Tom Hardy

Není to tam a věřte mi, že jsem chtěl, aby bylo. Série Saw mi totiž vždycky byla blízká, už pro ochotu neustále přetvářet historii vlastního fenoménu, kdy se scenáristé v rámci postupujících dílů utrhli tak, že by na ně i J.J. Abrams v době své největší seriálové slávy byl hrdý. Jistě, nejednou tím logika sama spadla na pilu, ale šlo o takové to příjemné očekávání ve stylu "s čím zase přijdou tentokrát" (podobně to funguje třeba u Rychle a zběsile). Po osmi dílech je nicméně únava materiálu znát, takže myšlenka, že se to vezme z druhé strany a udělá se z toho detektivka, je dle mého opravdu dobrá (ostatně kultovní Sedmička je vlastně takové otočené Saw). Jenže tu nic nefunguje. Hlavní hrdina není cool, vedlejší postavy jsou nesympatické křoví, atmosféru to nemá skoro žádnou, detektivní část je tak jalová, že ji strčí hravě do kapsy i průměrný díl Mentalisty a finále je svou snahou o dramatičkou epičnost (po vzoru jedničky) na hraně parodie. A i hra na vraha je nudná, protože ho protřelejší divák snadno odhalí v první třetině. Darren Lynn Bousman měl šanci nakopnout sérii novým směrem, ale evidentně na to nemá. Jistý si je jen v mordech, které ale působí v upraveném konceptu jako pěst na oko a zbytku nedává vůbec, ale vůbec nic. Škoda, dobrých filmových detektivek není nikdy dost. 30%

Ritchie má řemeslo v paži, takže Rozhněvaný muž utíká a nejednou opravdu skvěle využije chytrý střih pro nějaký ten fórek (několikrát jsem se díky tomu upřímně nahlas zasmál). Příběh ale hravé struktuře neslouží, respektive slouží málo. Co se stalo během úvodní akce, to je jasné od chvíle, kdy Statham pošle mladýho pro bundu. A stejně se k tomu Ritchie xkrát vrací s jakoby doplňujícím úhlem, kdy už ale jen říká dávno (ač nepřímo) vyřčené. Oslava chlapáctví baví, hloupé vedlejší postavy, které se do jednoho během finální přestřelky nechají nachytat na stejný špek, už méně (a to jsem si chvíli i říkal, jak pěkný má ta scéna Heat vibe). Ve výsledku mě Rozhněvaný muž nenudil, ale na to, kolik má postav (přičemž na mnohé trestuhodně po silné expozici zapomíná) se v něm stane trestuhodně málo. Oceňuji ale, že to Ritchie zase zkusil trochu jinak. A vlastně možná i proto se v mých očích Rozhněvaný muž malinko drolí, protože když do relativně přímé revenge gangsterky člověk lípne např. scénu, v níž hrdina bez zadýchání postřílí do hlavy šestici gangsterů, aniž by následně tohle "božství" už kdykoli znovu zužitkoval (finále ho naopak popře), prostě to úplně neladí dohromady. 70%

Tak bohužel. Pořád platí, že zatímco na seriálovém poli točí Netflix pecky nejtěžšího kalibru, v rámci filmové zábavy nedokáže nabídnout adekvátní hollywoodské pozlátko, i když k tomu má tvůrce i rozpočet. A přitom Armáda mrtvých začíná tak slibně! Úvodní titulky, které nás zábavně a přitom elegantně úsporně uvedou do děje, jsou srovnatelně boží s těmi, jaké Snyder naservíroval ve Watchmenech. V tu chvíli jsem se začal usmívat od ucha k uchu a věřil, že Snyder má pořád v sobě toho frajera, co si kdysi kariéru otevřel Úsvitem mrtvých. Jenže zbytek jeho prvotinu nijak nepřipomíná. Prostředí nevyužité, postavy nezajímavé, dynamika až na pár okamžiků skoro žádná a černého humoru zoufale málo. Když už se nějaký ten pokus o vtípek objeví, zabije ho debilita samotného zpracování (potřebujeme dostat zombie na nášlapné zařízení, ale nestrčíme ji tam - PUSTÍME JI, aby si k němu sama došla). V rámci námětu nějaké ty nosné nápady nechybí, ale ničemu nakonec neslouží. Nový druh zombie tam byl... proč? Být ve filmu běžné nemrtvé potvory, nic moc by to na výsledku nezměnilo (že jeden chytřejší dokáže lépe stopovat, to už jsme viděli mnohokrát). A zasazení do Las Vegas? Tady Armáda mrtvých padá na hubu úplně nejvíc, protože město hříchu nijak v rámci naturelu - vyjma úvodních titulků - nevyužije. Zkázu dokonává Snyder svojí kamerou, která půlku času ostří a druhou si hraje na portrét mód v iPhonu, takže se na film ani pěkně nekouká. A s takovou se člověk prostě těžko ubrání tomu, aby nezačal rýt do příběhu, jehož výchozí zápletka je samo o sobě nesmyslná a čím déle podívaná plyne, tím větší nesmysly tasí (hrdina chce zachránit dceru, ale od momentu ve výtahu na to na 20 minut prostě zapomene). Čekal jsem od Snydera ledacos, ale rozhodně ne nevýraznou nudu vykrádající Soudný den, z níž prakticky není cítit jeho rukopis. Spíš to vypadá jako kousek z pozdní tvorby Paula W.S. Andersona. A ne, to fakt není dobrá vizitka.

