rezzzy

Pěkné. Moc pěkné. Ale přesto to na Once nemělo. A to i když mám ráda Keiru a ukázalo se, že i obstojně zpívá, nebyla pro mě moc výrazná. Mark Ruffalo mě bavil neskutečným způsobem :-) Nadpřesdržku alkoholik, kterého musíte přesto pro jeho enthusiasmus milovat. Jenže... narozdíl od Once, já si tyhle milé filmové písničky po pár dnech nevybavuju a nezpívám. Once a Love Song jsou v mých očích jako dvě děti stejného papá režiséra, přesto si nedovolím je nazvat sourozenci. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi to jako troufalá (a ne-li zoufalá) snaha zažít úspěch podobný tomu z r. 2006 tím, že naklonujeme první dítě, akorát jej necháme narodit v roce 2014, moderněji, v jiném a lepším městě, na jiném a globálněji profláknutějším kontinentě, s jinými a halyvůdštějšími herci. Ale ani režisér do stejné řeky nevstoupí dvakrát. A já snažně doufám, že to nebude zkoušet potřetí. Film byl tak milý, že mu nechci křivdit, ale bohužel pouze 3* za to, že mě tak moc uráží režisérovo "když nevíte coby, vykradnete to ve filmovém Obi".

Before we go je pro mě jeden z největších překvapení za poslední dobu. Příběh vypráví o dvou lidech na hraně - deciding whether to jump or not. Vypráví o slabinách, který si každý sebesilnější člověk nese v sobě a které se nevyhnutelně propisují do našeho osudu. A také vypráví o tom, jak je potřeba v určitém momentě tento řetězec přetrhnout a vydat se jiným směrem. Snímek v případě emotivní Brooke a charismatického, avšak zlomeného Nicka, kteří se v danou chvíli každý po svém ztělesňují s rolí the greatest looser in NY, divákovi ukazuje, že takové rozhodnutí vůbec nebývá jednoduché a někdy je potřeba, aby vám někdo řekl do očí vše, co hluboko uvnitř víte, ale nechcete si to přiznat, a to způsobem, který velmi tvrdě zabolí. Dvě osoby, jenž desperately need to face to music, nečekaně poskytnou jeden druhému berli, která od hrdinského dobrého skutku, přes finanční pomoc dále ve filmu nabývá podobu zlých jízlivých slov a slov útěchy, vzteku, slz, smíchu. Příběh vyzvedá sílu nečekané zpovědi a romantiky a všemněnící kouzlo intimní atmosféry mezi mužem a ženou. Je neromanticky romantický a romanticky neromantický. Before We Go jako film je symfonií ztvárnění veškerých pěkných i nehezkých emocí, kterými člověk prochází, když má učinit životní rozhodnutí. V průběhu sledování jsem se už viděla, jak klikám na 4*, ale pořád mě hlodala má filmová tetelící se dušička, která škrabkala prstíčkem a naváděla, že to cítím za 5. Protože jsem před shlédnutím nevěnovala popisu na čsfd moc velkou pozornost, až v závěrečných titulcích mi spala čelist ze zjištění, že snímek režíroval sám Chris Evans v hlavní roli. O to více mě odzbrojila skutečnost, že jde o jeho první režijní počin. Before We Go mne nadchlo svojí propracovaností a vyspělostí, kterou bych od 33-years-old pretty face Captain America absolutně, ale absolutně neočekávala. Skvělé herecké výkony obou herců a navíc opravdu zdařilý režijní debut - nakonec dávám plnou palbu.

Rekonstrukční pořad, které mě baví. Oceňuji, že narozdíl od Jak se staví sen není tento zatížený zbytečným dojímáním se nad pohnutými osudy. Sice se namísto toho koupou v ledových jezerech a popíjejí kafe, ale trochu vlastní srandy jim člověk odpustí.

Nemůžu se přinutit dát více než 3* za prvních 7 částí příběhu, který pro mě skoro celou dobu nedokázal najít breaking point. I když je podle skutečného života a smrti, pořád to bylo takové skoro pohádkové a nevěděla jsem, co si z něj vzít, stejně jako jsem nevěděla se do něj vžít. Až poslední díl ve mě nadzvednul pár kapek emocí, protože přináší trochu něco jako poselství pro lidi, kteří hledají útěchu a smíření, restart, kořeny a tak dále. 7x3* a 1x4*.

