simonman

Ono by to mohlo být fajn. Lehká, naivní jednohubka, svižně natočená s AUTENTICKÝM ZVUKEM, což je velké plus oproti CZ celovečerním pohádkám a filmům, které obsahují zvuk sterilních postsynchronů, což je hnus na který se nedá dívat. Mohlo to být fajn, kdyby nebyl oplzlý Igor Bareš vydáván za neodolatelného svůdníka žen. A když v jednom díle říká mladá, atraktivní, dočasná servírka tomuhle obtloustlému, olysalému páprdovi s pohledem zamilované fenky "chci tě!" a to proto, že se do něj na první pohled zbláznila, nastává příhodná chvíle pozvednout zrak ke stropu a setrvat v této ásaně, dokud váš mozek nedokončí restart. Ovšem na druhou stranu já nejsem mladá, atraktivní, dočasná servírka, takže kdo ví.

Stokrát viděné, viděné po sto prvé. Už mě to nebaví.

Největší debilita, co jsem doposavad měl tu čest vidět. Gore efekty, o které tu zřejmě jde především, jsou docela dobré, ale tak křečovité, až mi připadá, že se snaží parodovat samy sebe. Jinak je to jen řada na sebe nenavazujících, směšných a hloupých scén. ...A sklípkani běžných rozměrů trhají (sic!) nebožákovi obličej. ...Aha.

"Slib mi, že si mě nikdy nevezmeš. Slib mi, že nikdy nebudeme mít dvě roztomilé děti" = puberťácké plky = nezájem.

Chci nadhled, vtip a hudbu z Firefly! Protože úspěšný boj winchestrovek a oštěpů proti mimozemské technologii umožňující meziplanetární cesty snad nemůže brát vážně nikdo kromě pana Favreau.

100 bodů navíc za ty dvě parádní, předlouhé, jednozáběrové scény.

Protidrogová prevence, podávaná prostřednictvím klipovitého stylu a přesvědčivých herců. Akorát se mi nějak nepodařilo dostatečně politovat lidi, kteří dobrovolně ničí a zničí sami sebe.

Dva filmy v jednom balení. V tom prvním řádí psychopatický nájemný vrah, lpějící na svých zásadách. V tom druhém sledujeme postaršího, zasmušilého šerifa, který objíždí místa činu a pokouší se podat pomocnou ruku muži, který je na útěku před gangstery a psychopatem. Jeho konání ovšem nemá vůbec žádný vliv na děj filmu prvního. V celém tomto balíčku je precipitorem emocí pouze a výlučně vraždění; pokud si ho odmyslím, zbyde jen dobré řemeslo, bez promyšleného příběhu a výraznějšího nápadu (s čestnou výjimkou jateční pistole, dobrý nápad).

