GrooveJump

Inteligentní a zábavná demence...

Wrestler > Black Swan

Nenápadný seriálový skvost...

Prokousat se "nudou", znamená zvítězit...

Jeremy Podeswa je hodně nenápadný filmař. Jeho vlastně první celovečerák potvrzuje kvalitu a nebojácně navazuje na seriálovéou produkci HBO pod jeho režisérskou spolutaktovkou. (Impérium - Mafie v Atlantic City, Carnivale, The L world....). Potvrzuje tak, že se kvalitní film se může jít od seriálového lesa. Zajímavý vývoj tohoto kanadského tvůrce....

Vypiplaná záležitost. HBO zkrátka pokračuje v rozhazování peněz a na seriálové produkci je to vidět. Monopol vyváženosti mezi komerční a nezávislou tvorbou...

Stejný problém jako u 500 dní se Summer. Tomu nesympatickému panáčkovi jsem celý film vlastně nepřál ještě víc, než mu bylo, díky scénáristovi nepřáno...

Problematika odlišnosti islámského, (lépe řečeno islámsky tureckého, ještě lépe řečeno, islámsky tureckého na území Německa) způsobu života, morálky, hranice viny, rodinné soudržnosti a především rozdílu vlivu výchovy na následnou organizaci života, se již několikrát objevila v díle F. Akina. Pravě Akinovi filmy Gegen die Wand a Auf andere Seite, jsem považoval na poli celovečerní filmové produkce za totální jedničku v oblasti tohoto choulostivého sociálního tématu: "Kanaka" (Gastarbeiterů, především těch tureckých ) na území dnešního Německa . Vlastně jsem se, při sledování těchto dvou dramatů, naivně ujišťoval, že už žádný film tuto laťku v ranku drsnosti, ale především ve věrohodnosti, nemůže už nic přeskočit Mýlil jsem se na plné čáře. Die Fremde jasně patří do té nejužší špičky sociálního dramatu, jehož děj a jednotlivé důvody a aspekty chování stráááášně moc charismatické hlavní hrdinky a jejího rodinného (sourozenci) a ostatního blízkého (potencionální přítel, nejlepší kamarádka) okolí, jsem si dokola přehrával znovu a znovu. Zprvu se mně zdáli její (jejich) emoce a činy přehnaně nepochopitelné, uměle zdrsnělé a vedoucí k jasnému cíli: citovému vyždímání diváka. Ovšem po inkubační době mezi zhlédnutím a psaním tohoto komentáře se mi toto vše, obratilo do té největší sféry reálnosti.Uvědomil jsem si, že jednotlivé střípky jejího jednání, jsou psychologicky a etnologicky naprosto geniálně poskládané a promakané a že filmu odpustím i jedinou vadu na jeho geniální kráse (neoriginální a ohrané schéma toku děje) a vlastně jsem následně utvrdil v tom, že tato citová vydíračka má jedinečné privilegium si mne podmanit. Pokud budete mít tu šanci vidět tuto přehnanou a až zvrácenou endogamní podívanou, kterou český "ateista", vychováván v moderní křesťanskéů době vlastně může jen horko těžko pochopit a která se vlastně dá vidět jen jednou, tak tuto šanci nepromarněte". ERSTE KLASS"...

Osobní cesta víry, bez jakéhokoli využití kolosu a despotismu jménem řízené náboženství, prostupuje důvěryhodným a etnologicky cenným prostředím Kolumbie. Opravdu skvělá exotická ochutnávka světového filmu, kde jeho vypovídající hodnota je více než zjevná a především objektivní, což kolikrát nenajdeme u specializovaného dokumnetu, který nám má zpřístupnit všechny aspekty problematiky života jedné (v tomto případě, jihoamerické) země . Příjemné filmové chvění a snění. Bez citového a emočního nátlaku. Marquézovská harmonika mne provázela tam, kam bych se chtěl, alespoň jednou za život podívat...

Strašně krásná a intelektuální nuda, Bartas je neznámé a především kvalitní exotično...