ceduard

Animatrix byl dobrý nápad - příběhy z univerza Matrixu. Nevím, proč tento štěpný koncept není rozvíjen, když regulérní pokračování zjevně už zdaleka tak dobrý nápad nejsou - nejnovější "čtyřka" je toho dalším důkazem. Film je roztahaný, logika skřípe až úplně chybí a někde v pozadí stále zní tichý sborový zpěv "dojíme, dojíme hore po dedine"... Nicméně. Člověk, kterému první Matrix výrazně zasáhl do života, což je i můj případ, si to užije jako každý střep franšízy, a občas nostalgie až mráz po zádech kouzlí. Ale co je úplně hlavní: je tu zase pár zásadních informací, které samy dávají zhlédnutí filmu smysl. Mimochodem, pro tvorbu Wachowských je to naštěstí typické: zásadní informace jsou schovány i v opovrhovaném Jupiterovi... Prostě, ač o umělecké kvalitě a eleganci prvního Matrixu nebo srovnatelně dobré konkurenční Truman Show se novému kousku může jen zdát, stejně je to zase must see.

Roztomilé. Sbírka nedotažených, ač dobrých nápadů, kde kdeco slibuje náramně komplikovaný smysl a pointu, aby ze všech těch mysteriozních náznaků nakonec vypadla prostinká ruská pohádka. Nicméně herci hrají velmi pěkně, vedle ospalého hlavního moskevského chasníka jsou skvěle obsazené hlavně role starších a starých lidí. Má to duši.

Řecké století jako od Sedláčka, s náročnější stopáží. Divák občas zapomíná, že sleduje herce.

Líbilo se mi to. Fiennes je k zulíbání. Bohužel mu sekundují hezouni a modelky, kteří hrají dobře, ale jak v úplně jiném filmu. Povedl se borec z Britského národního muzea: "Tak poslouchejte, vy vykopávkáři, já jsem archeolog!"

Hezký malý seriál, kde mají ateisté dost navrch - věřím, že věřící mají i ostřejší tužky v penále, OMG. Ale i když je dílko v tomhle smyslu nevyvážené, sleduje se velmi příjemně. Což je dáno i tím, že tu klasicky uvidíte fůru hezkých lidí, krajin, staveb i kytiček, ale například žádné hmyzí parazity.

Sleduji i velmi špatné konspirační filmy a seriály - úplné dno představují Rusové, kdy má člověk pocit, že mu fakt vymývají mozek vapkou. Tenhle seriál je francouzský, ale najdete tu vše, čeho jste se kdy obávali a co milujete. Základem je posbírat lidi, co v životě něco znamenali, ale teď jsou to staří týpci mimo své původní zaměstnání. A ti vám s velmi důvěryhodným kukučem navykládají vpravdě neuvěřitelné věci, opřené právě jen o to, že tito vypovídající nejsou běžní bezdomovci čtoucí papír za flašku rumu. Čtení papíru je tu ovšem velmi oblíbené. Pro fandy konspirací (aniž by jim nutně věřili) jde o nečekaně dobrou komedii, která zabaví skoro jako Akta X, akorát pocit provinilosti a zabitého času bude větší.

V pocitově dosti dlouhém filmu se sice mihne i pár mladých, ale mluví jen starší generace. Možná mladí ještě nemají dost vlastních sklepů? A filmaři se opravdu hodně věnují jen pár výstředním týpkům. Takže jako "zkoumání podzemí rakouské duše" výsledek rozhodně nepůsobí. "Zkoumá se" to, co autory rajcuje, například sadomaso, které tu dostává velký prostor, a zkoumavě natočené porno je spíš hodně špatné než ne moc dobré. Ovšem sestříhat jednotlivé výpovědi stylem Klusák/Remunda tak, aby aktéři působili jako co největší pitomci, tvůrcům jde, takže ztracený čas to nakonec není.

Z osmdesátek má David úctyhodnou zásobu ostalgických hitů. Stačilo je splácat dohromady s minimem mluveného textu. To se ale kupodivu nestalo. Pár starých písniček tu sice je, ale většinu songů nikdo nezná, a hlavně se tu blábolivě, bez hlavy a paty žvaní. Chápu, že David nechce žít jen z minulosti, ale zde coby producent spoluvytvořil jeden z nejvíc uspávajících filmů, jaké jsem kdy viděl. Nijak mě to neuráží, ale je to prostě strašlivě nudné.

Uznávám, že jihokorejská kinematografie má svůj původní svéráz, ale současně připomínající ty ruské lovecké... Nějak to funguje, ale moc dobře ne. Všechno hrozně překombinované a neuvěřitelné, a až se stydím, že zívám, když všichni herci potí krev... Pustit si po jihokorejském filmu něco íránského je jako nadechnout se čerstvého vzduchu.

Jihokorejská variace na legendu o kanonýru Jabůrkovi. "První kartáč, můj ty smutku, vjel mu hubou do žaludku, on však honem ho vyndal a už zase střílel dál. A u kanónu stál a pořád ládo-, ládo-, ládo-, u kanónu stál a furt jen ládoval. Praskla puma velmi prudce, utrhla mu obě ruce; on rychle boty sundal a nohama ládoval."