HVM

Za prvních deset záběrů na letadlo v letu * dolů a za těch dalších deset zase * nahoru. A tak to mám i s dalšími věcmi - některé scény, postavy nebo dialogy mají slušný náběh do trapnosti, jenže od určité míry to najednou všechno funguje, což dokládá i zlatá soška pro Anjeliku. Těším se na druhou projekci, tentokrát však v originálním znění.

Stejně jako zahrada Finzi-Continiů, i film sám byl pro mě lemován vysokou zdí. Netečnost, odtažitost postav, jejich nezájem o okolní svět a v důsledku ani o vlastní budoucnost, všechny tyto stavy a pocity se v průběhu sledování přenesly i na mne, já se tak stal utlumeným pozorovatelem a ani jedna rovina příběhu ve mně nevyvolala hlubší zájem či odezvu. Bohužel. // Shodou okolností jsem včera viděl Bertolucciho Konformistu, film stejného tématu, roku vzniku, dokonce v obou hraje Dominique Sanda. A ač se Zahrada zabývá obětmi a Konformista pachateli, z obou mám stejné dojmy, asi duch doby nebo co. (Konformista má ovšem až neslušně lepší kameru.)

Už jenom slyšet Divine skákat z okna je neskutečný zážitek. To musela být žena! Kdo menší by se také zvládnul zabít skokem z prvního patra, že... Nejstarší dostupný film Johna Waterse.

Důstojné a naštěstí vůbec ne bezkrevné ukončení filmové kariéry jedné z nejzářivějších hvězd starého Hollywoodu. Cary je stále štramák a při síle, na to, že mu již bylo šedesát, vypadá skvěle. Jeho mladší herečtí partneři nehrají vůbec špatně, jsou sympatičtí a tvoří i celkem pěkný pár, navíc ta exotická atmosféra olympijského Tokia... Jenom kdyby to bylo kratší. Bezmála dvě hodiny délky ubírají filmu na svižnosti, což je u romantické komedie docela problém. Být to o takových dvacet minut kratší, dám bez váhání o hvězdičku víc, takhle jsou to sice velmi slušné, ale hvězdičky tři. I tak se ale někdy rád podívám znovu.

„Když ji svrbí, je to horší než podebraná pata.“

Typické Sirkovo melodrama. Kdo viděl jedno, viděl všechna, a komu se líbilo první, tomu se budou líbit i ta další. Kamera je tentokrát černobílá, po barvách Technicoloru se vám ovšem stýskat nebude, film je natočen širokoúhlým systémem CinemaScope a třeba taková scéna leteckých závodů je doslova dechberoucí. Trojice hlavních herců si spolu pod Sirkem zahrála už ve filmu „Psáno ve větru“, jenomže zatímco tam chtěla Dorothy Rocka, tentokrát to je naopak :-) Dvě poznámky: Malone je dokonalá padesátková blondýna a řekl bych, že Marilyn ji v lásce asi moc neměla. Hudson má takový zvláštní přednes, v komediích super, ale v čemkoli vážnějším nezní moc přesvědčivě - z té jeho závěrečné deklamace v redakci novin mi cukaly koutky a vzpomněl jsem si na Simpsonovy, kdy Homer točil s Melem Gibsonem remake Caprova Pana Smithe...

Mé z nejoblíbenějších Ginger Rogers a Doris Day spolu v jednom filmu? To jsem musel vidět! Božská Ginger, s léty ještě půvabnější (sic!), předvádí, že je stějně dobrá herečka jako tanečnice, a k tomu Doris, pozdější „nejstarší panna Hollywoodu“, v roli ženy plné touhy a vášně... Příběh je z těch, kdy jedinec stojí proti nepoměrné přesile a musí se rozhodnout, jestli se bezpráví podvolí, nebo vzepře. Nebyl by to film noir, kdyby rozhodování chvíli netrvalo, dobro a zlo bylo jasně vymezené a kdyby mrtvoly nepřibývaly s krutou pravidelností. Tentokrát to ovšem nebyl cynický detektiv v baloňáku nebo tvrdý chlápek zocelený válkou, ale křehká oděvní modelka, která myslí na budoucnost své sestry v očekávání... Právě to, jak Ginger postupně sbírá odhodlání a sílu k boji, se mi na filmu líbilo nejvíc. Naopak mě zklamalo, že ve filmu ani jednou nezaznělo pravé jméno onoho „Klanu“, který bojoval proti „cizákům ze severu“, a jeho obětmi byli samí černoši. Celkově ale solidních pět hvězdiček.

Starosvětský rodinný film o nonkonformním manželském páru a jeho dvanácti potomcích. Oproti podobným snímkům se děj nerozpadá na různá dobrodružství jednotlivých dětí, ale soustředí se na postavu excentrického otce (Clifton Webb, pořád řízek jako v Lauře) a jeho osobitý přístup k výchově. Na samém konci se sice docela zásadně změní žánr, ovšem díky tomu má film nějaký přesah a není tak jen pouhým souborem milých scén. Za stále neskutečně okouzlující Myrnu Loy lehce nadhodnotím a zaokrouhlím nahoru. 7/10

Z vybroušeného celku jsou perfektně napsané i zahrané postavy tím hlavním, co Dědičce zajišťuje půvab a přitažlivost i po šedesáti letech. Po celé dvě hodiny jsem s velkým zaujetím sledoval odstíny v chování všech postav, zkoumal jejich pohnutky a zájmy, abych si nikdy nebyl nadlouho jistý, že vím, kdo to jak doopravdy myslí. Mně dosud neznámý Richardson, Clift ve svém třetím (!) filmu a neskutečná de Havilland, vedle jejíž proměny působí Černá labuť Natalie Portmanové jako ošklivé káčátko, ti všichni podávají pod Wylerovým vedením stoprocentní výkon.

Romantika až za hrob. Neskutečně atmosferická podívaná půvabně mísící filmové žánry od komedie přes drama až po horor. Z perfektního obsazení bych chtěl vyzvdvihnout proti svému typu obsazeného Rexe Harrisona, na kterém je vidět, jak si roli mořského vlka náramně užíval, a George Sanderse - ten sice hraje pořád to samé, ale já mu to prostě žeru...