Ony

Tak jsem konečně také vyslechla nejskandálnější rozhlasovou hru od dob Války světů. Je skutečně vzrušující, že hodinová komedie, odvysílaná na ČRo - Vltava, rozpoutala takovou aféru, a autorovi k tomu lze pogratulovat. Ovšem co vlastně nabízí hra samotná posluchači, který nemá zájem sledovat to kejhání okolo? Ne zas tak moc. Párkrát jsem se zasmála, ale spousta vtipů je spíš jen trapná a především jsem měla pocit, že nebyl náležitě využit satirický potenciál námětu. Jako by se předem počítalo s tím, že se obecnější sdělení budou na hru sama nabalovat, a tak nemá cenu je přímo v textu moc rozvádět.

Mně sport nikdy moc nešel, ale denně si dávám průměrně 5 km chůze. Jenže minulý týden jsem si v nových botách sedřela komplet levou patu a nějak se neregeneruje. Ale stejně dnes už vyrazím, trpět je někdy krásné.

domů

Ten Balkán je o jídle. (Martin Ježek)

Emanuil - jsou to Srbové a hezky hrají no.

Největší kulturní událostí, kterou se mi v posledních týdnech podařilo zaznamenat, je nové album mé oblíbené kapely. Myslím, že nejlépe ho zhodnotil jistý šestnáctiletý uživatel last.fm bartolrebernjak: "NOVI ALBUM JE GENIJALAN I SVIMA VAM JEBEM MATER. HVALA NA PAŽNJI." K tomu nemám co dodat.

Těším se na pivo s wasillisou, THS a české vydání Barthesovy Říše znaků. Jinak na nic.

Je suis devenue un fouille-merde.

Před pár dny jsem dočetla knihu Pála Závady Jadvižin polštář (http://www.kdb.cz/kniha-43790-jadvizin-polstar.html). To, že mě obzvláště zaujala, není žádný div, protože mě obzvláště zaujímá skoro všechno, co čtu.

Předně mám moc ráda tuhle formu sebraných fragmentů a znepokojivých děr (Pessoa, Laclos a spol.). Zapsala jsem si jednu větu, a i když jsem posléze zjistila, že si ji zapisuje asi každý, kdo tento román čte, napíšu si ji sem: "Člověk totiž v životě nejvíc objímá svůj polštář."

Kdysi jsem viděla v televizi filmovou adaptaci (http://www.csfd.cz/film/24885-polstar-jadvigy/). Ráda bych si ji teď připomněla, protože mám pocit, že to nebylo zas tak špatné, jak by se podle zdejších procent mohlo zdát, ale zdá se, že neexistují žádné indoevropské titulky.

Poslední den v mém životě, který stál za řeč, byl 10. červenec 2005.