Recenze (257)
Slavné dny (2010) (pořad)
Fakticky ne vždy 100% přesné, ale dramaturgie, hudební doprovod a celkové zpracování bývají výborné.
Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994)
Kdyby mě unesli mimozemšťani a chtěli vědět, co znamená slovo "film", popř. "kult", pustil bych jim Pulp Fiction. Jo a málem bych zapomněl na DOKONALÝ dabing.
Jak vycvičit draka (2010)
Konečně animák se spontánním, přirozeným a netrapným humorem, se sympatickými postavami, jednoduchým, ale fungujícím příběhem a hlavně draky! Pět hvězd je dost, ale tahle rodinná zábava je tak prostoduše podmanivá, že... proč ne?
Vejdi do prázdna (2009)
Takhle halucinogenní nášup tu nebyl od dob Requiemu. Třebaže oproti Aronofskyho majstrštyku má tento snímek více slabých míst (natahovaná stopáž a hlavně slabší soundtrack je znát), celkový dojem se poměrně razantním způsobem vymyká všemu co jsem za poslední (hodně dlouhou) dobu viděl. Je to spíš zaokrouhlených 4,5 hvězd a opravdu lituji, že jsem neměl šanci tohle vidět v kině.
Kick-Ass (2010)
Damn, this shit still rocks! Už dlouho nepamatuju film, kterej by vyzařoval tolik pozitivní energie (kór napodruhý). Je to parádní jízda, a jelikož mě nenapadl kloudnej důvod proč nedát 5* tak sou tu:)
S čerty nejsou žerty (1984)
Téměř suverénně nejlepší česká pohádka s nezapomenutelnými hláškami a scénami. Co víc dodat.
Avatar (2009)
Cameron to prostě má v ruce. Při prvním zhlédnutí v kině jsem byl poněkud rozladěný z 3D, které mě prostě a krátce nenadchlo. Avatar naštěstí není jen o třetím rozměru a všechno ostatní šlape až neskutečně harmonicky. Musím přiznat, že teď už si vánoce bez Avatara ani neumím představit. Každoroční zkouknutí mě jen utvrzuje v tom, že Velkému Jimmovi se povedl další majstrštyk.
Černá labuť (2010)
A to jsem si myslel, že přes Requiem a Fontánu se Aronofsky nedostane. Chyba lávky.
Počátek (2010)
Z mého pohledu nejlepší Nolanův film. K dokonalosti sice pár krůčků chybí, i tak ale něco podobného uvidíte stěží jednou za dekádu.
Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů (2005)
Nejsou to vynikající herecké výkony ani rozpočet, co dělají velké filmy velkými. Jsou to scény, okamžiky, které se divákovi vryjí do paměti tak silně, že ještě dlouhé roky na ně vzpomíná. Ve třetí epizodě je takových momentů hned několik, zejména "Order 66" je svoji působivostí a podkreslující hudbou až neuvěřitelně podmanivý.