frbulka

"Budete mít jedinečnou příležitost sledovat navazování vztahů v reálném prostředí, uprostřed přírody a tvrdé práce." Ta věta mi přijde strašně vtipná. V poslední době jsem byla několikrát v situaci, že se na tuto reality-show nedalo nedívat. Páni tvůrci, zajímalo by mě, jak se dá vztah navázat během týdne před objektivy kamer. Tu tvrdou práci jsem tam nějak nepostřehla, třeba jsem se špatně dívala. A vztah? Jakou má asi šanci vydržet, když vznikne tímto způsobem? Jedno se Farmáři ale upřít nedá - je vtipnější než většina amerických komedií pro teenagery.

Škoda, že jsem tenhle film neviděla před dvaceti lety, asi bych ho milovala. Teď už se mi to samozřejmě hůř hodnotí, dospělýma očima už tyhle věci nikdy nemají takové kouzlo. Neuvěřitelná cesta je ale výborným příkladem toho, že zatímco na začátku devadesátých let tkvěla síla filmu pro děti v jednoduchém příběhu a hlubší myšlence s lehce morálním ponaučením, v současnosti mi to přijde naopak - příběh nepochopí skoro ani máma s tátou a myšlenka se většinou někde ztratí. Za to, že v tomhle filmu krásná myšlenka je, za pohledy psích očí, které se mi nikdy neomrzí a za to, že mě tenhle film donutil si několikrát osušit oči moje (skoro jsem se styděla:-)) dávám silné tři hvězdičky.

Blbosti si nezaslouží dlouhé komentáře. Bezduchý splácanec s nulovou dávkou fantazie, děje a vtipu.

Ani já nezůstávám chladná a celé mé já po včerejším zážitku v kině jásá...toto je něco víc, film, který není ani v jediném svém okamžiku prázdný, odbytý či afektovaný, film, který je tak poctivě "odedřený", že každá jeho minuta i dialog dává smysl a každé slovo či pohled má neuvěřitelnou váhu a sílu. V téhle šedi a beznaději žil náš národ, do tak smutné životní reality se budily statisíce lidí, kteří nebyli lhostejní k tomu, že slova jako svoboda a pravda už dávno vymizela ze slovníků tehdejší doby...Hořící keř je velmi ponurý, beznadějný, ale i dojemný film, který ve mně zanechal krásný dojem, jak někteří lidé dokázali výše jmenované hodnoty hájit a přinášet vlastní oběti. I přesto, že nejsem jako katolička přesvědčená, že právě nejvyšší oběť Jana Palacha a Jana Zajíce byla tou nejsprávnější cestou, toto drama mi dalo minimálně velký námět na přemýšlení. PS: Výběr každého jednotlivého herce nemohl být šťastnější a jejich výkony přesvědčivější.

Velice milý film, s velmi hlubokým a krásným poselstvím. Ideální pomocník k připomenutí si hodnotového žebříčku.

Já...já...jenom já. Takto to na mě zapůsobilo, ale je pravda, že jsem byla zrovna u vaření. Jen jsem slyšela něco o tom, že se Zeman hlásí k odkazu Masaryka a Beneše, pak že projevy byly do roku 1948 uskutečňovány o Vánocích a pak už jen samou sebechválu. Pak mi ještě zasvitla jiskřička naděje, že uslyším něco o lásce a lidskosti, ale bohužel, nic z toho se nekonalo. Co jsme chtěli, to máme.

Po shlédnutí zatím jediného dílu Zabíjení soudruha jsem měla chvíli depresi...díl naditý napjatými dialogy, podbarvený dramatickou hudbou a člověku se svíral žaludek. I soudruzi už se báli jeden druhého a nejvíce se třásli před ztělesněním oné hrůzy - Stalinem. Za prosté dialogy bych dala jen tři hvězdičky, ale za tu výborně zachycenou atmosféru strachu a zla, kterou kolem sebe komunistický režim šířil, dávám o hvězdičku navíc. A určitě si pustím všechny díly.

Tak jsem si včera pustila tuto chuťovku po strašně dlouhé době. Sledovat to se zástupcem mužského pohlaví, těžko by si to člověk vychutnal. Ale sledovat to ve společnosti mamky a sestry, to byla paráda! Aneb, dámská jízda je někdy velmi potřebná...Dámy...byl ten Patrik opravdu krasavec, že?

Výjimečně si troufám ohodnotit film, k jehož úplnému dodívání mi asi dvacet minut scházelo, ale myslím, že o nic zásadního, co by mohlo moje hodnocení ještě změnit, jsem nepřišla. Kromě toho, že v tomhle dílku se pro Trošku typicky ohraným způsobem zesměšňuje víra (akorát mnohem drsněji než v Slunce, seno...) a sexuálními žblechty se to jen hemží (což taky není u tohoto pana režiséra nic nového), Babovřesky postrádají jakýkoliv smysluplný děj, nápad, atmosféru...prostě všechno. Toto "veledílo" mi přijde jako výplod mysli duševně chorého člověka, který už roupama neví, co všechno by smíchal dohromady. Je smutné, že takový člověk je v naší vlasti nazýván režisérem. A podotýkám - k panu Troškovi jako člověku nechovám žádné antipatie. A ještě jeden dodatek - nejvíc mi na tomto "režisérovi" vadí, že z nás dělá blbce, laciné konzumenty bez mozku a vkusu, kteří mu sežerou úplně všechno. Naštěstí většina národa, soudě i podle zdejšího hodnocení NE!

Kouzelné:-)). Originální propagace třídění odpadu...tak pojďme do toho!