Jaccobos

Klidně by mohli napsat komediální adaptaci na téma: Bilancuji, bilancuješ, bilancujeme! nebo: Krize středního věku aneb romance v každém věku. Na filmu se mi líbí, že zobrazuje snad věrohodně realitu, která mnoho lidí potkává. Nicméně psychologicky jsou charaktery propracovány "do nejmenších detailů patologicky" a rozhodně netvoří příběh lidí, kteří na své životní cestě zažívají nějakou smysluplnou existenci. Kincaid je klasický cestovatel, který od své existence utíká do prožitků, které mohou být pokaždé jiné a nové a on se může prakticky celý život cítit jako puberťák objevující svou identitu vyhýbat se jejímu dovršení, uvědomění si co jsem a kam patřím. To se velmi dobře projeví tím, jak je lákán k teplu domova Johnsonových, něčemu, co pro něj je vlastně pohledem do světa dospělých. Franceska krok ke své realizaci udělala, založila rodinu, naplňuje svůj úkol. Nicméně podléhá sebemrskačskému nutkání, že jí něco uniklo, že musí ještě něco hrozně super zažít a hledá to mimo potřeby své vlastní identity, kterou považuje za méněcennou a sebe sama za hloupou ženskou, byť její chování nakonec prokáže opak, když je to ona, kdo je z nich dvou silnější a dokáže pátrat v sobě po tom, co je správné. Oceňuji na filmu, že se snaží některé otázky života nastolit a uvést do popředí, nicméně jejich relativizace není podpořena zajímavě a závažně a spíš by se hodily jako námět na tragikomedii ze Shakespeara.

"Will you visit us in our world? I shall be watching you, always. How? In your world, I have another name. You must learn to know me by it. That was the very reason you were brought to Narnia. That by knowing me here for a little, you may know me better there. Will we meet again? Mm. Yes, dear one. One day."

Scénář byl ale někdy až směšný a nebýt těch peněz je to asi béčkový film :) A přišlo mi to hodně podobné jako Titanic - láska dvou lidí rozvíjející se na pokraji dnů přicházející zkázy. Ale líbila se mi Emily Browning.

Musím říct, že se mi líbily zvraty, které měl tedy na svědomí jenom Loki, ať už ve filmu, v prvním klipu po titulkách nebo druhém klipu po titulkách :) Thor byl prostě namakanej a nic víc, Jane Foster je nudná jako málokterá ženská hrdinka a skvělé digitální efekty potěší, ale nepřekvapí. Dobrá oddychovka, ale horší než na co je člověk zvyklý u komixových filmů.

Atlas mraků je kravina, která provokuje, ale jsou tam hezký obrázky a scenérie - tohle je schovaná kravina, takže to o ní nelze úplně naplno říct - maskuje se to pod cool scény, Sean Penna a sérii vtipných situací - hezký obrázky jsou společným jmenovatelem.

Nelze upřít, že jsou zde vtipné momenty, nové scény, ale označení "tangled 2" mi nepřijde tendenční - prostě to tak je a tvůrci si chtěli natočit další animáč. Třeba příště vymyslí něco nového.

Výlet do minulosti je zajímavým pokusem popsat lidskou touhu žít jindy a jinde, protože tam by byl život jistě lepší. Myšlenka dobře zpracovaná - dokonce i s lehkým přesahem do řešení, kdy pojem přítomnosti je naléhavý v každé době a lidé jsou vlastně pořád stejní. Podbarvení populárními výstupy slavných umělců pohladí ego, což je u filmu vždycky plus. Nicméně to bylo vše. 90 minut na toto téma je asi o 45 minut delší než jsem ochoten tak jednoduché myšlence věnovat. Když k tomu přičtu že kontrast očekávání a zklamání u role slečny McAdams - frustrace narůstala. Celkově je problémem filmu rychlost, se kterou Owen Wilson žmoulá svá slova (vlastně za celou dobu filmu hraje roli jen jakéhosi nic neříkajícího leitmotivu, o kterém ten film vůbec není - za mě bohudíky, nemám ho rád, ale...)

Lepší tři hvězdy za skvělé výkony herců - nicméně anglická verze z roku 2001 je pro mě mnohem poutavější...

Poněkud levný film - přišlo mi, jako by 105 minut představovali myšlenku, že čas jsou peníze, což bylo mimochodem skvěle zavedeno... chybělo mi ale jádro a závěr filmu...

Trochu pravdivého poznání zde asi je, ale: Upozorněním, že se se bude jednat o sérii příběhů v různých časech a na různých místech (galaxie?), a že máme trpělivě čekat až to bude dávat smysl, nestačí k tomu, aby vám po 2 hodinách nedošla trpělivost a dalších 50 minut jste sledovali jak tragické příběhy končí jeden po druhém tragicky. Smysl, který měl nejspíš ze všech příběhů vyplynout v jeden krásný "true true" story...se nekonal. Oceňuji zejména nádherné obrazy, které natočili, dokonalé maskéry a výkony herců, které dokázali nejen, že šaty dělají člověka, ale že i líčení a herecké schopnosti dokáží velké divy. Halle Berry byla šílená...