Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Sci-Fi

Recenze (125)

plakát

Gravitace (2013) 

Člověk, co je schopnej přemluvit mainstream, aby nebyl mainstream... ("aka Harry Potter ;-)") milovník hollywoodských tvůrčích procesů, který jsou krásný a zároveň sci-fi zároveň <3 génius filmovýho umění, kterej bohužel/naštěstí ví, ve který době se narodil a pro koho tvoří...! <3<3<3

plakát

Roma (2018) 

Tohle je vlastně hodně nevděčný film. Skoro vším co nabízí se vzpouzí příjemnému a jednoznačnému přijmutí. Každá scéna trvá. Trvá hodně dlouho. Ale i když miluju masochistický momenty při sledování Pasoliniho nebo Viscontiho (zabijte je než nakladou vajíčka - a to je oba miluju!!!), Roma je možná stejně nebo víc náročná... *PRAVDA* to z toho filmu ale čpí od prvního záběru; a i když tomu třeba můj kluk stopro nerozuměl, i přes to mě to naprosto zasáhlo a považju to za jeden z nejnesnesitelnějších a nejlepších filmů, který může průměrnej mileniál v současný době vidět... 5/5

plakát

Interstellar (2014) 

V srdci filmu leží krásná, působivá hypotéza: co když je láska měřitelnou fyzikální veličinou? Co když je komponentou vesmíru, substancí, kterou člověk chápe jen pasivně? Co když dokáže (jako gravitace) prostupovat čas a prostor a překonat horizont událostí? Některé detaily Kubrickovy Odysseje jsou transformovány/konfrontovány s onou hypotézou o citovosti a zdynamizovány. Získávají tak zdánlivě podobný, ve skutečnosti však jiný, soběstačný význam. Porovnávat oba filmy je tedy vhodné jen po stránce audiovizuální, nikoliv významové. Interstellar je samostatnou úvahou - hovoří o něčem jiném než Kubrick, nijak méně závažném (ne že bychom já nebo Kubrick přesně věděli, o čem Vesmírná Odyssea je). Nolan využívá a reformuje některá klišé americké kinematografie a studuje lásku a cit, tedy to, čemu se mnozí evropští tvůrci (a diváci) vyhýbají jako čert kříži. 5/5

plakát

Amélie z Montmartru (2001) 

Jeunetova vybroušená manýra vtahuje a laská. Prostinká romance se vrství a zažírá pod kůži. Přímý zásah vy víte kam (doprdeletonení). 5/5

plakát

Koyaanisqatsi (1982) 

Reggio má pravdu - ať už chceme pojmenovat či popsat cokoliv (kupříkladu Všechno), stačí nám k tomu klidně jediné slovo. 5/5

plakát

Jeden musí z kola ven (2011) 

Naprosto brilantní filmařina. Špičková herecká práce, božská hudba, přesná kamera, strhující a přitom velmi pozvolné vyprávění (snad díky nepatrné "mozaikovitosti"). Díky bohu za režiséry, kteří jsou dnes schopni točit klasicky a přitom uhranout jak technickou, tak narativní složkou díla! 5/5

plakát

Frankenstein (2011) (divadelní záznam) 

Frankenstein je (stejně jako předloha) velmi silné a poměrně dost jednoduché dílo. Boyle vytvořil inscenaci, která ctí a podtrhuje "konzervativní sílu" hororu Shelleyové (scéna, lightdesign, zvuk a hudba jsou výjimečné), zdá se mi však, že námět má mnohem větší potenciál. Potřebuje dostatečnou drzost - a právě tu jsem od Boyla čekal. Líbí se mi velmi barvité obsazení, líbí se mi všemožné hrátky se scénou, z Cumberbatche (stvoření) a Millera (V. Frankenstein) jsem nadšen (ačkoliv ne překvapen), ale dekonstrukce a reinterpretace Shelleyové mohla být mnohem hrubší. Vzhledem k tomu, že adaptace nemusí být nutně dekonstruktivní (ačkoliv zrovna téhle inscenaci by to slušelo), vracím se z původně zamýšlené čtyřky na pětku. 5/5

plakát

Sherlock (2010) (seriál) 

1. série: Vynikající první díl (5/5), poměrně dost slabý druhý (3/5), třetí naštěstí vrací drajv a most do druhé série je povedený (4/5). V druhé sérii se překvapivě opakovalo schéma z první, totiž první díl skvostný (5/5) - asi nejlepší z celé šestky, druhý velmi chabý (3/5) a třetí skvělý (5/5). Na "doylovské" základně nelze vyprávět realisticky a těší mě, že se scénáristé nedrží při zemi. Je to vykonstruované a nepravděpodobné, ergo zábavné, skvěle udělané a božsky zahrané. Dvojice F+C povyšují sérii vysoko nad průměr a vztah jejich postav je přitažlivější než v Ritchieho líbivých slátaninách. 5/5

plakát

District 9 (2009) 

Klenot současné „rozostřené“ kinematografie, film, kterému se podařila překvapivá žánrová syntéza s titěrným rozpočtem a ve velkém stylu. Závěr kazí asi dvě logické díry (akční scény prostě není snadné ukočírovat), objevují se schémata „klasického hollywoodu“ (hlavní sviňák a jeho osud apod.) a divák, který v úvodní pasáži přistoupí na hru dokumentární formy musí v zápětí přijmout i scény, které logicky nemohou být natáčeny žádným dokumentaristou – scény, kde se s dokumentu stává thriller (tady už nejde o výtku – právě tento nejistý balanc je velmi poutavý, ne každý se s ním však smíří). 5/5