Tom Hardy

Naprosto excelentní hra se žánrem s opravdu vymazlenou pointou, na které není nejlepší to, že je nečekaná, ale PROČ je nečekaná. Takhle se vysmát tomu, co divák věří, že vidí, aniž by si uvědomoval podstatu vyřčeného, to chtělo hodně odvahy.

Rozhodně to není dokonalé. V druhé půli se možná až příliš zvolní tempo a ani finální smršť nedokáže vyvážit to, že první polovina je zkrátka z akčního hlediska větší nářez. Na druhou stranu se po zklidnění konečně dostane na postavy a ty jsou ve svém minimalismu a zdánlivě prostých "jdu jedním směrem" motivech naprosto perfektně vykreslené. Menším zklamáním může být i to, že Max není zdaleka tak důležitý, jak název filmu naznačuje. Ale to je už vyloženě drobnost. George Miller je každopádně frajer. Po blbnutí s prasátkem a tučňáky roztlačil herku, která mu kdysi nastartovala kariéru a dal jí tolik energie a vizuálních nápadů, že se můžou všichni ti Avengeři i rychlí a zběsilí hrdinové jít bodnout. TOHLE je pravé akční inferno, jehož soundtrack a dravé kamerové nájezdy ještě dlouho nebudu moct dostat z hlavy. Už léta se mi nestalo, abych byl na dvouhodinovém filmu a poprvé se na hodinky podíval až někdy po 90 minutách (přičemž motivací nebyla nuda, ale to, že jsem byl zvědavý, jak dlouho si tu slastnou jízdu budu ještě užívat). Těším se na druhou projekci a odvážím se tvrdit, že tak osobitou akční vizi bez kompromisů jsme tu neměli od kultovního Matrixu.

Těžké, šedé, bez velkých slov, zato se silnými (i když často schválně potlačenými) emocemi. Zatímco skutečný případ zahaluje rouška tajemství a nejasností, film dle mého poměrně jasně profiluje celý problém a dokáže logicky vystavět jednotlivé body marnosti až k bolestivé katarzi. Silný základ má navíc tu neuvěřitelnou výhodu, že se režisér Bennett Miller pro filmy podle skutečných událostí narodil, přičemž umí dokonale pracovat s herci. Po celou dobu nevidí člověk Tatuma, Carrella ani Ruffala, ale jejich postavy. To je v podobném příběhu to největší vítězství. Silných 90%.

Těžko říct, co je na tom lepší - jestli rafinovaná detektivní hra o dvou rovinách, hrátky s úhlem pohledu, přiznaná manipulace všeho a všech nebo satirický přístup, který staví výhradně na tom horším v nás. Důležité každopádně je, že Fincher znovu dokázal natočit chytrý a audiovizuálně podmanivý film, který šlape ve všech ohledech a je vyložená radost sledovat jeho jednotlivé scény. Ben Affleck konečně dostal part napsaný na tělo (tedy postavu, která je ve svém chování nevěrohodná a trochu prkenná) a Rosamund Pike se dočkala životní role. Jeden z těch vzácných filmů, které člověk dokouká a nemůže se dočkat, až je uvidí znovu. Můj osobní horký favorit na Oscara pro nejlepší scénář.

Těžká pocta starým filmů a ještě starší Godzille, která se totálně otočila zády k diváckým očekáváním. Ten, pro koho je Godzilla jen "ta od Rolanda Emmericha", bude v kině zažívat šok infarktových rozměrů. Edwards z vysoka kašle na okázalou akci i snahu těžit z vysokého rozpočtu prostřednictvím hlavního monstra. Místo toho mu jde především o vykreslení zoufalé situace, jíž prezentuje očima přihlížejících, kteří na situaci nemohou nic změnit. A to je vzhledem ke zvolenému konceptu nejen v pořádku, ale vlastně i jediné možné řešení. Mám ohromnou radost z toho, že v dnešní době může vzniknout podobně nekompromisní kousek a navíc ještě vydělat. Teď to chce dvojku s Mothrou! 90%.

Společně s Posledním skautem Tonyho mistrovské dílo. 90%...

Dá se to lehce sestřelit pro jednoduchou zápletku, která si nebere za cíl nic většího, než předvést co nejintenzivnější survival story. Ale funguje to. Pokud se vám líbilo dějově podobně ploché, ale audiovizuálně strhující Sunshine, nebudete mít s Gravitací sebemenší problém - profilace postav je tu stejně matná a ani příběh není z nejzajímavějších. Naštěstí tu není žádný násilný žánrový přechod a co je nejlepší, Cuarón je opravdový mistr orientace v prostoru během akce. To, co předvádí během deště meteoritů, je jednoduše strhující a hodné zařazení do přednášek filmových škol. A emoce? Já se naladil, ale jde bez debat o nejslabší a nejklišoidnější část filmu. Coby celek ve mě každopádně Gravitace rezonuje zatraceně silně (nepochybně i zásluhou výborného soundtracku) a po dlouhé době jde o 3D, které má smysl.

Nejchlapštější podání ruky v historii filmu...

Nebál jsem se toho. U Skyfall se sešlo tolik talentovaných a zkušených lidí, že by bylo přímo zarážející, kdyby bylo výsledkem něco menšího, než senzace. Přesto mě výsledek dostal. Nápaditá akce (úvod, bojová „stínohra“), výborné dialogy a především skvěle vykreslené postavy, v nichž mají i malé postavy opravdové zázemí. Nový Bond zrozen. Beru všemi deseti. A Javier Bardem naprosto excelentní. Výborně uchopený i vystylizovaný záporák. Skoro jsem mu fandil.

Film, který zákonitě zklame každého, kdo čekal nový Počátek. Důležitější než cestování časem a sci-fi propriety je totiž osudový příběh jedné utahující se smyčky, ze které se hrdina hrozně moc chce vymanit (hodně mi to celé v dobrém slova smyslu připomínalo Carlitovu cestu). Motivace jednotlivých postav, to je oč tu běží. Díky dobře rozehraným kartám divák netuší, komu vlastně fandit, protože všichni hlavní aktéři mají dobrý důvod, proč by zrovna jejich budoucnost měla být ta důležitá. Mile oldschoolové, nekompromisní a hlavně sympaticky dramaticky prokreslené (Willisova "volba", jak situaci řešit, je opravdu silné kafe). Tichá pecka, která to nebude mít u diváků vůbec lehké, neboť není zdaleka tak vděčná, jak by člověk od filmu se zabijáky a cestování v čase očekával. O to silnější ale dokáže nabídnout zážitek. Pevných 90%.