Raziel_cz

Parádní námět, utopený ve scenáristické bezradnosti. Na jednu stranu kudos, že k tomu Monfette zvládl vymyslet příběh, co má hlavu, patu a pointu. Na druhou dvě třetiny jsou spíš kriminálka než horor a ne moc dobrá. Plus ty repliky, co postavám lezou z huby, jsou něco hrozného, nepřirozeného a většinou absolutně nesmyslného. Ale především to má úmorné tempo. Což je to škoda, protože Bousman si s tímhle filmem vyhrál. Je moc krásně natočený, má pár velmi zneklidňujících momentů, mordy jsou chladné a brutální a ani CGI mi nevadilo, protože lacinost maskuje vysokou stylizací. Vyjít to jako hodinová epizoda Masters of Horror, asi bych si stříknul do kalhot. Takhle člověk akorát čeká, až konečně uvidí ten strašidelný dům, který ho k filmu přitáhl v prvé řadě... A uvidí. A je skvělej. Ale je tam čtvrt hodiny. Takže asi tak.

Bloody hell, Scott Adkins si sám napsal film pro sebe a svoje kamarády a je to fakt dost super. Vlastně nejblíž, čemu se to dá přirovnat, je John Wick. Kdyby bydlel v Londýně. A byl víc cool. Má to vlastní svět nájemných vrahů, který působí mnohem víc přízemně, ale zároveň jsou postavy patřičně ztřeštěné, abyste si je zapamatovali, má to funkční zápletku a má to přehledné a zatraceně skvělé (a brutální!) akční scény. A tempo a fajn muziku a zvraty. A humor. Humor často až ve stylu ritchiovek, díky čemuž je film strašně svěží. Hodně, hodně milé překvapení.

Boab v hospodě potká Boha, Johnny se vezme prostitutku a feťák Coco kurva Bryce si vymění tělo s dítětem. Forma nic moc, ale ty hlášky budu citovat ještě hodně dlouho. Irvine Welsh at his best.

Tragický příběh zakladatelů National Lampoon, zabalený do energické komedie, plné barev, divných lidí, kokainu a prolomených čtvrtých zdí. A Joela McHalea hrajícího Chevyho Chase. Nic, co by vám na delší dobu utkvělo v hlavě, ale budete se smát, možná budete i plakat a nakonec vás to zahřeje u srdce. Z produkce Netflixu rozhodně solidní začátek roku.

Tyhle pozdní poirotovky, kdy ustoupil humor a na jeho místo se vkradly skoro noirové prvky, se mi moc líbí. Naposledy jsem viděl Vraždu v Orient Expresu a Smrt na Nilu je neméně strhující. Exotické prostředí je neméně působivé zamrzlého vlaku a stejně tak drsný závěr, během nějž se jenom na malý moment v Poirotově obličeji projeví emoce, ale ten malý moment je všechno, co Suchet potřebuje. A rozplétání zápletky je samozřejmě naprosto famózní podívaná, tím tenhle díl Orient Expres podle mého převyšuje. Těším se, až si najdu čas na další případ!

Já vím, že u každého dílu píšu, že je to nejúžasnější věc na světě, ale ono to tak prostě je. Smrt v oblacích je další vynikající díl, s více krásnými lokacemi, dalším parádně zamotaným případem (začínajícím vraždou Poirotovi přímo pod nosem!) a dalším překvapivým vyústěním. Jedna z částí třetí série končí tím, že se muž ptá svojí milenky-vražedkyně: "To kvůli mně?" a ona si odfrkne: "Prosím tě..." Tady odhalení končí ještě cyničtěji a já mám tuhle polohu Agathy Christie hrozně rád. I když se to pak Poirot pokusí pro jednu postavu vylepšit vypíchnutím jiného faktu, dodá tomu ještě mnohem tragičtější vyústění. Chyběl mi kapitán Hastings, ale vrchní inspektor Japp ze Scottland Yardu je tu konečně za schopného policistu a ještě k tomu v mnohem sympatičtější poloze než obvykle. Takže jo – je to nejúzasnější věc na světě. Vlezte mi na hrb.

Skoro hororový Poirot, plný mlhy a starých sídel. Doufal jsem, že ten Halloween filmaři vytěží trochu víc, ale i tak je to paráda. Pěkně zamotaný, napínavý a atmosférický díl.

Krásná a krásně natočená detektivka, u které mě sice překvapilo, jak je tu celkové téma vlastně otočený motiv z Deseti malých černoušků (nebo obráceně – nevím, co bylo dřív), ale která naprosto kraluje napětím, atmosférou, obsazením a především Davidem Suchetem. Na Poirota jsem koukal na Primě, když ještě vysílali klasické padesátiminutové díly, ale tohle je úplně jiná liga. Snad mě to i nakopne to odkoukat celé. Už jen proto, že závěrečná scéna je charakter definující a mě zajímá, jak se Poirot vyvíjel dál. Úžasná věc.

Tentokrát se vracíme až do roku 1917, do doby o tolik jednodušší a o tolik složitější než ta naše, když se tehdy ještě poručík Hastings náhodou setkává na venkovském panství s dávným přítelem Herculem Poirotem a hned je z toho jeden z nejsložitějších případů, co kdy řešili. Propriety klasické britské detektivky jsou tu natažené na maximum – máme rozvětvený rod, bohaté dědictví, ztracenou závěť a samozřejmě nemožnou vraždu a odhalení pachatele v místnosti se všemi zúčastněnými. Hercule je vtipnější a neurotičtější než obvykle, každou chvíli přijde nový zvrat a napětí se stupňuje až do překvapivého finále. A do toho všeho na vás dýchá romantická atmosféra staré Anglie. Jeden z nejkrásnějších dílů.

Neurazí, nenadchne. Série plná sympatických tváří, u kterých má člověk jistotu, že je uvidí v dalším dílu, i kdyby padaly sračky a lítalo Rudý právo. Když se střílí, tak jenom mimo záběr, zranění všichni zvládají s úsměvem na tváři a postava, kterou tvůrci cpou nejvíc dopředu, je tu naprosto zbytečně. Jestli jsem si z prvních dvou dílů něco odnesl, tak fakt, že pokud na Agents of S.H.I.E.L.D. nechcete koukat kvůli Coulsonovi (naivní šťastlivec, ale aspoň udržuje hladinu vtipu), nemusíte se namáhat je vůbec zapínat. Nečekal jsem druhé Firefly, ale ačkoliv stopáž rychle odsýpá, z potenciálu se zatím moc vyždímat nepodařilo.