Joeey

Méně výrazné než pozdější Hříšný tanec - aspoň z pohledu dnešního publika.

Tance, španělské rytmy, kostýmy, hudba... trochu western? Tak to bude asi důvod, proč mě tohle vůbec nezaujalo. Nejlepší film s Funèsem to rozhodně není.

...Před a po velkém díle je třeba oddych... Tohle je sice dobře odvedená práce, ale já tam nenarazil na ten pravý Cameronův rukopis. Pravdivé lži jsou parodií na akčňáky se vším všudy: Harry vystřílí všechny stráže v objektu a za chvíli už vychází z koupelny a lehá si k manželce. Nebo ten samopal skáčící po schodech, který také zlikviduje všechny nepřátele (nebylo něco podobného náhodou v seriálu Věřte nevěřte?). Schwarzenegger se ale fakt rozehrál a jeho manévry se stíhačkou na konci filmu byly k popukání.

Tenhle film musel vzniknout tak, že scénárista jednotlivé obrazy naházel do klobouku, z kterého pak režisér náhodně tahal - a v tomto pořadí je poskládal do filmu. Tento děj dostat na papíře, nepoznal bych, kde je konec...

To je slátanina!! Jenže zase tak zpracovaná, že mi ty dvě hodiny strávené u tohoto filmu docela utekly. Triky sice velkolepé, ale v některých místech mírně parodické (třeba scéna s Jediem, kterého udrží lano připomínající spíš trochu silnější nit). U některých filmů bych si triky nedovolil komentovat, ale Hvězdné války jsou na nich založeny, takže co jiného hodnotit? V Epizodě II přibyla oproti jedničce romance a pár hlášek, takže i zde - této slátanině (omlouvám se, že se opakuji, ale nenapadá mě výstižnější slovo pro tuto podivnou sci-fi) - dávám nadprůměrné hodnocení.

Umění zaujmout diváka jen při prvním zhlédnutí.

Mé první setkání s Hvězdnými válkami. Asi tak deseti znásobené tempo Kubrickovy 2001. Plejáda filmových triků je pozoruhodná, ale kdo se má v tomhle ději vyznat? Ono když se podaři spojit tolik podivností a vytvořit velký chaos, tak tam pak tvůrci můžou cpát další a další postavy, lokality, a diváci jako já jim to sbaští.

Šakalí léta zlákaly mou pozornost hlavně díky slavným písničkám, o kterých jsem dříve ani nevěděl, že jsou z tohoto filmu. Když se tam ale netancuje, nezpívá nebo netříská do kytary, je to nuda. Podobně na mě působily i některé pozdější Hřebejkovy filmy. Pozoruhodné výkony Josefa Abrháma a zejména Martina Dejdara nestačí k tomu, aby film byl správně gradující podívanou.

Musíme si pomáhat jsem sice viděl až později, nicméně ten dvouhvězdičkový skok směrem dolů oproti Pelíškům je hodně vypovídající. Tenhle film mě prostě neoslovil. Začátek dobrý, ale pak jsem se snad až do konce nudil. Má sice pár dobrých fórů (třeba hodina fyziky), ale musel jsem se přemáhat, abych to vůbec dokoukal.

Během sledování tohoto filmu mě vůbec nenapadlo, že by to mohla být parodie na Bonda (snad až na ten závěr). Mně to spíš připomínalo jakýsi "celovečerní" díl z cyklu XTreme sports (nebo jak se to jmenovalo), co kdysi běžel na kabelovce. Scény s hlavním hrdinou na snowboardu jako by byly z úplně jiného filmu. To, jak Xander opustil restauraci a jel po zábradlí na stříbrném tácu, bylo dost přehnané. Část odehrávající se v Praze samozřejmě upoutala mou pozornost, ale přesto jde o průměrný film.