Dědička

Ja som vedel, že William Wyler nemôže byť podpísaný pod niečím tak povrchným a jednoduchým ako je naznačené v obsahu k tomuto snímku. Tušil šom, že bude za tým viac a nemýlil som sa. Film by sa dal nazvať aj anatómiou ľudskej slabosti a chamtivosti, ktoré sa najskôr rysujú pomaly a nenápadne, akoby si ich ani divák v tak sympatických postavách nechcel pripustiť, avšak ktoré postupom času o to viac neúprosnejšie vystupujú do popredia, aby sa nakoniec ukázali v celej svojej kráse. Tiež o tom, ako bolestivé je niekedy dospievanie. Ten záver ma dostal, jediné správne rozhodnutie. K tomu treba ešte prirátať výbornú výpravu a pekné kostýmy. Nádhera. 85/100 (04.05.2016)

Solidně natočené kostýmní romantické drama, jehož úspěch tkví v hereckých výkonech Montgomeryho Clifta a Olivie de Havilland (zasloužený Oscar) a zejména na hodně nečekaném konci, který se (alespoň podle mých filmových zkušeností) hodně vymyká tradičnímu závěru u filmů podobného žánru. Rozhodně nemůžu říct, že bych po půl hodině věděl, jak film skončí, což mnohým jiným (a průhledným) snímkům škodí - zde ona nepředvídatelnost velice potěší. Zkrátka film v pravém slova smyslu, u kterého v jeho vyústění zamrazí a vyvstane otázka: "Opravdu to tak muselo skončit?!" (08.02.2013)

Prečo by mal dostať takýto tuctový príbeh maximálne hodnotenie..? Lebo napriek stavbe príbehu podobnej tých z červenej knižnici vložil režisér do filmu punc lesku a biedy ľudskej povahy. Lebo herecké obsadenie je geniálne a Olivia de Havilland ( Oscar ) je vo svojej premene zo škaredého plachého káčatka výnimočná. Do detailov prepracovaný scenár Ruth a Augustusa Goetzovcov podľa vlastnej hry inšpirovaný románom "Washington Square" Henrym Jamesom je lahôdkou a to isté platí aj o hudbe Aarona Coplanda. (11.06.2012)

Celou dobu se člověk dívá na zdánlivě tuctový příběh, který ovšem od podobných limonádových melodramat odlišují hlavně krásně napsané a zahrané postavy (všechny!)... A potom přijde ten konec, silný a odvážný a spravedlivý, a je zkrátka jasné, že Dědička je stoprocentní klenot. Nejednomu divákovi navíc určitě nasadí brouka do hlavy, protože se bude sám sebe ptát, jestli to celé nemohlo dopadnout jinak a jestli by se on zachoval stejně, nebo ne. A to mám rád. (01.07.2017)

(1001) Možná se mi to jen zdá, protože poslední tři dny omdlévám při každém pokusu o vstání z lože, ale tohle je velmi dospělá a emancipovaná látka! Nejen na dobu svého vzniku, řekla bych. Olivia i Montgomery i představitel pana otce jsou ve svých rolích velmi přirození a přesvědčiví a to zejména v té mimoslovní části svého projevu. Chůze do schodů od dívky, která doufala, že bude od jejich tíhy již navždy osvobozena, je velmi srdcervoucí. Docela zajímavě mi přijde, že tento film je ve svém vyznění mnohem více nadčasový než Wylerův předchozí ("současný") film Nejlepší léta našeho života. V Nejlepších letech se totiž zaobíral vnějším zásahem do běhu lidského života, který představuje válka, což je pro mě téma nepochopitelné a nepostihnutelné a nemůžu o něm příliš rozumovat. V Dědičce se jedná o velmi univerzální střety sobeckých částí lidské povahy a zejména potom o rozporuplný (týrající i ochranitelský) vztah otce ke svojí dceři srovnávané s nedostižnou modlou v podobě dávno mrtvé matky. Řekla bych, že jde skoro o učebnicový příklad toho, co se v Ženách, které běhaly s vlky, popisuje jako souboj ženy s vnitřním dravcem ("Modrovousem"). Dívka na prahu dospělosti si musí uvědomit sílu všech mocností kolem sebe (a v sobě) a složitě a bolestivě pochopit, které z nich jí chtějí ublížit a jak je musí zpracovat, aby sama mohla růst a žít. Ale jedů, které do svých dětí pouštějí rodiče, se zbavuje nejhůře. -"Yes, I can be very cruel. I have been taught by masters." ♥ (14.05.2015)