buchli

Jako na to, že jsem nic nečekala, nejen dostatečně děsivé, ale i dostatečně děsivé... Digitální obličej Mamy byl sice dost digitální a Jamie Lannister nedostal dost prostoru, ale není nad evil dětičky... A vůbec.

Jako westernová parodie možná nedosahuje kvalit Lipského Limonádového Joa (asi určitě), možná proto, že místo toho, aby se soustředila na samotná žánrové stereotypy, zasazuje svůj příběh do příliš konkrétního a ohraničeného prostředí, to ale neznamená, že by byla výrazně méně vtipná. Příběh dvou rumunských emigrantů, kteří do Ameriky přijeli hledat bohatství a ztraceného bratra a jen tak mimochodem zničí mormonskou tyranii v jednom malém městečku, pobaví jednak konfrontací rumunských a amerických hodnot (začíná už v úvodu vzájemným ochutnáváním alkoholických výdobytků ve vlaku), jednak svou jazykovou stránkou – všichni rumunští herci totiž hrají své role v angličtině a jejich dřevěné herectví a různě silné přízvuky dodávají vtipu další rozměr (ano, trochu jako spaghetti westerny). Můj oblíbený průběžný vtip: ani jeden ze dvou Rumunů neumí anglicky, ale zatímco jeden z nich se za pomoci slovníku snaží Američanům porozumět, druhý na polyglotství rezignoval a prostě na všechny mluví rumunsky (a má větší komunikační úspěchy).

Vzhledem k tomu, že informací o tom, jak vlastně skuteční Dákové žili, dnes příliš nemáme (jako třeba skoro vůbec nic), muselo se improvizovat – svojí hustností a drsností tak trochu připomínají Sparťany. V Dácích je všechno, co má správná historická epika mít: vojevůdce, který není tím, čím se zdá být, bratrovražedný boj, zapovězená láska, velké bitevní scény. A Pierre Brice stejně vždycky vypadal víc jako Říman než jako Apač.

Jako, hodně, hodně, hodně divné... Ale scéna svatebního masakru, kdy monstrum, různými způsoby a proměnami těla připomínající Carpenterovu Věc, ale je to vlastně hračka, jež se jako ostatní postavy z právě psané knihy rádoby-spisovatele sci-fi zhmotnila, sežere, omráčí a pokropí tělesnými tekutinami plnou místnost svatebčanů (včetně Heleny Růžičkové, která na něj útočí svícnem), je nezapomenutelná.

Ještě někomu ta premisa nedávala smysl? Proč sakra Němci využívají jako řidiče ty zajatce? Každého přece stejně musí hlídat německý voják (který by klidně mohl řídit) a zajatec už je stejně odsouzený k smrti, tak co mu brání s tím palivem sjet ze srázu? (očividně nic, protože se to ve filmu stává opakovaně)

Juchů, Jim Hawkins ve vesmíru! To jsme si pošmákli... Nechápu, pro koho ten film vlastně původně měl být - animace není příliš nápaditá, robotický vzhled postav (i těch lidských) je divákovi spíš odcizuje, než přibližuje, a filozofický rámec by se dětem asi určitě dost zajídal. Na druhou stranu si nedokážu představit dospělého, který by ocenil vtípky takového kalibru jako pojmenování jedné z hlavních postav John Super Silver. Aspoň to má jen 72 minut...

Kdyby ty povídky byly seřazené jakkoli jinak, měli by autoři asi problém, ale takhle se divák zaháčkuje už na začátku první povídky (nechutné záběry nechutných hnijících nechutností připomenou Parfém) a i když ten zombiepříběh ke konci jaksi prošumí, v divácích pořád zbyde dostatek zvědavosti na to, aby vydrželi i povídku druhou. Ta je ukecaná až hanba a z těch metafyzických keců mě rozbolela hlava, ale vlastně to taky nebylo taková hrůza. Co ale úplně nejvíc napraví celkový dojem, je povídka třetí - jako jo, fantasmagorie to rozhodně je, ale vtipné rodinné vztahy a hlavně s koncem světa spojené plašení moderátorů zpravodajských relací způsobí, že z kina odcházíte v podstatě s dobrým pocitem...

Ne. Jako... ne. Považuju se za jednoho z velkých příznivců over-the-top akce a první film mě docela bavil (i když, upřímně, taky už si ho nepamatuju), ale když vám ***SPOILER (který ale, pokud jste já, může zásadně ovlivnit vaši chuť ten film vůbec vidět)*** Channinga zabijou po patnácti minutách ***KONEC SPOILERU*** a když se většina akce soustředí na nepřehledné výbuchy a detaily a chybí celky, které by aspoň trochu objasnily, co že se to tam vlastně prostorově děje, jaksi si to tak úplně nevychutnáte. Ani nemluvě o podivně patetické a tak trochu nalepené a vůbec nijak nefungující vysvětlovací ninjoidní dějové lince - jako, vážně? To už tam radši dejte nediegetického vypravěče, netřeba tu evidentní křečovitost ještě zkřečovitovávat. Jo, to lítání ve skalách bylo cool. Dost. Hence ta druhá hvězda. Ta první je za účast Božského Bruce, protože ho žeru. A za to, že se Kráčející Skála občas pokouší hrát (jakože pohybuje obličejovými svaly a předstírá dojetí a tak - fascinující).

Dafoe je pro mě vzhledově dokonalý Ježíš s krásně nebiblicky transparentním přístupem k Jidášovi (v Keitelově podání poněkud méně podle mých představ). Myšlenka ukřižování nejen jako dobrovolné oběti, ale přímo jako vysněného cíle, o nějž Ježíš sám usiluje nejen z mesianistických důvodů, ale hlavně kvůli sobecké spáse vlastní duše, je víc než zajímavá, a Krista i křesťanské ideály přibližuje přímo hmatatelně (koneckonců, Ježíš je člověk a Scorsese není Gibson, naštěstí). Zážitek mi trochu kazila Gabrielova hudba, která místy působila podobně nepatřičně jako Vangelisovy pokusy v Alexandrovi. Hlavní nedostatek ale vidím v tom, že se tu vůbec, ale vůbec nezpívá...

WOW! Myslela jsem, že po druhém zhlédnutí mě napadne něco výřečnějšího, ale nestalo se tak... Prostě všechno, kvůli čemu je Quentin takovej machr (sofistikovaný humor, extrémní násilí s gejzíry krve, dokonale vybraná hudba), plus - WESTERN!!! WOW...