mat.ilda

Měla jsem výhrady... možná až přes půlku stopáže, příliš mi neseděla hlučná pojatá idealizace, přesto jsem doufala, že na tom filmu něco musí být, i přes jeho vysoký věk. Nu, dočkala jsem se - teď mohu ocenit skvělou zápletku a v skrytu duše si neskromně pohrávat s myšlenkou, o co všechno by svět mohl přijít, kdybych se nenarodila :-). NEJLEPŠÍ SCÉNY: Poznávání města a jeho obyvatel v paralele bez Georgeovy existence.

Bylo to jiné... takové australské :-), nicméně klobouk dolů před filmovými rodiči a hereckým výkonem L.Forda!

Mám ráda tenhle kulisový Hollywood, starosvětský, se zvláštním puncem serióznosti, plný nepovrchních témat. A ačkoliv herci jen vypadají, že hrají (oproti dnešnímu způsobu filmování, kdy zcela splynou s postavou, tedy v případě těch dobrých režisérů i herců:)), vůbec mně to nepřekáží, naopak, jsem blahosklonně připravena vidět přesně tento styl a rozhodně netoužím, aby tomu bylo jinak. A tak nejsem zklamaná ani tentokrát, protože Gregory Peck krásně hrál, že hraje...

Trpím několika předsudky - mimo jiné k filmům o rasismu, o kterých si myslím, na základě předchozích zkušeností, že mě vytočí a rovněž k Sandře Bullock a Mattu Dillonovi, o kterých si myslím, na základě předchozích zkušeností, že mě jejich herecký projev nemůže uspokojit. Tyto předsudky jsou, počínajíc včerejším večerem, překonány, a jsem tomu ráda, neboť se jednalo o filmový zážitek, v pravém slova smyslu. A je mi celkem jedno, že se snímek mohl klidně jmenovat "Svět je malý a o náhody v něm není nouze", důležitá je podstata, kterou se nám snaží sdělit - o tom, jak těžce zvládáme život a když se nedaří, je třeba najít hromosvod, kam svedeme své splíny a hněvy a jedním z nich je právě rasismus, kdy si vybíjíme zlost na příslušnících rozdílných etnik, kteří za to nemohou, ale jen v přímém kontextu, v nepřímém ano, jelikož oni sami, ale především jejich (i naši) předci tvořili tuto společnost, která určovala pravidla a dala vzniku rasové nesnášenlivosti, a tak se to stále více zamotává a připomíná píseň o psovi, co jitrničku ukrad - však víte, tu, co se zpívá pořád dokola... a když se svět pokouší nasadit léčbu, vznikne vedlejší účinek - rasismus naruby. Bravurně natočené zobrazení ostrými, obousečnými zbraněmi o tom, jak hluboko jsou zasazeny kořeny rasismu a jak je lze zpřetrhat individuálně, podle toho, kolik soudnosti a dobra je v každém z nás.

Depka až na půdu... aneb neveselé připomenutí dob temna. Snímek, který musíte sledovat téměř bez vydechnutí a v stupňovaném napětí, obdivovat nevídanou obětavost Otilie a zatínat pěsti nad nehoráznou lehkomyslností Gábiny. Nejhutnější složkou je zde však atmosféra, ponurá, bez hudby - jen s tíživými zvuky socialismu.

Pro tak vydrzlého gangstera nemohli vybrat nikoho lepšího než Johnnyho Deppa, mě však mnohem více bavilo, když se na obrazovce objevil Christian Bale s buldočím odhodláním, které sílilo každým novým útěkem a další vyloupenou bankou. Přesto, že příběh byl opepřen i milostným vzplanutím Dillingera, moje pozornost upadávala s postupující stopáží a dojem z filmů tohoto typu je jako jedno velké deja vu, mění se jen tváře. NEJLEPŠÍ SCÉNA: Dillinger inkognito na policejní stanici - neuvěřitelná drzost! :-)

Tato údajná komedie je všechno, jen ne typicky britská, působí spíš jako pocta americkým taškařicím z policejního prostředí, byla jsem tak otupělá, že už nebylo v mých silách pobrat celou zapletenou zápletku. NEJTRAPNĚJŠÍ SCÉNY: Všechny, vyjma finální.

Mám problém s uvěřitelností, a to jsem paradoxně věřící :-), celé mi to připomíná taková ta shromáždění, kde slepí vidí, chromí chodí, mrtví ožívají..., ne vážně, netvrdím, že si pan Walsch vymýšlí, jen mně nesedí, že zná odpověď na každý z dotazů a zodpovídá je hodně šalamounsky a přitom si několikrát protiřečí, myslím, že v parku měl hodně času na přemýšlení, jak se stát šikovným manipulátorem ve jménu Boha, nebo se pletu a jsem nedůvěřivá kvůli nepovedenému filmovému zpracování. Každopádně mě pobavilo, jak se lidé sveřepě brání věřit v existenci Boha, nazývají jej předsudkem, jeho zákony jim přijdou jako středověké pověry a směrem k církvi mají jen slova pohrdání - a pak se zrehabilituje jeden z nejubožejších, prohlásí, že mluví s Bohem, pro každého má vzkaz, který se dobře poslouchá a voalá - všichni mu provolají hosana! Přitom mají všechno přímo před nosem, včetně hovorů s Bohem, kolikrát se stačí řídit pouze vlastním svědomím - to je ten hlas, který vám našeptává, že se někdo dívá. NEPOCHOPENÁ SCÉNA: Leořino předsevzetí, že už nebude trávit život vyděláváním na živobytí, chce vytvořit nový, založený na lásce a soucitu - ó, jak jednoduché, tak hodně štěstí, Leoro.

Tile, Tile, občas byla dlouhá chvíle... Nu, nějak se ne a ne ponořit do vzpomínek na otce, s kterými se užíráš, horská cyklistika mě nebere a nemám pochopení ani pro střídání partnerek, tak snad jen ty historky a poznatek, že je někdy dobré, když se stane něco zlého... NEJLEPŠÍ SCÉNA: Maškarní alkoholová psychóza, mám však obavu, že hodně připomíná španělské "Otevři oči" :-(

Za odevzdanost bez boje, neosvětlení příčin i následků a věčně trpitelský výraz Carey Mulligan nemohu dát víc než 40%, i když bych si za zvláštní kouzlo přála dát tři hvězdy :-(. NEJSILNĚJŠÍ SCÉNY: Promluva opatrovnice k dětem, proč jsou vlastně na tomto světě a vyslovení ředitelky Hailshamu o smyslu Galerie.