Jelly

začátek strašlivý, pak se to trochu zlepšilo, anebo jsem si zvykl. bod za Petru. ach (jo).

hodně povedená pocta, mám rád takovéto experimenty. pochválil bych i hudbu, kterou obstarali DVA.

holy shit! první dvě tři skladby se pánové zahřívali, člověk si říkal "dobrý, ale...", jenže pak se to postupně rozjelo a nakonec zůstalo u pocitu, že to byl možná vůbec nejlepší koncert Led Zeppelin. absolutním vrcholem pak pro mě byla Kashmir, během níž vypukla v kině apokalypsa a sedačky lítaly vzduchem. nebo to byly vzducholodě?

jen za nápad a malované pozadí v oknech apod. 2minutový klip od Bucketheada s mým milovaným Boschem mi přijde mnohem lepší: Spokes for the Wheel of Torment.

tíživé sociální drama o neutěšeném stavu domácnosti patnáctiletého Sebbeho žijícího v malém bytě s matkou a trychtýřovém způsobu klesání na samé dno psychické stability. prvotina švédského režiséra Babaka Najafiho, v hlavní roli perfektní Sebastian Hiort af Ornäs.

to se tak jednou někdo pořádně zhulil a natočil tento crazy film. tipuju, že se občas pobavíte, ale žádnou hodnotu to nemá.

minimalistický epos, na nějž jsem šel pro jistotu dvakrát a ani napodruhé jsem se ani chvíli nenudil. skoro se mi nechce věřit, že má film 2 hodiny. obrazová podoba mě přibila v křesle a v momentě, kdy spustili Earth, jsem pocítil koncentrované štěstí. :) Jime, díky za Boris, Sunn 0))) i Earth a příště doufám v Bohren & Der Club Of Gore!

hodně nezajímavý film o partičce chuligánů a jedné noci jejich úžasného moderního života. natočeno ve stylu manifestu Dogma 95.

výborný klubový snímek odehrávající se v prostředí klášterní školy, kde skupina žáků svádí pubertální boj jak mezi sebou, tak proti autoritám.

vizuálně asi nejpůsobivější katastrofický film jaký jsem viděl, obsahově čistá demence. občas mívám podobné sny a být přímý účastník fakt není žádnej med.