buchli

V zraje jako víno - po včerejším zhlédnutí s několikaletým odstupem jsem musela přidat hvězdu, a to se moc nestává. Nejen, že Vendetta dobře vypadá, má pár působivých montáží a uspokojujících explozí - těmi disponuje koneckonců kde co. Film vás dostane hlavně příšernou totalitní společností (ala mírnější verze 1984) a tím, jak ji jeden člověk během jednoho roku dokáže úplně rozvrtat, což nám dokazuje nejen v již zmíněných montážích, ale hlavně na konkrétních postavách - ta naděje a víra v lepší zítřky je vyloženě povznášející...

Yes, yes, yes, yes, YES!!! Tak tohle snad natočili specificky proto, aby naplnili skryté tužby mého jedenáctiletého já... Kdyby Expendables 2 nebyli tak metafilmoví (navazují vlastně na dekádu a půl akční kinematografie), nejspíš by to byl docela průměrný film. Vzhledem k tomu, že ale fungují jako pokračování ÚPLNĚ VŠEHO (dobře, ne pokračování, ale logická návaznost - představte si, že byste ve škole chyběli na malou násobilku, zlomky a lineární rovnice a pak se snažili pochopit integrály... ok, hodně nedokonalá metafora, matiku jsem neměla asi 7 let), připadáte si, jako by Postradatelní vznikli čistě pro vás... protože VY VÍTE, o co jde (pochybuju, že si tohle někdo myslí o integrálech). A ačkoli tradiční záminka pro "děj" (sled výbuchů, hlášek, gejzírů krve a explodujících hlav) je chabá jako obvykle, o to tady vůbec, ale vůbec nejde. Jde o nostalgické vzpomínání na zlatá osmdesátá/devadesátá, naše oblíbené hrdiny, všechny pohromadě, Boha Chucka prý-tě-uštkla-kobra-královská Norrise a, jak jinak, výbuchy, hlášky, gejzíry krve a explodující hlavy. A Van Dammovy uncanny kopací schopnosti. Yippee-ki-yay...

Tak přesně na tohle jsem se těšila - brutální, vtipné, strašidelné a překvapivé až do konce. Juchů! (rozepsala bych se víc, ale co slovo, to spoiler... bojím se, že už tak jsem toho napsala příliš :P)

Anderson opět nezklamal. Nesmírně poučná sonda do skautingu, sociální péče a skladby symfonického orchestru. Třešničkou na dortu pak je postava podivného průvodce geografii a počasím ostrova, který jako by zároveň patřil i nepatřil do příběhu. Všechno ostatní by byly spoilery.

Připouštím, že u Burtona/Deppa nikdy nebudu nestranný posuzovatel, takže je to možná trošičku malilinkato nadhodnocené... Na druhou stranu ale skvělá výprava, super soundtrack a Deppova neodolatelná zastaralá mluva (a to, že očividně založil svou postavu na svém nadšení z odporných upírských rukou) rozhodně nestojí za míň než ****. Možná by bylo lepší, kdyby trailer byl trochu záhadnější, co se vtipných bonmotů týče, pak bychom možná v kině na určitých místech míň uznale krčili rameny (aha, tak tady to je) a víc se smáli. Sympatická přímočarost ve věcech zabíjení nevinných hipíků a sexu se zlou čarodějnicí (epic fail, Edwarde a Bello) tam tu pátou hvězdu ale dodá tak jako tak...

Příběh s minimem děje, soustředící se na bezcílně se poflakující postavy a bezútěšné deštivé prostředí. Statická kamera jen zesiluje dojem neustálého čekání na změnu (změnu záběru? pohyb? přeostření?) – postavy jako by sice chtěly zlepšit svůj život, ale ne za cenu nějaké přehnané snahy. Výsledkem je tak realisticky neepický portrét několika dní v životě osamělého muže s nevyřešenou minulostí (již nám ale snímek neodhalí).

WOW! Že si někdo vůbec dovolil natočit něco tak úchylně oplzlého a nevkusného je mi záhadou, ale ono to funguje. A když se na to koukáte, pořád si jen říkáte, že dál už přece zajít nemůžou... ale oni můžou. Ale hlavně - dialogy a neuvěřitelné neherecké herecké výkony (o hodně grafických scénách všemožných úchylných nejen sexuálních praktik ani nemluvě) vás budou strašit ještě dlouho. All hail the filthiest people in the world!

Princ a pruďas si na nic nehraje, je to prostě dementní oplzlá vtipná pohádková fantasy, která se ani na minutu nebere vážně, všichni herci (v čele s krásným princem Francem) si své karikaturní postavy neuvěřitelně užívají, triky vypadají asi tak jako ten plakát (tak trochu levně a úsměvně) a i titulky jsou vtipné samy o sobě (až natolik, že jsem měla pocit, že je musím číst, abych si ten humor mohla užívat víceúrovňově). Místy je to sice trochu nevkusné (ok, na více místech a docela dost), ale v tu chvíli mi to tak dokonale sedlo, že i ten minotauří... roh se dal přehlédnout.

"Hlavou se mi honily dvě otázky. Dostanem se k zajatcům včas? A proč jsem si vzal helium místo kyslíku?" Skvělé, úžasné, dokonalé (záchvaty smíchu, uslzené obličeje, znáte to). Zbožňuju postavu Lloyda Bridgese - někdo by měl udělat soupis jeho transplantací z obou dílů - možná bychom se dovtípili, z kolika procent je vlastně ještě člověk. Zajímalo by mě, jestli bych se, kdyby neexistovala Part Deux, dokázala dívat na Ramba II a III s vážnou tváří (nejspíš taky ne, ale to už nikdy nezjistíme).

"Je to pivo dost teplé? Můžu ho nechat ještě odstát..." Asterix v Británii nestojí na originálním (ani uvěřitelném) ději, ale na řetězení neuvěřitelných a neuvěřitelně vtipných gagů, slovních i vizuálních - srovnání britských, francouzských a italských tradic ve starověkém hávu prostě nemá chybu!