Skleněný

M. Night Shyamalan s filmom Glass uzatvára príbehy trojice s nadprirodzenými schopnosťami. Všetka dráma a atmosféra utiekla s koncom Rozpolteného. Willis nemá čo hrať a Jackson polovicu stopáže len metodicky zíza a slintá z vozíka. Do filozofického bludiska, ktoré nechal Shyamalan nainštalovať, sa bohužiaľ nedostane publikum, ani samotní hrdinovia. Zaujímavou myšlienku a sondu trojice s nadprirodzenými schopnosťami ničí nelogické jednanie postáv, ktoré akoby samy nevedeli, čo sa to s nimi vlastne deje. Sarah Paulson pôsobí v deji otravným dojmom a otázkou zostáva, ktorej strane má vlastne divák fandiť. Odpoveď je ale jednoduchá. S pocitom, že 129 minút dlhé rozprávanie je asi tak dôležité ako ďalší Green Lantern, sa nenájde filmový fanúšik, ktorý by mal chuť Shyamalanove rébusy lúštiť. Ide o obrovské sklamanie a plytvanie nielen potenciálom série, ale aj hercami. (21.11.2019)

Red Pill: The Movie. Tipuju, že tu máme nový oblíbený film Jordana Petersona. Nejdřív jsem myslel, že je zásadní chyba, že film věnuje tolik pozornosti motivu "Není to vše jen psychická nemoc?", když zároveň ukazuje divákovi věci, po kterých si to nemůže myslet (je to asi tak otravné, jako kdyby teď někdo natočil Marvelovku, ve které by někdo Thorovi vysvětloval, že ve skutečnosti nemá žádné superschopnosti, a tvůrci doufali, že to divákovi zamotá hlavu). Pak mi došlo, že právě v tom spočívá ten vtip - jde v podstatě o dvouhodinové kňourání. "Svět není schopný docenit moje úžasné schopnosti, které jsou přitom tak očividné, a místo abych stál na vrcholu společnosti, jsem nucený vzdávat se svojí výjimečnosti. Je potřeba rozbít okovy průměru, neposlouchat lidi, co mi tvrdí, že jsem normální člověk, a vzít si, co mi patří!" Myslím, že díky tomu má Skleněný celkem potenciál mluvit hodně ukřivděným géniům Shyamalanova ražení od srdíčka. To je ale jen začátek problémů. Směšné je to nonstop, zábavné až poslední půl hodinu. Zpočátku jsem byl celkem ochotný připustit nulovou návaznost na jakkoliv uchopitelnou logiku či psychologii (mám rád, když si filmy budují svůj svět s jinými pravidly pravděpodobnosti a kauzality), ale všechno má svoji hranici - konkrétně tu, že mě to musí zaujmout. A dekonstrukce komiksu už je takový mainstream, že se z toho na zadek neposadím a každý nesmysl si nenechám vysvětlit jako reakci na něco, co se v komiksech běžně děje. Když sleduju blbý film, tak fakt potřebuju slyšet lepší důvod než "je to tak schválně" (ne že bych tomu v tomhle případě věřil). Na jednu stranu respect za to, že Shyamalan nehledá bezpečná řešení. Jeho zjevná víra v to, že ho docení dějiny, je ale stejně lichá jako všudypřítomná. Při sledování mě mrzelo, že divácká kultura v Česku neumožňuje se nahlas v kině smát nesmyslům a pokřikovat na postavy, jak debilně se chovají, protože jsem nikdy neměl takovou potřebu to dělat. Asi nejhloupější americký film, na kterém jsem byl kdy v kině. Jedna hvězda čistě za nechtěně zábavné scény. (16.01.2019)

