mi.sa

Tak jako každý rok v tuto dobu, se má zvědavost zvýší. Proč? Neb už známe výherce Zlatých Glóbů a nominace na Oscary už jsou venku! (Jo, furt to prožívám, i když už to není, co bejvalo.) Takže, pokud je to možné, chtěla bych shlédnout, co nejvíce nominovaných filmů za rok 2019. Film Parazit mě začal lákat už jen tím, že se o tomto filmu psalo a mluvilo velice kladně. Nejsem moc na ty cizácké filmy (což vlastně ani na české nejsem), no prostě na neanglicky mluvící. Už od samého začátku mi byla dost sympatická kamera, přesně ten styl, jaký má Míša ráda. Humor byl nenucený, postavy jsou nám hezky pomalu představeny. Děj je zpočátku předvídatelný, ale na kvalitě snímku tomu vůbec neublíží. Herci jsou krásně přirozený, žádní amatéři, nebo to aspoň umí dobře hrát, že jsou hercí. A pak to přichází, menší zvrat (panebože, co to mělo znamenat?), další překvapení (vážně se to děje?). Uvědomíte si, že ti Asiati jsou vážně prdlý a nebojí se toho. Jenže tady v tomto kousku uvidíte ten rozdíl. Natočit z počátku humorný film, který se najednou změní v menší šílenost a přitom si udržet tu kvalitu, bez toho, aby jste si s čímkoliv, co má ostré hrany, neublížili a vám najednou z hlavy tryská krev. Ne, nemohlo by se to stát, pokud nejste tedy až moc velkým fanouškem Tarantina. Počkej, to dění ve filmu, nebo vaše samopoškozování kvůli některým hloupým filmům? Tady vás musím uklidnit, tento scénář se konat nebude. Tady nad filmem nepřemýšleli jako o pračce peněz, mělo to šmrnc, moc hezky se na to koukalo. Dokázali ve vás najít i pár emocí, vcítíte se do postav, vše prožíváte s nimi. Jsem ráda, že v dnešní době, (opět se budu opakovat), vznikají filmy s propracovaným scénářem a bez CGI efektů. Tak šup na Parazita, díru v hlavě nemám!

Co myslíte, narodí se lidé už zlý, nebo ne? Souhlasím s tou teorií, že ne. Stane se z vás monstrum jen díky okolnostem, jaké máte dětství, jak se k vám rodiče a okolí chová a kde vyrůstáte. Pokud vás tohle zajímá, doporučuji seriál Mindhunter, dostanete se do myslí zabijáků. Ale kam máme zařadit Jokera? Sledujeme osud našeho (anti)hrdiny, co právě prožívá a následně, co prožil. Režisér nám pěkně ukazuje, jaký ten svět pro někoho může být opravdu těžký, když jste jinde, než ostatní a lidé na vás koukají skrz prsty. Rejža, který má za sebou například Pařbu ve Vegas, se tohoto snímku chopil s velkou grácií. Dokázal zachytit všechny ty zvrácenosti světa a lidí, i když jsme ve smyšleném městě Gotham. Ale co si budeme povídat, Gotham byl vždy špinavý, tmavý a plný krys. Dokázal nám ukázat zas jiného Jokera. Chvílemi ho i litujete, chvílemi nechápete a ke konci mu začnete dokonce i fandit. Joaquin si vyšvandil cestu k zlaté sošce, tedy pokud se do té doby nezjokeří. Tohle zahrát fakt muselo dát zabrat, nemluvě o jeho vyhublé postavě. A jeho smích? Musím říci, že ještě hodinu po shlédnutí tohoto filmu jsem měla stále pocit, když se někdo venku zasmál, že tu někde Joker je. Stále jsem ho v té hlavě slyšela a viděla. Až tak moc se mi ten film vryl pod kůži. Scény byly fakt super natočeny, slowma s úžasnou hudbou vždy krásně vloženy, snímek to jen posílilo. A přitom hudbu složil nováček. Žena jménem Hildur z Islandu. Porazila díky hudbě k seriálu Chernobyl a za Jokera získala ocenění za nejlepší soundtrack v Benátkách. Pro ty islanďany mám slabost, co se týče hudby. Co také musím vyzdvihnout je, že nikdy nevíte, co ten Joker provede. Musíte být dosti všímavý, studujte jeho chování, či výraz ve tváři. Zpětně si pak uvědomíte, že vám i napoví, jak se asi cítil, či byl nadšený, nebo zklamaný. Jak vám tady píši tyto věty o Jokerovi, znovu se mi některý scény vybavují a i teď vám řeknu, že ten film opravdu stojí za to. Už jen i díky Phoenixovi, na kterém to celé stojí, si řeknete, že sledovat film, kde sledujeme osud (možná) nemocného, (možná) šíleného klauna, je daleko lepší (aspoň tedy pro mě, snad nejsem jediná), než kousek který dává přednost CGI, před příběhem.

Povedených scífek je opravdu velmi málo. Naposledy jsem byla ohromena snímkem The Arrival (tomu filmu nemám opravdu, co vytknout). Proto bychom si těch povedených měli velice vážit. Kam šoupnout film Ad Astra (v překladu "Ke hvězdám") s Pitťákem v hlavní roli? Začátek mě velice překvapil, rozjelo se to hned v prvních minutách, člověk ani nedutá a bedlivě pozoruje, kdo a nebo co ten Roy BcBride je vůbec zač. Nemluvě o krásných záběrech tam nahoře. Ale něco se pokazilo a už tu máme problém, který by samozřejmě mohl vyřešit náš hlavní hrdina. Je v tom něco více, než jen přísně tajná mise, jde tu o vztah otce a syna. Tatík prej zahynul někde tam daleko mezi hvězdičkami a zanechal malého Bradíka samotného s maminkou na obyčejné a nudné planetě Zemi. První polovina filmu je našlápnutá, jak honička s piráty na Měsíci, či scéna s poletujícími opičkami (víc neřeknu!). Zatím se opravdu nenudíme a chceme vědět, co bude následovat. Nehledě na to, že scény ve stavu bez tíže natočili v ateliérech, s minimálním použitím CGI. A pak najednou ta supr štáva odlétá asi spinkat kamsi do předaleké galaxie a my se pomalu začínáme lehce nudit. Konec byl celkem slabý, nějak mě neohromil. Ale byla jsem zas ráda, že ho nezprznili tolik, jako to v dnešní době mají v oblibě. Jestli čekáte velkolepý ohraný konec, nedočkáte se. Za to velké plus. A další plus přidávám za hudbu. Chvílemi jsem tam slyšela podobné tóny jako ve filmu Sunshine (ty housličky k vesmíru prostě sedí!). To bylo velice příjemné. Ale abych to shrnula, škoda té druhé poloviny filmu, režisér se opět opakuje, ve svém posledním filmu Ztracené město Z mě také v druhé polovině filmu začínal nudit. Braďák si to hezky jede od začátku až do konce a i díky němu tento film dopadl vcelku dobře, když opomineme pár slabších scén, které nakonec zapomeneme. A víte proč? Protože si budete vážit toho, že vznikají také filmy, kde si nejedou hlavně ty přehnané CGI bomby.