ales.he

Evropané se mezi sebou zabíjeli po staletí a semena nenávisti zaseli postřednictvím někdejší belgické kolonie i ve Rwandě. Byli, jsou a budou mezi námi lidé, pro které je jejich historie, náboženství, rasa, kultura a další aspekty natolik zásadní, že jakýkoliv odlišný a cizí prvek pro ně bude něčím jako infekce, kterou je potřeba do základu vymítit. OSN si vznikem po 2.světové válce stanovila za cíl nedopustit ve světě opakování válečných hrůz a kontrolu nad dodržováním míru a stability ve světě. Tento film názorně ukazuje, jak jsou v praxi tyto v jádru ušlechtilé myšlenky uskutečňovány v praxi tzv. mírovými misemi. Do postižených krizových oblastí hrozících přerůst v regulerní válku, genocidu či etnické čistky se vyšlou pod záštitou OSN mírové sbory, které však s velmi omezenými pravomocemi a nedostatečně vyzbrojenými mezinárodními jednotkami nedokáží v těchto lokalitách mír zajistit, ani udržet. S velmi omezeným mandátem se tato demonstrace síly zcela a opakovaně míjí s účinkem. Zdráhali se to nazvat genocidou, aby nemuseli zasahovat zazní ve filmu . Ne ti vyslaní vojáci, nýbrž ti kteří je do těchto ohnisek nepokojů vyslali, to oni se stávají spoluviníky těchto genocid a válek a špatným svědomím našeho technicky vyspělého světa. Představitelé světových mocností byli předem informováni, k čemu se ve Rwandě schyluje, přesto ponechali tamní obyvatelstvo bez ochrany napospas krutému rozsekání mačetami - muže, ženy, děti. Možná se pletu, ale nebyla ministryní zahraničí USA v té době jistá česká rodačka ? Je rozdíl něco vědět a sledovat v televizi a vidět to a zažít na vlastní oči. Já po shlédnutí filmu budu dál v životě fungovat, ale tisíce vojáků mírových jednotek zanechaným napospas nečinnému přihlížení nepředstavitelných zvěrstev a krutostí takové štestí nemá. Jak nepředstavitelnou bezmoc, frustraci a traumata musejí tito vojáci zažívat na těchto misích a po zbytek svého života. Právě o tom vypovídá tento film. Romeo Dallaire vzal na svá bedra zodpovědnost za selhání své i našeho civilizovaného světa. Podařilo se mu zachránit tisíce lidských životů, bohužel jako ve většině případů byla to jeho osobní angažovanost ( neuposlechnutí rozkazu ) a hrdinství, které zachránilo těmto lidem životy a nikoliv organizace, která má toto v popisu práce. Jeví se nemožné udržovat mír nenásilnými prostředky někde, kde strůjci konfliktu nemají nejmenší zájem být mírumilovní. Kdy toto konečně pochopí mírotvůrci v OSN a kdy začne mít lidský život větší hodnotu než sobecké zájmy některých zemí a jejích politiků a byznismenů... Bývá tu často zmiňován Hotel Rwanda, kde má postava generálporučíka Dellaira vedlejší roli a tento film tak vhodně doplňuje rwandskou genocidu o další rovinu pohledu.

Indridasonovy detektivky jsem zkoušel číst, Severní blata to zrovna nebyly a tak jsem byl zvědav, co že za mistrovský kousek mi uniklo. Nic. Z mírného nezájmu mě dokázaly vytrhnout pouze divberoucí záběry přírody, ale to je žel na napínavou krimi málo.

Měl jsem tu možnost vidět snímek společně o 5 let starším filmem I Will Fight No More Forever a bylo to neporovnatelné. Mountain Men prohrál na celé čáře. Vzhledem ke zdejšímu hodnocení jsem byl ve velkém očekávání a dostal standartně hloupoučký hollywoodský western 90-tých let s tradičně tupými a neschopnými indiány a jinak celkem charismatickým hlavním indiánským záporákem. Plavu proti proudu, ale takové hodnocení by měly dostávat opravdové fláky, např. Jeremiah Johnson, nebo výše zmíněný I Will Fight...