LucMosss

"Můžu číst, můžu psát, ale vůbec nevím, kdo jsem." "A kdo z nás to ví?" Krásná citace z tohoto nadprůměrného německého thrilleru... Mé předsudky vůči námětu a zhlédnutí několika záběrů se znova absolutně mýlily... Lhala bych, kdybych nyní řekla, že je to na první pohled poutavý a nepřehlédnutelný film, ovšem nyní jsem si jeho krásou a kvalitou jista. V mnoha ohledech při prvním "promítání" nepochopitelný snímek, ovšem s nádhernýma myšlenkama, dějem, který je naivní, ale rozhodně nenudí a který je plný kontrastů spojených s innsbruckým okolím... Po žádném ze svých oblíbených filmů nemívám po jeho skončení tak krásný, uvolňující a nenásilný pocit dále nepopsatelný běžnými slovy.

Brilantně a velmi netypicky podaný snímek americké produkce... Filmy s perfektními herci (tentokrát spíše herečkami) a mnoha myšlenkami se mi zkrátka a jednoduše líbí...

Dramatická satira, jež rozesměje a poté uchvátí. Jistě se jednou podívám znova. Jednou... Jednou, až budu chtít znova alespoň trochu soucítit s životem Lestera a smát se všem kolem. Každý z nás by chtěl být jako Lester. Někdy... Když se mu doopravdy hnusí celý svět... Ono komediální pojetí lidského bytí, jež však končí tragicky se mne dotklo o to více, neboť v dávných létech páně jsem se cítila naprosto jako onen hlavní hrdina. A občas na něj díky jeho pomyslné spřízněnosti vzpomínám ještě nyní. Kevin Spacey zde korunuje... Jemu je souzeno vžít se do natolik zoufalých postav, že by se nejraději smály sobě samému.

Režisér Tom Hooper nás zavedl do míst staré Anglie, naše těla tiše usadil do pohodlných křesel a počal našim očím i uším vyprávět příběh o lidské vytrvalosti, strachu, pohrdání i úctě. Jen ochromeně tleskám společně s královými poddanými...

Krásný a silný film... Oči mi přecházely celý snímek po obrazovce, aniž by se od něj odtrhly a já se jen nechávala unášet... Almodóvar mi ve vší síle ukázala svůj talent nejen svým režijním uměním, ovšem i výběrem herců. Postava Benigna v podání Javiera Cámary mne v závěru dokonale rozplakala... A to hovoří za vše!

Bezchybné filozofické dílo, jež jsem chtěla ihned v počátku vypnout. Ještě, že jsem to neudělala! Uchvacující obraz, podmanivá hudba, herci náhlými virtuózy... A nevím, v čem spíše tkví krása příběhu. Obrazu, námětu, či mysteriozitě a realitě zároveň?

Síla onoho snímku mne ochromovala již počátku a doznívá ve mne i po zhlédnutí. Jednoduše krásné mistrovské dílo, od něhož jsem čekala velice málo, neboť nesnáším ony snímky "o mladých pro mladé". Toto bylo ryzí drama! Nečekaný konec jen podtrhoval ony myšlenky provázející děj od počátku k závěru, jež doplňovaly přesvědčivé výkony všech...

Němci mi znovu předvedli své úmění dramat. Před Donnersmarckem se skláním stejně, jako před herci a proto pouze dodávám: Tento snímek nevidím naposled! Je mistrovským dílem!

Ojedinělá a mimořádně psychologická záležitost, jež dává při svém konci člověku možnost zdlouhavého a bezvýsledného přemýšlení, kde je pravda...

O.K. Takže, kde začít? Nejspíše se budu opakovat, ovšem z čeho by jeden režisér stvořil dvouhodinový film, jiný natěsná do patnácti famózních minut. Kevin Pollak si svou roli užil se vším všudy a co si budeme vyprávět, i ostatní svou práci, jak se říká, neodflákli. Jednoduše, toto bych si dokázala pouštět znova a znova znova...