Khare

Povedená (a podle přítele legračně málomluvná "To je ten film, kde se nemluví?") fantasy s podmanivou slovanskou atmosférou, která snadno navodí dojem, že takhle to možná vážně mohlo být... Rozhodně stojí za shlédnutí, protože je to něco úplně jiného a přitom dost možná mnohem lepšího, než co se divákovi z tohoho žánru běžně dostává do rukou...

Skvělé zpracování foglarovské klasiky, i po tolika letech úžasná podívaná : )

Prvním dojmem po shlédnutí je naprostá spokojenost, protože na něco podobného jsem byla vyloženě naladěná, takže i když možná někteří budou tento díl považovat jen za obrovskou sbírku vaty, a to pořádně cukrové, neváhám ho hodnotit jako SKVĚLÝ, opravdu možná nejlepší. Fénix mi nesedl, takže jsem se dnes k ránu při závěrečných titulcích sama divila, jak se mi Princ mohl tak zalíbit - možná proto, že si uchoval zvláštnost předchozího dílu, ale přidal nadhled a především se nebál experimentovat (i když ne vždy se to podařilo, jak dokazuje scéna s Doupětem, která je v mých očích objektivně špatná a nijak to nesouvisí s tím, že chybí v knize)... Po prvním shlédnutí jsem Princem okouzlena, protože obsahuje jak nezapomenutelné scény, tak zábavné romantické hříčky, stejně jako skvěle ztvárněné části knihy, například navrátivši se famfrpál nebo úžasný vánoční večírek u Křiklana. Doufám, že některé výraznější odchylky od knihy budou ku prospěchu sedmého dílu a překvapivě se na něho těším...

Pokud pominu to, že Jackieho výkony byly jako vždy úžasné - že bylo skoro všechno, hereckými výkony počínaje, absurditou příběhu konče, psychedelicky přitažené za vlasy, jsem přijala jako samozřejmost hned na začátku a díky tomu jsem se úžasně bavila :) Možná jsem divná, ale smála jsem se nahlas - jako crazy komedie Božská relikvie 2 funguje rozhodně skvěle

Fantastický film - skvělé herecké výkony, nádherná hudba, překrásná krajina... Skutečný skvost, který mě nutí trvat si na tom, že kdyby Kevin Costner nenatočil už nikdy nic dalšího, tohle by bohatě stačilo. Přinejmenším šest hvězdiček.

Nemám ráda Šifru mistra Leonarda - film se mi zdá nedobrý a kniha vyloženě špatná, takže když jsem shlédla Anděly a démony, přesvědčená o tom, že budou asi stejně blbí jako předchozí brownovka, rozhodla jsem se napsat, že, světe div se, nebyli. Nadchli mě, což je ale patrně mimo jiné dílem nádherného zobrazení Říma a Vatikánu, třebaže ve skutečnosti z velké části postaveného ve studiu, stejně jako překrásné hudby. Ale to všechno je součástí filmu, takže je dobře, že to ve výsledku udělalo hluboký dojem. Samotnou mě překvapilo, jak se mi film líbil - Langdon mi byl sympatický a i Vetra byla ve srovnání s Neveu mnohem příjemnější, i když někomu by se mohla zdát oproti knize trochu nevýrazná. Nemálo vedlejších postav si získalo mé sympatie, například alternativně pojatý Olivetti, nikotinový gardista a dva bezejmenní policisté, jejichž úloha velmi brzy skončila, i když občasná úporná snaha některých postav vypadat podezřele, a tak odvést pozornost od skutečného pachatele, mi sem tam nesedla. Samotná zápletka se mi zpočátku zdála pitomoučká, protože jsem hlavního padoucha (pokud se tak dá nazvat někdo, kdo se dopustil klasické chyby dobrý úmysl/špatné prostředky) prohlédla asi při druhém výstupu na plátně, ale prý to zase tak očividné nebylo, takže jsem asi byla jen výjimečně osvícená. Výrazným kladem je podle mě vynechání zbytečných podobností se Šifrou, především rituální vraždy v CERNu, stejně jako ostatně prvních zhruba sto stran knihy v CERNu se odehrávajících, spolu s poměrně radikální modifikací, kterou ve srovnání s knihou prošla postava vraha. A vynechání nebo pozměnění několika dalších věcí, pro které film v mnoha ohledech vyznívá úplně jinak a zdá se mi tak nesrovnatelně lepší než kniha (četla jsem ji ovšem až po shlédnutí filmu, který mě Brownovi lehce naklonil… jen aby mě knihou znovu zklamal). Výsledný dojem je v mých očích až překvapivě příznivý a upřímně, kolárek na plátně vážně ještě nikdy nebyl tak sexy : )

Nádherný film s překrásnou hudbou, který skvěle kombinuje něco, co by se mi před shlédnutím dost možná zdálo neslučitelné (apokalyptická linie, komorní atmosféra Ikara 2, děsivý kapitán Pinbacker). Skutečné audiovizuální potěšení, které ukazuje, že to ve své podstatě nudné, staré známé Slunce je ve skutečnosti Pan Slunce, na kterého se rozhodně přepychově dívá : )

Pád se skládá ze dvou linií a ani jedna z nich není slabší než ta druhá. Herecké obsazení je skvělé - Catinca Untaru svou Alexandrii nehraje, ale žije a je radost se na ni dívat. Hořkosladký příběh, který jí Roy vypráví, je ohromně silný (především jeho závěrečná, zoufale zuřivá část) a současně překvapivě zábavný – například jednotlivými spojnicemi mezi ním a „skutečným světem“. Na Pád se podle mě rozhodně stojí za to podívat, ať už kvůli zobrazení velmi zvláštního přátelství, fantastickému snovému vyprávění, nebo jedinečnému vizuálnímu zpracování.