petrxx11

Proti třeba Bitvě v Ardenách a dalším velkofilmům úplně komorní snímek. Vlastně proti každému jinému válečnému filmu. A jak je vidět, hrůzy války se dají zahrát i ve čtyřech lidech...

Natočeno podle - rovněž vynikající - povídky Borise Lavreňova. Pokud se pamatuju, prakticky doslova. K tomu "oficiálnímu textu distributora" - ani ne tak vlastenecký cit, jako spíš podmíněný reflex. Jo, kdyby v lodi byli rudoarmějci, do vody by se vrhla Marjutka... a poručík Govorucha by ji nejspíš nezastřelil, nakonec ani neměl čím. Ale nedlouho předtím ještě oba spřádali plány, co a jak po válce. Ona velmi naivně a spontánně skládala veršíky, on ji zasvěcoval do kultury, která se jí zatím vyhýbala obloukem... a milovali se velice. Ten film není svědectvím nějakého "vlastenectví" ať jednoho či druhé, i když oba to mysleli velmi vážně, každý na jedné straně ozubeného kola dějin. Je prostě svědectvím o době, vymknuté z kloubů. O době, kdy hluboce zamilovaná prostá dívka zastřelí svého milého, protože tak jí to léta vtloukali do hlavy. Podvědomí reagovalo rychleji, než srdce a rozum dohromady. A ona pak stojí ve vodě, objímá mrtvého milého... fuj, nechtěl bych to zažít. Bohudík příběh nevypráví, co dělala potom, jestli se s tím kdy dokázala srovnat.

Životopisný film Loretty Lynn, skutečné první dámy americké country 60. - 90. let minulého století - no, vlastně až dodnes. Nedávno se dožila 79 let a stále zpívá. Film je natočen podle její autobigrafie, Lorettu Lynn hraje Sissy Špačková (pardon, Spacek, samozřejmě...) a jak dokázala zahrát třináctiletou nevzdělanou vesnickou holku i o generaci starší "první dámu", je jedna z věcí, které nikdy nepochopím.

Krásná, chytrá, sarkastická i vášnivě milující Jenny s tragickým osudem a hluboce zamilovaný Oliver, bojující svou soukromou bitvu se svým bohatým a úspěšným otcem. Dva mladí lidé, kteří se přimkli jeden k druhému, vytvořili si vlastní svět - chudý na "materiální zdroje", ale bohatý láskou a porozuměním. Není to klasická vzpoura květinových dětí proti konvencím doby, je to "jen" láska, která svedla dva lidi ze společensky zcela nekompatibilních kruhů, láska, která jim dává sílu vytrvat, vzepřít se osudu i předsudkům. A to vše podtrženo nádhernou ústřední melodií, která se hraje dodnes. Film jsem viděl někdy na začátku 70. let ve svém velmi vnímavém mládí a když jsem po letech v čemsi znovu spatřil Ali MacGraw, byl jsem dost překvapen. A nevím ani, jestli příjemně. Pro mě prostě byla Jenny... a Jenny zemřela a dávno jsem ji oplakal a uzavřel ve svém srdci.

"Perte se a žerte se!" Samozřejmě jeden z mých nejoblíbenějších animovaných filmů. A je to - také samozřejmě - naše animátorská škola, i když originál je Jean Effel. On je mezi animací a původní kresbou trošku rozdíl. Kdyby někdo dopsal příběh k Zahradě pozemských rozkoší od Hieronyma Bosche (mimochodem také ráj, Adam a Eva) a někdo další to rozpohyboval, určitě by se netvrdilo, že jde o vynikající ukázku středověké holandské (resp. brabantské) animace :) No, kdyby to někdo udělal, hrozně rád bych to viděl... spíše samozřejmě v animaci naší, než třeba disneyovské. Ne, že by byla špatná, jen to prostě dělá jinak. - Jo, proč se to za minulého režimu mohlo natočit a promítat, i když se jedná o biblický příběh. Jednak je to samozřejmě nadsázka, jednak Werich v té době byl ještě dost oblíbený i "nahoře", jednak francouzská koprodukce byla samozřejmě zdrojem devizových prostředků, pokud někdo v době plně směnitelné koruny ještě ví, o co šlo. No a - last but not least - Jean Effel byl členem Francouzské komunistické strany... Mimochodem, na začátku 70. let byla Effelova knížka (i tento film) inspirací pro baletní inscenaci Stvoření světa v moskevském Velkém divadle :)

Obzvlášť alternativní konec (z DVD) tomu dává ten správný šmrnc. :-)

Velmi volné zpracování klasické vernovky Pět neděl v balónu. Starý pan Verne možná rotuje v hrobě, ale já, jinak velký ctitel jeho díla, jsem se při sledování i při překládání titulků slušně bavil. Doufám, že si to užijete také.

Nechápu, proč ČT nevydala tento seriál na DVD, když mohla vydat totální srágory typu Muž na radnici nebo Okres na severu. Že to dělala Ostrava a ne Praha? Nebo že by to bylo pro "nostalgiky" z Kavek málo "společensky angažované"?

Ale jo, dobrý. John Wayne v jedné ze svých posledních rolí v žánru, pro který se snad zrodil. A Katharine Hepburn tak typická a klasická, že jsem celý film čekal, kdy Johna Wayna osloví "pane Allnutte". Toto volné pokračování filmu Maršál jsem viděl moc rád.

Velice zdařilý remake původní Sahary z r. 1943. Jim Belushi si se svým seržantem Gunnem poradil stejně dobře, jako jeho předchůdce v této roli Humphrey Bogart. Také Brian Trenchard-Smith, režisér neuvěřitelných béčkových srágor typu Air Force 2, se snímku podle půl století staré předlohy zhostil s opravdovou rutinou - v tom kladném, řemeslném smyslu. Více než padesátiletý odstup mezi oběma verzemi je ovšem znát - a nejen v tom, že původní film byl černobílý. Přestože scénář je téměř identický, ďábel, jak známo, je skrytý v detailu. V původní verzi Němec zákeřně střílí vyjednavače do zad, v současné tato scéna chybí. Ostatní rozdíly jsou pro vyznění filmu nepodstatné, tento ale vyjadřuje právě ten padesátiletý předěl. Padesát let Němci nerozpoutali žádnou válku, zatímco USA dávno bojují války jiné, proti jiným nepřátelům. Ale pod závěrečná slova se můžeme podepsat teď, stejně jako tenkrát: "Oni neměli zestárnout tak jako my, co stárneme. Věk je neměl unavit. Roky je neměly zatratit. I slunce večer zapadne, ale ráno si je pamatujeme. Nikdy na vás nezapomeneme."