joywork

Dvě hvězdy dávám proto, neboť mi není 16 a film mi přijde hodně naivní. Takto zobrazené psychiatrické oddělení mohou vymyslet jen Američani. Chápu, že v USA, kde je většina lidí posedlá výkonem a kultem sexy těla, je může každý pupínek na nose a trocha stresu vehnat do náruče kosmetických salónů či lůžek u psychoterapeutů. Tato móda, jak je vidno se zabydluje již u puberťáků, protože, jak známo příklady dospělých táhnou. Nedivil bych se, kdyby po uvedení snímku do kin prudce stoupnul počet hospitalizovaných mladistvých. souhlas s komentářem zoe.x

Na tento dokument je třeba nahlížet správnou optikou - není to ucelený příběh o růstu Patrika, ktarý by sledoval všechny jeho životní eskapády, vítězství a prohry. Je to tak trochu intmní vyprávění o tom, jak Patrik dospíval a jak si začal uvědomovat svojí "jinakost" v "bílé" rodině, kde mu matka zatajila, že má romské kořeny. V tom si myslím, tkví gró příběhu. Během natáčení máme možnosti např. být svědky i prvního setkání se s pravým otcem, výpovědi jaho kamarádů a bývalé přítelkyně o tom , jak k otázce svého původu přistupoval a celé to graduje návštěvou heho země prapředků - Indie. To vše má jeden důsledek : vyrovnání Rytmuse se sebou samým. Proto se v posledních letech tak zklidnil a částečně i vnitřně dozrál, za což svým dílem může i tento dokument. Otázkou je, zda je to materiál vhodný pro shlédnutí v kině. Jako dokument v TV naprosto v pohodě.

Opravdu hrozné, špatné herecké výkony, neustále stejní herci v podobných rolích na Nově na Primě i na ČT. A ta zápletka nepřesvědčivá, umělá,nepravděpodobná. Již sledovat nebudeme.

Tento snímek jsem viděl několikrát, výborné drama z vězeňského prostředí. Pokaždé držím Brubakerovi pěsti, aby uspěl a zlepšil ten zkorumpovaný systém ve vězení i mezi politiky. Postupem času však, jak stárnu, tak mi začíná vadit ten idealistický a naivní přístup Brubakera, který chce vše změnit najednou o 100%. Pokud nastoupím do nefungující organizace jako ředitel, změny musím prosazovat postupně a s rozvahou a myslet strategicky. Takto nepomohl ani vězňům a ani sobě, ve svém kádrovém materiálu měl jistě pěkný škraloup, že o podobné místo již v životě nezavadil. A to měl veliké štěstí, že vůbec neskončil také v dřevěné bedně na pozemku B5.

Bezesporu zajímavý film, kde se občas směju, občas se obdivuju zajímavému zpracování, i ten psychologický rozměr snímku ujde.. ale ty nechutnosti mě odrovnaly, zajímaly by mě reakce pubertˇaček v kině. Shlédnuto na HBO GO.

Na seriál jsem se rád díval, za socialismu i dnes v roce 2015 se občas na nějaký díl z nostalgie podívám. Jelikož mě zajímá historie, tam jsem vždy rád zkoumal, co kterým dílem chtěla StB pomocí scénáře a herců lidem sdělit, jak si měli na určité společenské události vytvořít názor. Z tohoto pohledu se něco podařilo více, či méně a většinou byla pravda silně zkreslena dle linie tehdejší KSČ.Bylo by zajímavé, pokud by byl dnes seriál znovu natočen s příběhy zpracovanými tak, jak se doopravdy staly. ....

Film si vychutnáte takovou měrou, jakou ve vás dřímá klaustrofobie. Pokud je u vás tento psychický blok řádně vyvinut, tak potom v tomto filmu zažijete přímo orgie nefalšované hrůzy. Hrdinové filmu totiž neustále sestupují do nitra země různými studnami a úzkými tunely po kostech zemřelých lidí. Chodby jsou žel ale podezřele čisté, žádná pavučina či krysa, což je trochu škoda. Věřím že by tito "účastníci zájezdu" byli psychicky v těchto místech zdeptáni natolik, že ty různé zjevení, co cestou spatřili, by produkovala v pohodě jen jejich psychika. Škoda toho slabšího závěru, jinak bych dal plný počet bodů.

Toto dílo pro zapadá do pomyslného trojúhelníku filmů o beznaději a zmaru v našich končinách : Poupata, Díra u Hanušovic a nyní i Kobry a užovky. Popravdě řečeno se mi ten poslední líbí ze všech tří snímků nejméně. Filmu nemohu nic vytknout, výborní herci parádně ztvárnili své role, o tom žádná, ale je to tak skličující podívaná, že si říkám, zda je nutné takové filmy točit. O podobných tématech si raději shlédnu nějaký časosběrný dokument, nejlépe od paní Třeštíkové a to mi dá mnohem více. Filmu chybí nějaký přesah, něco navíc, co by mne přimělo naplno prožít ten příběh.

Také jsem viděl poprvé původní film "A zori zděs tichije..." z roku 1972 asi před půl rokem, takže mohu celkem dobře porovnat original a remake z letošního roku. Mně se o kapánek líbila původní verze, ta práce s černobílým a barevným filmem, které odlišovala minulost od přítomnosti,postavy byly prokreslenější, atmosféra ponurejší a depresivnější, na čemž měla i podíl cca o hodinu delší stopáž filmu. Nové zpracování má pro mladší diváky svižnější tempo, dvakrát ruské lepé bojovnice spatříte i nahé, je tu opatrně zobrazeno zatýkání občanů ruskou NKVD. Pokud si dobře pamatuji, byl lehce změněn závěr filmu, v původní verzi (ač kýčovité a mnohokrát v různých snímcích spatřené scéně) se mi zamlžil zrak dojetím, což se mi u nové verze nestalo... .

Tento snímek nebyl špatný, jen mi pořád v ději něco chybělo - by to zážitek , jako když v dobré restauraci dostanete nedochucené jídlo, chybí sůl i koření a i pomyslná třešnička na dortu. Člověk podvědomě porovnává ať chce nebo nechce se Zmizelou, což není dobré. Knihu jsem nečetl, nicméně cítím, že námět je kvalitní, ale film mne tolik nezasáhnul. Horší čtyřka.