2001:Vesmírná odysea si nejspíš zaslouží svého Oscara za vizuální efekty. Ale jinak? Jinak, řečeno s klasikem, „Věru nevím, co vám vytknouti dříve.“ Špatný střih, špatné vedení herců, neschopnost režiséra sdělit svůj záměr prostřednictvím filmových prostředků? Tak to vezměme popořadě. (Upozorňuju, že dále budu muset vyzrazovat části děje, protože chci svoje názory podepřít konkrétními příklady. Tak pokud jste film neviděli a chcete vidět, raději nečtěte dále.) - Proslulý valčík vesmírných lodí: Samotný výběr hudby v této scéně je jako nápad zajímavý, vesmírný tanec mezihvězdných korábů bych moc rád viděl. Bohužel v tomto filmu nebyl. Díval jsem se jen na zmatené obrazy exteriérů a interiérů vesmírných lodí, bez jakékoliv skladby nebo rytmu, absolutně nekorespondující s hudebním základem. O tanci nemůže být řeč. Ty obrázky se prostě nějak seřadily, nalepily za sebou a pak se pod ně pustila hudba. Celý tento pokus se navíc po pár minutách pauzy opakuje ještě podruhé, s naprosto stejným (ne)účinkem. - Režisérovo vedení herců: Dr. Floyd je postava nesympatická a jeho chování je, podle mě, v mnoha situacích nesmyslné. Když pominu, že se svou malou dcerkou mluví z orbitální stanice přes videotelefon, jako by to byla nějaká jeho podřízená nebo posluhovačka, žádné city, přestože dcera má zrovna narozeniny, když pominu, že ke svým kolegům, které dobře zná, se chová povýšeně, přestože k tomu nemá žádný důvod, pak zůstává věc, kterou absolutně nemůžu přijmout: Když Floydovi sdělují, že našli monolit, čili věc mimozemského původu, která navíc byla záměrně zakopaná na Měsíci a je stará 4 miliony let, tak u toho žere chleba, dementně se chechtá a se smíchem říká „To jste udělali dobrou práci.“ (!!) Žádný úžas, žádné překvapení ani rozechvění nad tak neskutečně významným objevem, který dozajista změní život celého lidstva, nic. Z takové zprávy by se podělal i kdejaký běžný občan, natož vědec, který zasvětil celý život bádání v této oblasti. Puf, nic. Bowman má taky problém z této kategorie „bezcitnosti“. Např. vidí, že jeho kolega překvapivě poletuje ve vesmírném prostoru načisto mrtvý a nic. Žádná reakce, žádná emoce, nic takového. Jako by zrovna koukal do hrnku s čajem a myslel na to, že si dneska večer, jako každou neděli, napustí vanu. - Režisérovo vyjadřování skrze filmové prostředky: Záběry, které by měly některé věci vysvětlovat tam většinou jsou, jenže nasnímané a sestříhané tak, že se dají těžko pochopit, bez znalosti textu knihy. Nejlepším příkladem je monolit. 1. Monolit spadl k pralidem a oni se naučili používat nástroj. Ne, nepochopil jsem, že monolit je ten důvod, ten učitel. Tento fakt nebyl nijak naznačen. Stejně tak dobře to mohlo být opačně a monolit mohl jen nezúčastněně sledovat a analyzovat vývoj pračlověka. 2. U Jupitera si monolit v klidu poletuje kolem a najednou Bowman nastupuje svou jízdu hvězdnou branou. Ne, z těch záběrů jsem nepochopil, že monolit je brána. Asi proto, že se tak nechoval a nikdy před tím ve filmu takovou funkci neměl. Dále, proč monolit nalezený na Měsíci, vyslal svůj signál jen tak z ničeho nic? V knize jej vyslal po ozáření sluncem, což dává smysl. Ve filmu jen proto, že přijel pan Floyd. Dále, začátek rozhovoru reportéra ze Země s posádkou Discovery: Reportér: Tak jak vám to jde? (7 minut pauza) Posádka: Dobrý, nemůžeme si stěžovat. (7 minut pauza) Reportér: To je dobře. Lidi tady na Zemi vám přejí moc úspěchů na vaší cestě. (7 minut pauza) Posádka: Děkujem. (7 minut pauza) atd…. Takto vedený rozhovor, obsahující stručné otázky a jednoslovné odpovědi, přestože všichni vědí, že na reakci protistrany budou muset čekat dalších 14 minut, na mě působí trochu jako parodie. V první půlhodině rozhovoru si řekli, „Jak se máte?“, „Dobře.“ Další situace, která mě překvapila, bylo chování Hala před svým odpojením. Ten superinteligentní stroj s bezbřehou zásobou informací a kontrolou nad všemi systémy lodě je schopen vyjednávat o svém bytí či nebytí jen větami typu „Nedělej to Dave, přestaň Dave, už se cítím lépe“. Myslím, že mohl použít daleko účinnější argumenty, jako třeba pohrůžky zničením zásob jídla a vody, možná regulací teploty v prostorách lodi do, pro člověka, nesnesitelných hodnot. Mohl to být zajímavý souboj. Nebyl. Napětí se nekonalo. Takových promarněných příležitostí, kdy se dramatická situace nabízela, snad přímo podbízela, aby pak jen nevyužita vyšuměla do vakua, bylo hned několik. Další a největší příležitost byla kupříkladu scéna, kdy Hal zavraždí Poola. Drama se však nekonalo. Je ještě víc věcí, které mi na tomhle filmu vadí, ale dál už se mi nechce psát. A jestli mi tvrdíte, že genialita tohoto filmu spočívá v tom, že vlastně jen naznačuje, nic neříká jasně, ale tváří se, že na jeho slova jednou dojde, pak já tento názor nesdílím. P.S. Kniha je výborná.

Nějak to nedává smysl a Cage mě nepřesvědčí o tom, že je chrabrý rytíř. Fakt ne.