Clareeta

„2012 aneb Cusack vs. zemská prasklina“ by měly hlásat všechny kinoplakáty před tím, než vám pokladní s úsměvem oznámí gigantickou částku za lístek na film, který má sotva poloviční hodnotu. Kdyby mi někdo před měsícem řekl tento nebo podobný podtitul tohoto katastrofického (a katastrofálně vyvedeného) snímku, tak ty peníze raději věnuju na charitu. Po mé milované Hvězdné bráně, oblíbeném Dnu nezávislosti a vždy obrečeném Patriotovi jsem čekala od Emmericha něco epesnějšího než 160 minut klišoidních a stokráte omletých dialogů a srdceryvných situací. Člověk by řekl, že se jeden poučí ze Dne poté a odpustí si gerojské papínky, kteří zachraňují své nevděčné dětičky ze spárů monstrózně nakvašené přírody. Ne! Nejenom, že se Roland snaží diváka přesvědčit o nezdolnosti průměrného amerického rodiče, kterému by i Chuck Norris mohl závidět. On nás chce bezpodmínečně utvrdit i v tom, že během posledních pěti minut na vaši záchranu si opravdu můžete dovolit 4,5 minuty prokecat a že na dlouhotrvající inkontinenci vašich devítiletých ratolestí stačí pouze léčba šokem a několikatýdenní pobyt na širém moři!! Nevím, co nás za dva roky čeká. Ale upřímně doufám, že nebudu s tátou třetinu našeho času prchat před zemskou puklinou, že se nebudeme vyhýbat hořícím šutrům z nějaké české vyhaslé sopky a hlavně že tatík nebude na sklonku našich životů přesvědčovat národ o morálních hodnotách člověka. Ale ať neleju jenom kýble špíny, film má určitě pár plusek. Nejsem sice nějaký expert, ale oku laikovu rozhodně lahodily počítačové efekty a krom zoufalého smíchu jsem zažila i jeden upřímný, a to sice při instruktážním filmu s kresleným dinosaurem!