Psycho.R

Skoro před patnácti lety bych se nedokázal představit, že bych měl někdy Efrona rád. Měl jsem ho za slizkého klučinu z Muzikálu ze střední. Postupem let mě, ale dokázal přesvědčit, že je v něm něco víc. Že umí celkem hrát a že má smysl pro humor i kdyby šlo o to dělat si srandu ze sebe. O tom, co za zlo napáchal Bundy jsem dříve spěšně četl v časopisech. A víceméně jsem časem to podstatné zapomněl a před tímto filmem jsem si to naschvál nečetl, abych byl ve stejné situaci jako obelhávané postavy v tomto filmu. A musím říct, že jsem zaznamenal jisté sympatie k postavě, až jsem se v duchu chvíli kál. Ovšem na konci jsem už postavě přál, aby mohl těch trestů smrti zažít víc, minimálně za každou oběť zvlášť. Film tudíž splnil přesně to, co si dal za předsevzetí.

Ve druhé sérii se nepodařilo laťku udržet. Stále je to dobré, ale kouzlo je o dost slabší. Frank Langella mohl excelovat, kdyby dostal více prostoru pro svojí postavu sužovanou těžkou nemocí. Carrey je stejně dobrý, ale scénář mu nedává tolik šancí k tomu, aby postavu posunul zase o něco dál.

I sedmá série má naprosto konstantní vysokou úroveň. Převažuje humor, ale mnohokrát se zachází i do dramatických momentů, kde se řeší existenciální krize, syndrom vyhoření apod.

Film, který ukázal, k čemu jsou dobré VHS kazety a video, když už jsou vám k ničemu. Za to mu díky. Filmy s chladným odstupem moc nemusím, ale Lanthimos je zkrátka originální a dokážu tuhle maličkost přejít. Vnitřní logika celkem funguje dobře, ale víc se mi líbil Humr a přišlo mi, že je při své bizarnosti víc promyšlený. PS. Trest v podobě Listerinu bez etikety byl cool.

Shyamalan je taková velká záhada. Někdy natočí film, kde jsem fakt napnutej a do konce nevím, jestli je pravda to, co mi je předkládáno. Tentokrát nám vypráví příběh, u kterého již známe postavy (ač se film jmenuje Skleněný, Jackson i Willis jsou tu velmi málo). 90% filmu je vlastně klasický příběh z psychiatrie (pokoje pacientů jsou dost depresivní, tam bych být nechtěl :D) okořeněný tím, že nejde o klasické diagnózy. Na konci sice přijde nečekaný zlom (fakt mě to překvapilo), ale neměl takovou sílu jako u jeho jiných filmu. Ale mě se líbilo Stalo se, tak jsem možná divnej.

Tohle bylo velké překvapení, ale stačilo si přečíst v titulcích jméno Michela Gondryho a bylo jasno. Důležité je upozornit, že opravdu nejde o komedii. Ano, několik velmi specifických vtipů se za díl objeví, ale skutečně je to spíše dada a ve stylu výše jmenovaného režiséra. Jim Carrey hraje výborně SPOILER od začátku ztraceného člověka, který se snaží znovu najít své místo v životě, kde ho nahradilo jeho alter ego až po skutečné šílenství ke konci KONEC SPOILERU. Nyní koukám na druhou sérii a jsem natěšený, kam až tentokrát dojde.

Z arrowerse jsou Legendy jediné, které si drží svojí laťku a nepodléhají současným přehnaným trendům v řešení rovnosti. Ano, je to tady také, ale vždy se to podaří zesměšnit nebo z toho udělat takovou hloupost, že se tomu musí člověk zasmát. Bláznivé nápady tvůrce neopouští a plus je i to, že zde vidíme krev, případně erotiku. Jen škoda odchodu Atoma a rozuzlení se Zari.

Jak se mi nelíbila pár let stará Pomsta, tak jsem zkusil podobný žánr s Lovem a můžu říct, že mě bavil jednoznačně mnohem víc. Jen škoda, že námět neměl nějaké meta rozuzlení, ale i tak byl závěrečný souboj vtipný a energický. Mini role Emmy Roberts mi připomněla Drew ve Vřískotu, což je fajn. Taková směsice Běžícího muže, Živého terče a Battle Royale.

Od prvního dílu jsem čekal hodně, od druhého nic. Paradoxně bylo nadšení přesně na opačných koncích. Od Wynorskiho bych čekal laciné soft porno propojené slaboučkým příběhem. A ejhle, dvojka je zábavná, kostýmy mnohem lepší, jsou tu slušné hlášky a Heather Locklear, která hrát neumí, ale scénář to po ní ani nechce. Při prvním pohledu na Bažináče se nebojí a neuteče a takhle to funguje v celém filmu, což bylo osvěžující. První díl měl 3* těsně na hranici 2*, tady je to u té horní hranice.

Něco mi říká, že mělo jít o poctu hororům z padesátých let, ať už laciností masek, plakátem či přehrávání. Je to fajn, ale o Wese Cravena jsem čekal mnohem víc.