Oblíbené filmy (10)
Lekce Faust (1994)
Pro mne spolu s hravou Alenkou nejlepší Švankmajerův film a vlastně jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec.
Spalovač mrtvol (1968)
Jeden z nejlepších českých filmů. Skvěle budovaná atmosféra, skvěle zahrané i ty nejmenší roličky, hypnotická kamera a hudba - vždy fantasticky kontrastní k tomu, co se právě děje v obraze.
Přízrak svobody (1974)
Dvojí život Veroniky (1991)
Po letech znovu a stejně působivě, tahle starší sestřička Valerie (poslední rozloučení s dětstvím na prahu dospívání) a Amelie (pohádka první lásky; přitom kolik si od Veroniky vypůjčila). Veronika je vstupem do dospělosti, cestou ukazující hlubší vrstvy a možnosti vnímání zdejšího bytí. Ve světě bez malých každodenních zázraků a nenáhod, jaké ukazuje tento film, by nestálo za to žít. „Proč jsou dvě?“ – „Při představení je hodně používám. Zničí se.“
Valerie a týden divů (1970)
Playtime (1967)
nádherný film, navíc obsahující tolik detailů v nejrůznějších vedlejších plánech, že vyžaduje několik shlédnutí. Plyne si asi tak jako každý normální den, kamera si totiž nevybírá a nesleduje jen jednoho hrdinu, naopak pan Hulot se často z obrazu vytrácí. pravda, občas se film zdá trochu zdlouhavý a máme pocit, že se nic moc neděje, ale pak následují přímo desítky drobných příhod v několika obrazech - naprostá špička jsou scény v restauraci a ve stylových bytech - výkladních skříních, kdy kamera i divák zůstávají venku odsouzení sledovat němohru postav za sklem.
Koyaanisqatsi (1982)
Úžasné obrazy, působivá hudba a dohromady tvoří originální dílo s hlubokou výpovědí o našem světě. Pravda v této rychlé době možná už malinko zestárlo, ale na jeho působivosti to nic nemění. Oproti druhým dvěma dílům tzv Quatsi trilogie má tento ještě jedno kouzlo navíc, byť zcela subjektivní – funguje jako stroj času a pokaždé, když z něj jen kousek vidím (nebo i slyším), vrací mne zpátky do doby, kdy jsem jej viděla poprvé a znovu se na něj dívám tehdejšíma fascinovanýma očima. A to není málo.
Brazil (1985)
Princezna Mononoke (1997)
Bellevue (1969)
Jak se asi hraje herci herec, který neumí hrát? Jenže: když kamera posledním záběrem opouští tvář Blanky Bohdanové maně se vkrádá myšlenka, zda byl hlavní hrdina opravdu tak špatný herec, tedy aspoň mimo jeviště...