buchli

V podstatě jako číst knížku s tím, že si ty krasoně nemusím představovat. Takže menší úsilí. Po náročném dni doporučuju. Humorně neinvenční zacházení s rozpolceností hlavní hrdinky pobaví. Jen nechápu, proč jsem se v tom kině celou dobu smála skoro sama, lidí bylo dost...

Kdyby ty povídky byly seřazené jakkoli jinak, měli by autoři asi problém, ale takhle se divák zaháčkuje už na začátku první povídky (nechutné záběry nechutných hnijících nechutností připomenou Parfém) a i když ten zombiepříběh ke konci jaksi prošumí, v divácích pořád zbyde dostatek zvědavosti na to, aby vydrželi i povídku druhou. Ta je ukecaná až hanba a z těch metafyzických keců mě rozbolela hlava, ale vlastně to taky nebylo taková hrůza. Co ale úplně nejvíc napraví celkový dojem, je povídka třetí - jako jo, fantasmagorie to rozhodně je, ale vtipné rodinné vztahy a hlavně s koncem světa spojené plašení moderátorů zpravodajských relací způsobí, že z kina odcházíte v podstatě s dobrým pocitem...

Nejsem si jistá, jak Mistra vyhodnotit - ano, všichni hrají svoje vyšinuté postavy extrémně dobře, atmosféra scén neuvěřitelná, ale to je všechno. Jako bychom jen nahlíželi zvnějšku, nikomu se nedostaneme pod kůži, i když to tak několikrát už už vypadá - divák by se strašně rád dozvěděl něco víc, ale PTA mu k tomu nedá příležitost... a tak pořád jen domýšlíme, domýšlíme a domýšlíme a nedostaví se ani prohlédnutí, ani katarze a vlastně vůbec nic. Zůstane jen neodbytný pocit, že nám něco ušlo, že se tu přece dalo vidět ještě dál, hlouběji. Ale podruhé si to v dohledné době opravdu nelajznu.

Začátek slibný, herci dobří, ale pak se to tak nějak utopilo v příliš-stupňové zápletce a ne a ne to skončit... Škoda.

A dívala jsem se na to proč? Nejspíš proto, že někdo se musí obětovat a oddělit zrno od plev... takže odděluju. Za zrno se Teen Wolf dá počítat maximálně tak pokud vám je do 15ti a nikdy jste neviděli žádný hororový seriál z prostředí střední školy. Nebo pokud jste sběratel. Ne, že by to bylo inherentně špatné, ale prostě... když máte neustále pocit deja vu a všechny postavy, ač obstojně vypadající (jak jinak - dnes už nám v televizi ošklivé lidi jen tak někdo neukáže), jsou hloupé, nesympatické a naivní, asi nemá smysl se dál trápit. I'm too old for this... stuff.

Hudba pěkná, herci pěkní, příběh dojímavý - ale také mám pocit, že orámování pražským srpnem 68 filmu spíše škodí, působí totiž tak trochu násilně naroubovaným dojmem, bez nějž by film byl čistější. Jinak samozřejmě potěší, když si člověk může při každé scéně říkat: "Tam jsem byla, tam jsem byla!" či případně přemýšlet, kde to povědomě vypadající místo vlastně je. Závěrečný koncert je krásný (kdo by to byl řekl, že film o hudebnících bude kulminovat koncertem), ale jeho dohra se pak tak zbytečně melodramaticky vleče, všechno musí být tisíckrát řečeno a než film doběhne do konce, koncertní dojetí skoro vyprchá...

Hlavně v první polovině překvapivé množství (nejspíš alkoholem podporovaných) výtlemů, v závěru už se zas tak moc nadprůměrně vtipných momentů neobjevilo, ale ten zmutovaný krocan stál za to...

Upřímně - čekala jsem víc. I když v Kennedyovcích najdeme i dost dobrých momentů, žádné překvapení, uchvácení, šokující odhalení či nový pohled na život proslulého klanu se nekoná (ačkoli zájemcům o kulturní a historické informace rozhodně přijdou vhod). Vrcholem série byl (pro mě) šestý díl o Kubánské krizi - tam se atmosféra napětí a osudovosti dala krájet, a to bez nutnosti neustálé tklivé hudby a unylých pohledů. Poslední dva díly mi zkazil přehnaný patos. Chápu, že když Američané zfilmovávají svoje historické tragédie, je určitá dávka rozplizlosti prakticky nutností, ale proč až tak? Od 7. dílu to prostě stojí a nepomůže ani Marylin Monroe, která je tu upřímně řečeno spíš otravná než svůdná a charismatická. Nemůžu se ubránit pocitu, že Kennedyové prostě působí jako levnější a nudnější kopie "prezidentských zápletek" z 24 hodin s tím handicapem, že chudák divák ví přesně, co se stane...

Bouře se těžko zfilmovává. Jednak je děj tak nějak rozptýlený po celém ostrově, takže musíte neustále přeskakovat mezi jednotlivými liniemi a postavami, jednak proto, že si jako divák těžko vytváříte sympatie k postavám - všechny (kromě Mirandy a Ferdinanda, kteří jsou tak naivňoučcí, až to bolí - díky, WS) vidíme snad jen ve špatném světle, a pokud se tam někde objeví něco pozitivního, stejně na to není dost času. Také se nemůžete ubránit pocitu, že by si to zasloužilo epičtější adaptaci... i když tahle se opravdu snaží. Hudba má pár dobrých momentů, Ariel je sympatický (a míň zneklidňující než to mimino s děsivým hlasem v Prospero's Books) a herci jsou tradičně dobří (hlavně Helen Mirren, nepřekvapivě, a opilecké duo Alfreda Moliny a Russela Branda - i když ten jen hraje zase to samé; Djimon Honsou trochu zklamal - jeho Kaliban je prostě přesně takový, jak by se čekalo, nic víc, nic míň), jak už to u Shakespearovských adaptací bývá. Taky musím říct, že mi Prospero jako žena dává z nějakého důvodu větší smysl...

Příroda hezká, herecké výkony standardně dobré, to ano (i když pseudoruský přízvuk u Farrela a spol. spíše pobaví)... ale to je skoro všechno, co může Útěk ze Sibiře nabídnout. Chápu, že film o tom, jak skupina lidí dlouhé měsíce někam jde a postupně se zmenšuje (tvůrci ještě chytře hned v úvodních titulcích vyzradili, kolik osob dorazí do cíle, aby diváci mohli celý film strávit spekulacemi, jak k tomu asi dojde - problém je v tom, že veškeré divácké spekulace asi v tomto případě byly zajímavější a originálnější než to, čeho se na plátně opravdu dočkali), nemůže být nijak extrémně akční, ale zasloužilo by si to třeba konfliktnější vztahy mezi postavami nebo méně rozplizlý závěr...