Má oblíbená sladkost. Anthony potvrzuje, že umí, a já si toho psychouše vychutnávám stejně jako v Mlčení jehňátek. Další hodnocení je ale dosti subjektivně ovlivněno, protože vzhledem k oboru, který dělám, mě to vždy bude více táhnout k filmům s touto, a tedy právní, tematikou, takže jim možná nadržuju. Každopádně prověřenou skutečností zůstává, že ačkoliv jsem tento kousek zhlédla nespočetněkrát, pokaždé se těším na závěrečné vyřešení zápletky jako na narozeninový dort (z využití daného pravidla trestního práva jako solution ve věci se vysloveně tetelím). Děj filmu má smysl, udržuje pozornost, nenápadně napíná jako hlasitě tikající hodiny, graduje, zdeptá, vygraduje znovu. Just like it! Pro mě jedna z mých srdcovek.

Tak tohle byl setsakra dobře natočený film! :-)) Nevím, jaký byl ve své době skutečný Eddie, ale ten filmový je děsnej sympaťák a v kině jsem měla zatnuté všechny svaly, svěrače, čelist a prostě všechno, co se zatínat dá, když měl skočit, protože sama neskočím ani z bazénového stupínku. Krásný příběh o čisté duši, nezlomné vůli a upřímné radosti a nadšení z provozování toho, co vás činí šťastnými, i když vám okolí během toho stokrát hodí klacek pod nohy. O tom, že žádný sen není příliš velký, když jste ochotni přeskočit i stoprvou a tisícidruhou překážku. Jako perlička na dortu mě neskonale bavila Jo Hartley v roli Eddieho matky. :-) 4,5*

PLEASE READ THE COMMENT BEFORE YOU DAMN MY RATING. Tenhle film mě tak trochu překvapil, ačkoliv jsem čekala, že mě nepřekvapí. Tam, kde jsem bylo očekávání míň než malé, jsem s údivem nadzvedávala obočí, všude, kde byl předpoklad nasazené laťky, snímek pokaždé shodil. Od počátku jsem měla výhrady vůči hercům, ať už k prvnímu návrhu obsazení, tak k finálnímu. Nakonec jsem se spokojila s Jamie Dornanem jako jedinou přijatelnou variantou z možných alternativ, viděla sem ho v Once upon a time a tam měl dosti Grayappeal, tak jsem si řekla, proč ne. Jenže ona chyba lávky. Christian Gray vůbec nebyl Christian Gray. Dornan postrádal něco z dravého/temného/zmučeného výrazu celé Grayovy postavy. Nad čímž mi mmch. zůstává rozum stát, protože v seriále tam "greyjiskra" určitě byla. Takže tady zklamání. Ale nechme ho už stranou. Knižní Ana mě popravdě mnohdy docela krkala. Taková druhá Bella a třetí Elena, holky jako by někdo vysypal ze stejného pytle s logem #sebeobětujícísefňukna. V prvních minutách filmu jsem protahovala zklamaně obličej, protože jediná věc, kterou jsem na té Anabelleleně oceňovala, je její břitký jazyk, a toho jsem se nedočkala. A Dakotu jsem v té době taky zrovna dvakrát nemusela. Zde však přichází mé největší překvapení. A to, že Dakota posunula Anu na totálně-jiný-level. Z tuctovky se stala nádherně křehká bytost s věcma v mozku srovnanýma, s ohromným výrazem a emocema nepřesahující hranice vadnosti. Kdo by to byl čekal. Dakoto, díky za nový rozměr knižní hrdinky, jejíž woodoo panenku jsem rozpíchala špendlíkem. Film vždycky bude mít své lovers and haters gonna hate, hate, hate. Já nepatřím mezi žádnou z těch krajních skupin. Pro mě je to jednoduše velmi zdařilé filmařské zosobnění jedné z knih, kterou jsem četla, a co jsem si stran příběhu užívala, byly scenérie a pohledy, které byly opravdu krásné (třeba scéna z větroně, procházka u řeky, podzim miluju a tou kamerou s filtrem jsem se kochala). A k samotnému ději? Těžko filmu můžete zazlívat něco, co bylo vymyšleno v knize. Tyhle kritiky nechápu. Takže příběh nechávám úplně být stranou. Hodnotím zpracování filmu, okulibé scény, které byly podle mě picturesque (žádné české slovo tu vizuálnost tak nevystihuje), zachycení nepodstatných emocí, které Dakota fakt dobře zahrála a které se na scéně podařilo uchovat, zhmotnění nehmotného, které se drželo předlohy. Nejvíce se mně prostě líbila skvělá kamera. Takže jako průměrný fanoušek nefanoušek knihy dávám za 4, protože si myslím, že na samotném filmu se páchá zbytečná křivda, která se svezla z literatury - někdo se ho zastat musí.

