Psycho.R

Po výborném komickém výkonu Jima Carreyho v Sonicovi, kde hrál stejně ujetého týpka jako v době Zvířecích detektivů a masky, jsem zatoužil kouknout na něco, co jsem s ním ještě neviděl. Zkusil jsem Majestic, který mě nelákal plakátem, tak jsem ho pouštěl z hlavy. A nakonec z toho bylo překvapení. Hrozně příjemný film z doby, kdy fungovala propaganda na obou stranách Berlínské zdi. Ale to je vlastně vedlejší, protože celá kauza je vlastně jen zástěrkou pro feel good příběh na venkově. Hezké výkony, režie, vše funguje. Na Truman show, kterou pokládám za Jimův nejlepší film (intelektuální formou) to nemá, ale rozhodně to je něco, co za ty dvě a půl hodiny stojí.

Nejlepší filM o elektromontérech, kterej znám. Bohužel taky jedinej.

Psal jsem dlouhej komentář a pak se mi sekl net. Takže hodně zkráceně, první pulka nic moc, Krize výborná a druhá půlka prima, zkrácení SPOILER vítezství záporačky KONEC SPOILERU prospělo. Vymizení humoru prostřednictvím Ralfa dost chybí a zlepšení nebude, protože ho stanice vykopla. Tak čau :D.

Byron Gibson se stává silně Seagalovským hercem. Ale o to nejde :D. Nejhorší na posledních filmech mistra Aikido je to, že neustále mudrcuje a všichni ho tam pokorně poslouchají na slovo, ba co víc následují jako by šlo o sektu. Zpočátku dobře vypadající film se po úvodní akci (kde by mohl kolega žít, kdyby se Steven nezachoval jak idiot, nýbrž jako jeho starší postavy) a postupně ubíral až k nudnému závěru, kde se dočkáme souboje na nože (´vtipný je, že to působí jak reklama na Persil, kde uprostřed volejbalu někdo vytáhne prací gel). Ps. Steven se tu v jedné scéně významně usmívá, což bych bral jako jeho nejlepší herecký um v posledních patnácti letech :D.

Jeden z těch filmů, který nikdy nezestárne, ať už jde o nadčasovou hudbu nebo skvělou ústřední dvojici.

Horečka sobotní noci mi přišla spíš jak bolení hlavy nedělního rána. Tony mi byl celý film nepříjemný úplně vším a nedokázal si k němu vybudovat jakékoliv sympatie. I když na konci přišlo prozření, předchozí počínání jsem mu nedokázal odpustit. Ještěže o rok později šel Johny do Pomády, která je pravým opakem horečky.

Živoucí legenda, která i v devadesáti hýří energií, nápady, chutí do práce, optimismem a mladickostí. Nestárnoucí kulturní všeuměl Jiří Suchý. Na dokument jsem se těšil a rozhodně nezklamal. Dozvěděl jsem se nové informace, zhlédl staré záběry ze setkání s Armstrongem či vyslechl libozvučná slova dopisů Voskovce a Wericha. Paní Sommerová se zbytečně nesnaží dostat před kameru (což mi vadilo u jiných jejích dokumentů) a i díky tomu dokázala natočit vyčerpávající výpověď o muži, který dokázal to, na co by většina jiných musela mít alespoň pět životů.

Nepopírám, že jako kluk jsem se na to díval poměrně často (už tehdy mi chyběl hlas pana Filipovského). Ovšem vždy jsem z toho měl takový zvláštní pocit. Stejně jako mi k srdci nepřirostl Četník …a mimozemšťan... a četnice, tohle nikdy nebude mezi mojí TOP Funésovkou.

Vidím to na překvapení roku. Většinou těmto adaptacím nevěří, ale tady je vidět, že to pro tvůrce byla srdcovka. Jim Carrey je zpátky v poloze, která mu padne jak kastrol na hrnec (nebo tak nějak). Sonic je přesně takový, jak jsem si ho představoval. Hodně jsem se zasmál (některé situace jsou tak praštěné, že to jinak ani nešlo). Takže pokračování - pojď mi, hop.

Pokračování je něco slabší, než jednička, stále však má dost co nabídnout.