Poslední recenze (96)

Serena (2014)
I ponurost může být kýč. Ale není to tak zlé, jak by reference napovídaly. Jen je to prostě film Susanne Bierové a ne "film s Bradleym Cooperem a Jennifer Lawrenceovou". Divná severská tragédie, která se nedopatřením odehrává v Severní Karolíně. A která by bez těch dvou superstár mohla mít méně zklamaných diváků.

Snídaně u Tiffanyho (1961)
Snídaně u Tiffanyho je zajímavým příkladem filmu, který – ač nevybočuje z mantinelů standardního diváckého mainstreamu a nedá se o něm říct, že by výrazným způsobem podrýval očekávání publika – dokáže tříštit divácké sympatie více než díla mnohých „odvážných“ a „provokujících“ režisérů. Pro mnoho diváků (a především divaček) je předmětem zbožňování, jiní se však k němu staví s kritickou zdrženlivostí a taky má až neobvyklé množství vyslovených odpůrců. Jejich argumenty jsou nasnadě – pro romantiky není dost romantický, neboť hlavní dvojice se ke svému citu propracuje od dosti neromantické vztahové současnosti; pragmatikům připadá kýčovitý a nerealistický; pro jiné není dost vtipný nebo nemá dost silnou zápletku. Čtenáři Capoteho samozřejmě potisící podotknou, že je to špatná adaptace skvělé knihy. A progresivisté budující prostřednictvím paragrafů krásný nový svět rovných příležitostí vyjádří svoje zhnusení ze způsobu jakým zde herec bílé pleti karikuruje postavu asijského původu... Já mám - po několikerém zhlédnutí v různých životních údobích - za to, že jde o skvělý film. Neslouží své předloze, není takový, jaký by jej ta či ona divácká skupina chtěla mít, ale přesto funguje. Nepostrádá naivitu a půvab klasické éry, zároveň už ale má modernější jazyk a střih. Má Blakeův charakteristický šarm a cit pro rytmus a některé úžasné obrazové kompozice. A samozřejmě má Manciniho a Audrey Hepburn. A taky ten nejikoničtější hollywoodský happy end v dějinách špatného počasí...
Tečkované příběhy (2022)
Filmový dokument v pravém slova smyslu nečekejte, spíše jen nadšenecky sestříhanou sérii rozhovorů, tu více, tu méně zajímavých. Názor autorů je jasný a škoda, že při jeho hájení občas sahají ke stejnému emočnímu vydírání jako jejich mainstreamoví oponenti. Na seriózní filmový příspěvek do diskuze o covidové "vakcinaci" si asi ještě počkáme, ale i tak samozřejmě redakci Svědomí národa chválím, protože každá snaha o vzdor je v dnešní době cenná a potřebná. :)