Už jsem si zvykl, že mají v Netflixu všeobecně problém natočit pořádný sitcom. Obvykle je jejich průměrnost daná přespříliš umělým prostředím (viz Ranč a Tým), ale obsazení i humor "tak nějak šlape". Neztrapňuj mě, tati! nejenže má onen nepříjemný studiový nádech, ale ještě herecky a komediálně tlačí na pilu, jak kdyby autoři nikdy sitcom nedělali. A díky tomu tu nefunguje vůbec, ale opravdu vůbec nic. Podobné snaživé kopie, které nechápou "řeč" originálu, obvykle vznikají v postkomunistických zemích (stačí vzpomenout na naše Nováky). Že se něco takového povede lidem, kteří mají (vyjma Foxxe) se žánrem zkušenosti, nad tím zůstává rozum stát. Nejsmutnější pohled je každopádně na Foxxe samotného. Je jedna věc vidět takového Bruce Willise, jak se posledními filmy pronudí a je mu všechno jedno. Člověka to může štvát, ale lítost si Willis pro podobný přístup nezaslouží. Zvolil si to, budiž mu přáno. Zato pozorovat Foxxe, jak se upřímně, s maximálním vypětím svých sil snaží vypadat zábavně a ve všech případech mine cíl, z toho je jednomu vyloženě smutno.

Čekal jsem do Taylora Sheridana ledacos, ale ne generický devadesátkový akčňák alá Cliffhanger, v němž se z dvojice nebezpečně vyhlížejících čističů vyklube duo ťulpasů, kteří si mohou podat ruku s idioty z Jacka Reachera, kteří se při snaze zabít hlavního hrdinu sami pomlátili v koupelně. Neříkám, že Kdo mi jde po krku neutíká. Ale selhává i v definici hlavního hrdiny. Tlačená Angelina má sice potřebnou žánrovou expozici, ale s tím, jak je ta postava ve výsledku využitá, to mohl hrát kdokoli a nemusel být na ni kladen takový důraz (její linie je totiž hlavně o chlapci, s nímž navíc nedokáže navázat potřebné pouto). Jestli bylo Sheridanovým cílem natočit si odpočinkový film, kde nechá vypálit kus lesa, mise splněna. Ukočíroval to jako slušné béčko. Coby mistr nekompromisních rozhodnutí a promyšlených postav ale tentokrát zůstal hluboce ve svém vlastním stínu.

Nevidět nový Mortal Kombat den po Nikdo, možná bych nebyl při jeho sledování tak otrávený. Přitom úvodní scéna je velmi dobrá. Obsahově sice rozdává karty špatně (namísto přímé vazby na hrdinu tu máme jen vzdálenou expozici, která následně motivuje maximálně padoucha), prostředí je ale skvělé, Hirojuki Sanada by mohl charisma rozdávat lopatou a akce je pětihvězdičková (a to včetně očekávaných fatalit). Jenže pak film přímo neuvěřitelně spadne. Skoro to působí dojmem, že úvod točil někdo jiný jako "proof of concept" pro studio, to na základě sekvence dalo zelenou celému filmu a tam už si nově najatý štáb nevěděl rady. Akce je mdlá, s mizerným střihem a nudnými arénami (dvorek u domku, skrýš, nějaká fabrika a aréna ve skalách, meh). Herci jsou až na zmíněného Sanadu do jednoho nezajímaví. Jedna věc je, že jim scénář předepisuje slabé dialogy a nablblý vývoj (hlavní hrdina vlastně nic nerozhodne a jediné skutečné vítězství v boji má proto, že se na jeho prohru manželka už nevydrží dívat a popadne sekeru). Ale i taková vděčná postava jako hajzlík Kano nefunguje, protože buď jeho vtípky zazdí režie nebo jsou hlášky na sílu tlačené. A vše ostatní se bere až komicky smrtelně vážně. Nechtěl jsem přímo srovnávat s verzí z roku 1995, protože vznikla v jiné době a do jisté míry i pro jiné publikum. Jenže ono se srovnání nelze vyhnout, když reboot vesměs kopíruje základní dějové schéma původního filmu. A zatímco v něm postavy správně vnímaly absurditu všeho, co se kolem nich děje a díky tomu mohly přirozeně na vývoj reagovat, nový film na tohle kašle a postavy tak nemají šanci skutečně ožít. Největší posun oproti 25 starému filmu je v tom, že nová verze nemá "dostatek slušnosti", aby na turnaj skutečně došlo - místo toho si postavy absurdně vymyslí, kdo se s kým kde utká a ejhle, mají štěstí a pěkně jim to vyjde. Uf. Byl jsem si jistý, že Monster Hunter bude nejhorší letošní adaptací videohry, ale Mortal Kombat se opravdu těsně dotáhl. Akce nezajímavá, herci nevýrazní, příběh o ničem. Sakra, ani hudba tu nepumpuje adrenalin do žil! Jen sem tam nějaká ta fatalitka, ty se povedly. Ale kvůli tomu člověk nemusí trávit dvě hodiny u televize, libovolné gameplay video z herní předlohy na YouTube nabízí na ploše dvou minut výživnější porci krvavé zábavy. 30%

