limitována.

Zdánlivě ideální kombinace Spielberga a Hergého komiksových alb Krab se zlatými klepety, Tajemství Jednorožce a Poklad Rudého Rackhama. Bohužel ale za využití animace motion capture, která to celé pohřbila. Osobně zůstávám věrná seriálu a stařičkému loutkovému filmu z roku 1947.