Ja vlastne ani neviem, či sa mi to páčilo. Zvláštne reakcie postáv na zvláštne situácie. Bizarné momenty, absurdné twisty, kuriózne scény, WTF nápady. Ale aj práve vďaka nim je Glass svojím (značne obskúrnym) spôsobom zábavný. Pomáhajú mu v tom akčné sekvencie, ktoré sú natočené mimoriadne čudným spôsobom, o ktorom neviete, či je inovatívny alebo strašný (vo finálnej megabitke sa dvaja chlapi hádžu o exteriér dodávky). Herecké výkony sú ťažko opísateľné a to najmä u Jamesa McAvoya, ktorý mal byť mrazivý a strašidelný, ale je otázne, či vás vydesí "komik" meniaci sa vo svojej najstrašidelnejšej forme na polonahého týpka v teplákoch. Páčila sa mi psychopatická hudba a to, ako sa doktorka snažila pacientov presvedčiť (na základe relatívne realistického prístupu) o tom, že nie sú komiksoví superhrdinovia, ale (poviem príklad) železná tyč, ktorú ohli, mala 150 rokov, čiže nie oni sú extrémne silní, ale ona bola extrémne slabá. Pozdávalo sa mi aj napojenie na Vyvoleného, pričom niektoré momenty z neho Glass ukazuje z inej, osviežujúcej perspektívy (kto všetko bol s Davidom pred 19. rokmi vo vlaku?). Plus snímka berie do úvahy udalosti z neho a rešpektuje ich (Davidov syn, flashback do detskej izby). Zo začiatku som premýšľal nad logikou (nestačilo proste zavrieť oči tesne predtým, ako svetlá začali blikať?), ale potom som si povedal, že sa tým, nech je sranda, len nechám bez premýšľania unášať a treba dodať, že ku koncu už som bol ozaj unesený neuveriteľne. Len neviem, či pozitíve alebo negatívne. Asi niečo medzi tým. (08.04.2019)

Jakožto obří fanda Vyvoleného jsem se velice dlouho těšil a chválabohu nejsem zklamán. Je opravdu radost opět vidět Willise v kině, navíc prakticky neznuděného a v hlavní roli. Vyvolený svou, nejspíše poslední šanci, chytil za pačesy a skvěle sekunduje jak značně rozpolcenému McAvoyovi, tak skleněnému Jacksonovi. U posledního jmenovaného mi dlouho bylo líto, ačkoliv je po něm film pojmenovaný, jeho nevděčná role nemluvy na vozíku (kvůli tomuhle prošvihne Tarantina?), nicméně závěr to plně vynahrazuje. Finále vlastně vynahrazuje naprosto vše. Shyamalanovu mysteriózní touhu, velice pozvolné navnazování na věci budoucí, i samotnou oddalovanou konfrontaci hlavní trojky. Celkově je finále tak napínavé, že jsem si ohryzal všechny nehty na rukou a dává zapomenout na určité logické lapsy, které však v tomto případě lze nějak opodstatnit. Mysteriózních filmů je málo, zároveň je to můj velice oblíbený subžánr a já se sakra těšim, co Blumhouse ještě zvládne vytvořit z této znovu-nakopnuté série, o které by nikdo před Split neřekl, že může být sérií. PS : Anya Taylor-Joy mi přišla trestuhodně nevyužitá, ale jistě dostane šanci někdy v budoucnu. PPS : Jsem zvědav, jestli soundtrack bude poslouchatelný samostatně, ve filmu funguje parádně. (18.01.2019)

Místy to dost prudí. Mnohem méně než naprosto sračkovitá fantasmagorická otrava Vyholený, a o něco více než vcelku snesitelný Rozpolcený. Jako náhle se objevivší samostatný film by to patrně stálo za zevní genitál a já bych teď zhnuseně dštil síru podobně jako zdejší mongoloidní děti, které zjevně šly na Assvendžry, či jejich neméně nadaní spříznění rodiče, kteří sice oba předchozí filmy viděli, avšak jejich maximální kapacita končí u zfotosytézování Venoma. Já se tedy naštěstí u těch pár hemoroidohostilních momentů zabavil tím, že jsem napjatě čekal, kdy se oči Aničky Krejčího-Potěšení konečně přemístí až na její spánky nebo kdy Skřetu MekEvojovi z toho strašlivě urputného přehrávání prdne cévka, a tak jsem nakonec, pruda nepruda, naprosto padnul na prdel z toho, jak to všechno ten jindy povrchně prvoplánový pandžábský kočovník s ustálenou kadencí jeden slušný film na pět unylých sraček tentokrát opravdu naprosto geniálně spojil a brilantně vypointoval. A to prostě musím docenit, a tak mu hned nejen pošlu do Losích Andělic nějaký ten hliník a měď, ale rovněž mu to tu zaslouženě opuchýřuju, a dokonce i jednu navíc přihodím už jen proto, abych tomu zvednul homixovými dyslektiky blahoslaveně pokurvený rejtynk. Ne právě nejzábavnější, ovšem rozhodně nejchytřejší, nejzajímavější a ve všech detailech hodinářsky dotažený vočmensky laděný opus magnum Nočního Šamalajna, kterému se ale bez zhlédnutí výše zmíněných počinů vyhýbejte jako katolická panna felaci, jinak budete za kokoty.. (18.01.2019)