Amarcord_1

85% - Díky Abramsovi se ze mě stal Trekkie a jeho druhý Star Trek to jen potvrdil. Obsazení Cumberbatche do role Khana slibovalo dilema, budu-li s to ho přijmout jako záporáka, nebo se připojím na stranu bojující proti klukům v přiléhavých tričkách s dlouhým rukávem. Nejistota, mám-li fandit Pineovi, nebo Cumberbatchovi se s návratem Leonarda Nimoye v roli Spocka z minulosti (teda budoucnosti) proměnila v jistotu, že vyhrát musí Khan, jinak se z toho fakt už zblázním. Jak to všechno dopadlo už je fuk, ale moc bych si přál, aby Abrams ve Star Treku pokračoval, protože mu to i přes některé drobné přehmaty fakt žeru. Plně se ztotožňuju s komentářem Tsunami_X.

90% - Dosti nekompromisní cirkus několika archetypicky skvěle vystavěných postav, který má od začátku do konce říz a člověk si ho rád shlédne i víckrát. Povedená hudba, výtečné herecké výkony, sem tam nějaká religiózní či morální perla k zamyšlení a do toho humor ostrý jak toaletní papír v hotelu pro sadomasochisty. Moc zábavná podívaná.

95% - Z Carolse Saury mám pocit, že objevil tak trochu nový žánr. Přetavit divadelní hru do filmu...to už tu bylo. Přetavit operu do filmu či muzikálu taky. Saura se ale o totéž pokouší s tancem. Již to předvedl ve filmech jako Carmen, nebo Tango. Salomé je vlastně pokračováním tohoto vývoje a za sebe musím říct, že funguje prostě skvěle. Mnoho recenzentů zde píše, že nemají rádi balet, že jim chybí dialogy apod. Tuto kritiku chápu ale nesdílím, protože jsem si už zvyknul, že od Saury nelze očekávat něco, co by bylo možno srovnávat dosavadními měřítky kvality či zábavnosti. Proto ta úvaha o jiném žánru. Tohle není klasický film, tohle funguje úplně jinak. Tento spektákl promlouvá hudbou (velmi povedená a nahraná jak jinak v Čechách :o)) a pohybem. Sice sám nejsem zrovna fanda klasického baletu, ale tohle žádný klasický balet není. Tato kombinace flamenca a moderního tance je navíc obohacena o hypnotickou mimiku tanečníků, jež v kombinaci s řečí těla má -aspoň pro mě -minimálně stejnou přesvědčivost, jako kdyby se komunikovalo verbálně. Tento způsob hudebně-pohybové podívané navíc divákovi umožní zapojit vlastní fantazii, vlastní interpretaci toho, co na něj jak působí, a to nemusí každému vyhovovat. Já si ale Salomé velmi užil a rozhodně se těším na další návštěvu Saurova světa.

90% - Výborná konverzační aktovka, která pobaví, nemoralizuje (naopak jakékoli moralizování v ní ironicky doplácí samo na sebe), a zhypnotizuje diváka čtyřmi vskutku mistrovskými hereckými výkony. Velmi milá záležitost a dobrý pocit, že Polanski pořád ještě zatraceně dobře umí!

100% - Velmi silný dokument přibližující divákovi estetickou formou myšlenku eutanázie. Nechce se mi tu příliš rozepisovat o svém osobním názoru na danou problematiku, protože se mi líbí právě otevřenost s jakou Terry Pratchett k tématu přistoupil. Hlavním vzkazem filmu byla touha po možnosti mít volbu dobrovolně zemřít i ve své domovské zemi a nemuset jezdit do Švýcarska. Já s jeho touhou soucítím a maje na paměti lidi, kteří žijí, nebo museli žít v prodlužováné agónii a touží po tomtéž, nemohu hodnotit jinak, než za plný počet. Mimochodem, mám v originále téměř celou Pratchettovu Zeměplochu a včera jsem se zrovna kochal knihou The Truth: "There are, it has been said, two types of people in the world. There are those who, when presented with a glass that is exactly half full, say: this glass is half full. And then there are those who say: this glass is half empty. The world belongs, however, to those who can look at the glass and say: 'What's up with this glass? Excuse me? Excuse me? This is my glass? I don't think so. My glass was full! And it was a bigger glass! And at the other end of the bar the world is full of the other type of person, who has a broken glass, or a glass that has been carelessly knocked over (usually by one of the people calling for a larger glass), or who had no glass at all, because they were at the back of the crowd and had failed to catch the barman's eye." Když jsem dnes viděl tento dokument a dal si jeho nejsilnější scénu do smutného a poněkud sadistického kontextu s výše uvedeným citátem, považuji angažovanost Sira Terryho Pratchetta v otázce asistované smrti za boj o právo člověka na poslední skleničku a dobrovolně oputstit bar, než aby tam pomalu hynul žízní.

85% - Provokace, u které se zasmějete, pak se za to stydíte, a pak se zase nestydíte, a vlastně vůbec nevíte. Divný film bez hudby, podbarvený jen čas od času Saint - Saensovou Labutí z Karnevalu zvířat, hranou ale na akordeon, a bez harmonického doprovodu. To působí skutečně retardovaně, a člověku to napovídá, čí že se tu možná ozývá labutí píseň.

85% - Dlouho jsem se tomuto filmu vyhýbal, protože jsem nikdy neměl rád Joliino herectví. Byla to hloupá chyba. Changeling je vybroušen stylisticky, vypravěčsky, hudebně i herecky. Žádná hluchá místa, asi proto, že je motivicky film kombinací mnoha jiných děl. Ale jak správný kuchař ví, tajemství spočívá v dobrých ingrediencích a právě v kombinaci. Eastwood tady působí jako kulinářský virtuoz.

95% - Jeden z nejlepších zážitků v kině vůbec. Dvě epizody, jakoby každá z jiného úhlu pohledu. V jedné cítíte s Justine, ve druhé cítíte s Claire. Film je natolik komplexní, obashuje tolik detailů, že si v něm lze najít mnoho vedlejších významů a s přáteli jsme o tom nadšeně debatovali ještě dlouho po jeho skončení. Jestli to tak autor myslel, nebo jestli jsme si něco namlouvali je naprosto nepodstatné. Melancholia je prostě ohromně silný spektákl, jehož aura vás hned tak neopustí. Samosebou jsem si při úvodní scénách říkal, že zatímco Kubrick propojil vesmír s hudbou Richarda Strausse, Trier sáhl hned vedle -po Richardu Wagnerovi. Ten výběr se mi ale již po chvilce vůbec nezdál prvoplánový. Vlastně posloucháme stále tu samou předehru k Tristanovi a Isoldě (nahranou v Čechách), ale ta skladba má jednu typicky Wagnerovskou vlastnost: Její fráze jsou neskonale dlouhé, stále se vyvíjejí. Stále modulují, posluchač je v permanentním očekávání, kdy se harmonie konečně rozvede a nastane kýžené uvolnění. A nastane? V tomto díle, kde se autor vyvaroval sebemenšího konejšivého prvku náboženství či kontaktu s okolním světem? To přece nejde, aby vše skončilo v okamžiku nedokončeného vývoje, ve chvíli největšího napětí! Nebo ano?

90% - Nadčasový snímek k zamyšlení s výbornými hereckými výkony. Co všechno lze stihnout za dvě hodiny filmu, to se hned tak nevidí...

100% - Nevím, jak to dokázali, ale autoři nejen že udrželi skvělou úroveň z "Ministra", ale v "Premiérovi" ještě trochu přitvrdili. Bravo....