Značně slabší než první díl a krapet kostrbaté. Dvojka trpí hodně na ději, který tentokrát ustoupil velké dávce šukání střídaného fňukáním. U toho už se bohužel zůstalo a v průběhu celého filmu se opakuje jako ve smyčce. Těch málo dějových scén bylo ve svaze dohonit příběh podle mě natočeno až příliš pateticky a přemrštěle emotivně, což dohromady více škodí než pomáhá. Příjemně mě ale překvapuje Dornan-Gray, který se oproti jedničce vytahuje z podprůměru do průměru, ve srovnání s předchozím filmem není tak tuhý a konečně je mu jeho hrdinu možné uvěřit (až na ty noční můry). Ana k mému zklamání naopak bohužel ztrácí značnou část své bystrosti, břitkosti a nadhledu. Možná by se dalo říct, že tím více odpovídá knižní předloze, ale já si oblíbila tu jedničkovou filmovou. Pozornému diváku neujde zajímavý fakt, že ve filmu herečku neustále svlékají a nahou zabírají z všech možných úhlů, zatímco herec zůstává většinu sexuálních scén příliš oblečený, až na jeden nahatý zadek. Na to, že pro film určený ženskému publiku je tahle nevyrovnanost krapet nelogická. :) Scénář pár hezkých vtipných dialogů, ale mám dojem, že v celkovém vyznění bohužel rychle zapají. (Až na jeden, který mě fakt baví "Ok, I will have a dinner with you, because... I am hungry.") Oproti jedničce jako celek tento film co do humoru a nadhledu u mě zahlásil propad. Ale říkám si jo, ve finále jsem i tak ráda, že jsem ho viděla na plátně. Protože i přes aktuální pokles kvality stále primárně jde o záležitost pro masy, a ta se jinak než v kině prožít nedá. Snad bude příště o něco líp.

Moc pěkná dospělácká pohádka plná skvělých herců :) Obzvláště James McAvoy posazený ve velmi příjemné herecké poloze, jediné, co se dá vytknout, je malinko přehrávání Catherine O'Harové.

1. série - 60% - S01e04 a zatím seriál generuje stejný problém jako Ztraceni. Díly jsou wow, avšak děj jde odnikud nikam. Všude pořád čpí záhada, kterou nejenže nelze pojmenovat, ale s jejím řešením jsou postavy na mrtvém bodě, takže se příběh neposunuje. To jinak skvěle zpracovanému seriálu ubírá hodně na lesku. Úžasná výprava a vskutku brilantní herecké výkony, ale co naplat, pakliže první série postrádá děj. 2. série - 90% - Seriál se konečně postavil na nohy a všechny postavy i díly konečně spojuje příběh, kterému taky rozhodně prospívá prohloubení vztahů mezi dvěma hlavními hrdiny. Přestože epizody bývají věnovány dlouhým flashbackům do života jednotlivých postav, nejsou tyto výlety do minulosti mínusem, ale naopak přínosem k luštění hlavní zápletky. Eva Green podle mě v seriálu (a to už od první série) sehrává pokud minimálně jednu z top svých životních rolí. Velmi milé je vidět Joshe v pořádnější roli než jen jako zaláskovaného pohledného romantika, ačkoliv tvrdá slupka jeho postavy zde také skrývá měkké jádro. Druhá polovina série přináší tajemnou atmosferickou jiskru v podobě určitého až uměleckého erotického dráždění mezi různými dvojicemi hrdinů, a tato poloha seriálu funguje skvěle a napomáhá gradovat. 3. série - 60% - Nejméně oblíbenou postavou je pro mě John Clare. Význam jeho charakteru v celém kontextu mi přijde přeceněný až zbytečný (marginální autonomní příběh 1 postavy versus hlavní příběh zaměstnávající všechny ostatní postav) a nechápu důvod jeho existenci natahovat i do třetí řady. Nadto mě k zblití odpuzuje asi i samotný herec. Třetí série drží estetickou kvalitu, dechberoucí výpravu a hudbu, skvělé herecké obsazení i výkony, nicméně dějově se nesmyslně rozebíhá na všechny možné strany. A vzhledem k jejímu konci bylo to větvení naprosto, ale naprosto k ničemu. Celkové zhodnocení: Mnoho potenciálu, co k mému naprostému zklamání skončilo jako mnoho povyku pro nic:(, ač jsem do poslední minuty úporně doufala. Dívatelnost ale skvělá a výkony herců excelentní.