Angerr

Nevím, jak by na mě Dogville zapůsobila, kdyby byla natočena "normálním" způsobem a netřesoucí se kamerou. Zkusím se nad tím zamyslet při příštím shlédnutí. Zatím se mi zdá, že holá podlaha s nakreslenou vesničkou je použita proto, aby se šlo rovnou k jádru věci a nezatěžovali jsme se zbytečnými detajly. Je to snímek, který vás do sebe vtáhne a převálcuje vás; nejlepší alegorie (na moderní západní civilizaci a její vztah k přistěhovalcům) od doby, kdy jsem četl Farmu zvířat (a že už to je dlouho); film, který si zaslouží čestné místo vedle těch nejvíc zneklidňujících děl jako Mechanický pomeranč a Saló aneb 120 dnů sodomy. 10/10

Ze začátku trochu šokující, sledovat manželský pár, v němž si oba dopřávají naprostou svobodu a ještě se povzbuzují v získávání dalších milostných zkušeností, přece jen není úplně obvyklé. Děj se ale rychle rozbíhá a obohacuje o další témata vztahů, přesto se celou dobu hlavně ptáte, zda je takový svobodný (dlouhodobý) svazek ve skutečnosti možný. Nevím, jestli na to film odpoví, vypadá to ale, že nakonec přece jen na povch vyplave potřeba druhého ovládnout. Každopádně film, který si rychle získá vaši plnou pozornost a udrží si ji do poslední chvíle! 9/10

Extrémní dílo si žádá extrémní hodnocení - teď ještě jaké. Často jsme ve filmu svědky násilí. Někdy nás má děsit, jindy dokonce bavit, téměř vždy je ale nějak odlehčené, upravené, zahalené závojem a něco nám říká, že je to jenom jako a až film skončí, zase bude dobře. Na všemožné násilí si tak zvykáme, stáváme se otrlými a jen tak něco nás nerozhází. Film, ve kterém chybí jakékoliv zlehčení situace, závěrečná úleva a zjevný důvod, proč to všechno vlastně sledujeme, pak působí jako rána palicí (nemusí to být podle mě jen reálností zobrazeného - i když "odporné" filmy nevyhledávám, naopak se jim snažím vyhýbat, myslím, že by se dalo najít mnoho snímků s ještě technicky reálnějším násilím). Přirozená reakce je obrana - smích, odmítnutí, odsouzení, zapomenutí. Děsivé násilí, mučení a ponižování ukázáné v Saló - a zaručuji vám, že na rozpaky z časného záběru na penis, pro nás přece jen vcelku neobvyklého, rychle zapomenete - se na světě děje. Že před ním většinou zavíráme oči, na tom nic nemění. Vážím si Pasoliniho za odvahu, kterou projevil natočením tohoto filmu. Přesto poznámka, s jakou jeho veřejné promítání zakázali italští cenzoři, je asi pravdivá: společnost není na takový film připravena - mimo jiné právě proto, že u většiny vyvolá zděšení a odmítnutí jakkoliv se filmem vážněji zaobírat. 10/10

Pokud nezavrhnete "budovatelský" film a jeho klišé z principu, dá se na to koukat jako na docela průměrnou zábavu, která je občas zábavná i nechtěně. Marvan je výborný. 6/10

Občas snad až sklouzávající do kýče (zesilovaná hudba v nejvypjatějších momentech, občas příliš barev, závěrečná prolínačka do minulosti), jinak ale nádherný, jednoduchý příběh věrné životní lásky, kterého se dotýká i další téma - nepřehlédnutelná eroze tradiční společnosti. 8/10

"Přímočarý" humor, hromada jednoduchých vtipných hlášek, z nichž polovinu už jste slyšeli a tu druhou si domyslíte, ještě než ji dotyčný dořekne, převážně komediální ladění, do kterého se ty vážnější pasáže nehodí, poloamatérští herci a docela milé písničky - to jsou Commitments, podle jedné ankety nejlepší Irský film všech dob. Hudební filmy mám velmi rád, ale u tohoto zoufale jednoduchého dílka jsem se po dlouhé době těšil, až budu z kina pryč. Samozřejmě je to jen moje hodnocení. Hudba je významnou součástí tohoto filmu a pokud vás zaujme - mě minula - nebo jste se kdysi také pachtili v kapele, možná v Commitments něco najdete. 3/10

Z mnoha témat, která tento skvost nabízí, mě nejvíc zaujalo to, k jehož popsání raději použiji slova jiného autora: "Dvojí úloha matky jako bohyně tvoření a bohyně ničení je bohatě dokumentována v různých mýtech a náboženských představách. Země, z níž člověk pochází, klín matky země, která rodí všechny stromy i byliny, se stává i hrobem všeho živého. Klasickým příkladem bohyně matky se dvěma tvářemi je indická bohyně Kálí, dárkyně života i nositelka zkázy. Také v neolitu se vyskytovaly bohyně s dvojí tváří. Zavedlo by nás příliš daleko, kdybych tu měl citovat četné jiné příklady dvojí úlohy bohyně matky. Zmíním se jen o jediném příkladu, ukazujícím dvojí funkci matky: obraz matky ve snech mívá také dvojí tvář. Často se matka objevuje ve snu jako laskavá, milující postava, ale u mnoha lidí je ve snech symbolizována také jako nebezpečný had nebo útočné dravé zvíře, například lev, tygr nebo hyena. Během své klinické zkušenosti jsem nabyl dojmu, že strach z destruktivní matky je daleko silnější než strach z trestajícího, kastrujícího otce. Vypadá to, jako kdybychom nebezpečí hrozící od otce mohli odvrátit poslušností, proti destruktivitě matky však není obrany. Její lásku si nemůžeme zasloužit, neboť si neklade žádné podmínky, její nenávisti nemůžeme uniknout, protože ani pro ni neexistují žádné 'důvody'.Její láska je milost, její nenávist je prokletí, a člověk je nemá moc ovlivňovat." Erich Fromm, Anatomie lidské destruktivity

