Richie666

To jako že hmat je nejvíc?!

Katastrofálně jsem se v tom nezorientoval. Snad tomu někdy dám druhou šanci.

A dolů to leze jak?

Jsem si jistý, že bych dal odpad! Andrew Nicol už nikdy.

Zvláštní že Věc vysílá téměř totožný signál jako loď Icarus 1 :-)

Vinterberg splácal pár různých drobných nápadů, motivů a vztahových komplikací v jeden lehce zašmodrchaný příběh. Výsledek? Ničím překvapivý, zatraceně málo legrační a ke konci i nudný snímek sotva za tři hvězdy.

Narozdíl od Antichrista, u kterého jsem se bál a raději se na něj snažil rychle zapomenout, Melancholia především rezonuje ještě dlouhou dobu po jejím zhlédnutí. I proto je filmem, s jehož opakovanou projekcí by se mělo nakládat opatrně. Zvláště u druhé kapitoly člověk nikdy neví, s jakými pocity ji opětovně přijme. Což nelze tvrdit o skvělé kapitole první, která spolehlivě funguje jako z oka vypadená klasice Festen – ovšem s komediální a sci-fi příměsí navíc. Melancholia is coming. Enjoy it while it lasts.

Lepší než samotná kniha. Je až neuvěřitelné, jak velký přesah Tarkovskij už tak dosti mnohoznačnému románu přidal. Závěrečný odlet ze Solarisu mě pokaždé odrovná a leč vždy si jej vysvětluji jinak, nikdy jsem nic nepochopil.

Psychopatická báseň o frustraci ze všeho kolem i uvnitř, vřící anarchistický patos v podobě neřízené agrese, pro níž existuje opodstatněný důvod. Marná touha po porozumění a bující zloba z vlastní nezařaditelnosti se snadno mění v šílenství s příchodem spasitele. Nebeský prožitek.

Kdo má zájem dvě hodiny sledovat dvě toporné herečky, poslouchat jejich otřesnou angličtinu, mezi souložemi nuzně rozkrývat jakási "tajemství" jejich životů a tvářit se, že to celé nesmrdí kýčem, nechť. Faktem je, že Medemovy filmy vyžadují zejména kvůli absenci jakýchkoli náznaků cynismu určité divákovo rozpoložení, tady si ho však nedovedu představit.