Osvícení v Pokoji 1408, ovšem s laxním scénářem, zmatenými stopami a ve výsledku i nefunkčně dávkovaným napětím. Navíc s nejméně šťastnou úvodní scénou, která je pro pozorné spoiler maximálních rozměrů. Z lákavé variace na "Když se airbnb změní v hororové peklo" se stal rutinní a ve svých mechanismech a nastaveních extrémně nedotažený thriller. Škoda.

Americká krása 2: John Wick edice...

Film, který nefunguje prakticky v žádném ohledu. Je téměř fascinující vidět jindy v žánru schopnou Melissu McCarthy, jak pod režijním vedením svého manžela dokáže přijít o téměř veškeré osobní kouzlo. S Octavií Spencer ji pak možná ve skutečném životě pojí silné přátelství, to filmové je ale nevěrohodné a tlačené (jediný moment, kdy to dámám sepne, je, když si zabroukají Seala). Film selhává už ve svém výchozím nastavení. Nápad, že se dvě fyzicky naprosto obyčejné ženy středního věku stanou jedinými superhrdinkami na celém světě, film nijak nerozvíjí. Svět duo, které si začne říkat Thunder Force, přijme bez jakéhokoli zaváhání. Že oba dámy vypadají jak vypadají nehraje pro příběh ani jeho vývoj žádnou roli. A tak je to prakticky se vším. Nejpozoruhodnější jsou scény, které jsou natočeny jako kdyby v nich vtip byl, ale žádný se neodehraje (pasáž se vstáváním). Skoro to vypadá, že šlo původně o eRko a pak film někdo prostříhal a zmizela pointa mnohých scén. Jediným opravdu světlým bodem je skupinka padouchů okolo Bobbyho Cannavala, mezi nimiž si nejvíce scén krade Jason Bateman coby laskavý grázlík s krabími klepety místo rukou. I on ale trpí tím, že si scénář vystačí s nejlacinějším a nejpředvídatelnějším humorem. Jeho postava tak obtížně zvedá na schůzce skleničkou k přípitku a ve vypjaté situaci utíká do strany, protože... je krab. A to je všechno. Thunder Force nefunguje jako superhrdinský film, parodie na komiksovky ani bláznivá komedie. A jakkoli se nejspíš tvůrci při natáčení dobře bavili, podobně jako u posledních netflixovských komedií Adama Sandlera se vloženou energii do výsledného díla nepodařilo promítnout. 30%

U Breach moje srdíčko fanouška malinko poskočilo, protože i když to nebyl dobrý film, alespoň šlo konečně o přiznanou ptákovinu, která se nebrala vážně a nechala Willise napříč celým filmem chlastat a hláškovat (a ano, i něco takového někomu, kdo ví, proč má Joe doma deštník, John potřebuje boty a Hudson Hawk klid na kapučíno, ke štěstí stačí). Cosmic Sin se bez debat snaží být lepší film, ale to z něj paradoxně ve výsledku dělá horší podívanou. Za nejlepší lze označit snaživou expozici v baru, která svým vizuálem vykrádá Cyberpunk 2077. Ne že by byla extra dobrá, ale splní, co je potřeba. Pak se z toho ale bohužel stane extrémně utahaný a nezajímavý laciný akčňák, který překvapí akorát tím, jak málo času v něm stráví Frank Grillo. Kousek tak špatný, že ani nestojí za šťavnatou kritiku. Prostě tu nic není. Snad jen potenciál pro chlastací hru "poznejme záběr, kde není Willis, ale jeho double". Sedmička vodky nutná, ať s tím vydržíte aspoň do půlky.