Velice ulítlý film, ve kterém postavy jinak než po telefonu spolu mluvit neuslyšíte. Jak také jinak, když jsou hrdinové pořád zavaleni prací a byrokracií a na přátele ani navazování vztahů nemají čas a s rostoucí osamělostí u svých počítačů ani odvahu. Černý humor svazuje celý film a nutí ho zůstat v komediálním žánru, což sice asi není jediný způsob, jak dané téma zpracovat, tady to ale vyšlo výborně. A závěr nezklame. 8/10

S postupujícím časem lepší a lepší film o skutečném, chlapském přátelství, které se rodí z počátečního odporu a teprve z nutnosti spolupráce, během překonávání společných obtíží, vyzrává. Jen je snad škoda několika trapně směšných delších promluv, film by mocně působil i bez nich a možná i čistěji. Závěr je - jak se mi s přihlédnutím k dalším shlédnutým režisérovým dílům zdá - Kramerovsky neotřelý. 8/10

Zřejmě životní dílo herce a režiséra Warrena Beattyho. Životopis amerického novináře a socialisty Johna Reeda byl jeho vysněným projektem, s přípravami na něj (rozhovory s pamětníky, které filmem průběžně prostupují) začal již počátkem sedmdesátých let. Beatty se sám obsadil do hlavní role a film režíroval. Reed byl levicový novinář, který je dnes známý svými reportážemi z Mexické revoluce v desátých letech minulého století a hlavně knihou "Deset dnů, které otřásly světem". V té popsal Říjnovou revoluci, jejíž byl přímým svědkem. Tato ruská epizoda Reedova krátkého života a léta jí bezprostředně předcházející a následující jsou časovým pásmem filmu. Mexickou etapu připomíná jen úvodní záběr. Pak se přesunujeme do salónů, kaváren, hospod, knihami a zpola potištěnými papíry zaplněných bytů a na dělnická setkání, na nichž levičáci - umělci, novináři, straníci - a anarchisté rozebírají své postoje k socialismu, k postavení žen ve společnosti, k válce probíhající v Evropě a účasti USA v ní; baví se a žijí ve společenství, které tehdejší dobu pobuřovalo (Greenwich Village); v tomto prostředí se Reed setkává se svou životní družkou Louisou Bryantovou (Diane Keatonová). Jejich partnerský svazek a těžkosti, které provázejí soužití dvou inteligentních, vzdělaných, svobodných a ve společenském i politickém životě angažovaných lidí, tvoří spolu se zmíněnými historickými událostmi obsah filmu. Tyto dvě oblasti, partnerství (a později manželství) a politika se velmi citlivě střídají. Po jedné roztržce se pár rozděluje a teprve ruská revoluce, jíž jsou coby spolupracující novináři svědky, je znovu smíří. Tato "ruská" pasáž filmu je je jeho vrcholem - zejména scéna, při níž se Reed rozohní řečněním na bolševickém setkání, vrcholící pochodem revolucionářů městem za zpěvu internacionály, vlastní revolucí a smířením manželského páru, je pro mě jedna z nejúžasnějších ve filmu vůbec (ne snad proto, že bych byl sympatizoval s komunisty - naopak - ale tyto scény zobrazují revoluční nadšení a bláhové naděje lidí - tehdy se však jevící jako už-už dosažitelné - lépe než cokoliv zfilmovaného, co jsem kdy viděl). Po životním zážitku z revoluce se Reed definitivně stává politikem, zapojuje se do práce v rozštěpené americké Socialistické straně a znovu se vrací do Ruska. Chatrné zdraví ho ušetří zhroucení jeho snu, kterého si při druhé návštěvě začínal všímat, i když si ho nepřipustil ("Není to takové, jaké jsme si to představovali. Ale kdybys to teď vzdala, k čemu byl tvůj život?") Vyhnul se tak i ostudě (z dnešního pohledu), která potkala mnoho jeho souputníků, levicových intelektuálů - nekritickému obdivu k ruskému impériu. -- 'Rudí' mají velice kvalitní scénář. Dialogy jsou inteligentní a hutné, o některých replikách budete přemýšlet dlouho po skončení filmu. Na vrchol film vynášejí též herecké výkony - nejen hlavních představitelů Beatyho a Diane Keatonové, ale též řada vedlejších rolí je skvěle zahrána - např. Nicholsonův cynický básník a dramati