Ioannes

Zcela rozporuplný film. Na jednu stranu vynikající kamera, střih, hudba (soundtrack z filmu je skvělý), výprava, kostýmy a herecké projevy, na druhé straně velmi stupidní scénář, který kazí dojem z celého filmu. Tvorba scénáře začíná tvorbou postav. A scénáristi David Ondříček a Jiří Macháček to přehnali s nenormálností postav. V běžném filmu (žánr drama) je obvyklé, že je v něm jedna nenormální postava. V tomto filmu jsou však nenormální všechny postavy až na "Kendyho", jehož postava je však okrajová. K žánru komedie patří nadsázka, nereálnost děje a absurdita, což je to jediné, co tento film z žánru komedie obsahuje. Nejdůležitější kritérium komedií je humor. Tento film vtipný není. Pokud film, který producent označil za komedii, není vtipný, tak tento film není komedií, nýbrž jen pokusem o komedii, v mnohých případech trapným pokusem. Tento film je jen slepenec poměrně hloupých scén a obrazů, které ve výsledku nedávají dojem kompaktnosti. Ze scénáře je obstojná jen dějová linie Jiřího Macháčka přibližně do 30. minuty (ostatní dějové linie ne). V těchto třiceti minutách jsou tak dva tři kvalitní dialogy. Navíc scénář kazí nechutné scény svlékání Vladimíra Dlouhého a orální sex se psem. A co tato filmová chyba? (Je to opravdu filmová chyba?) V čase 1 hod 26 min začíná rvačka, ve které se Macháček a Trojan přetahují o zapalovač. Později hoří, postavy musí utíkat před velkými plameny. Před rvačkou není záběr, ve kterém by Macháček kameru schoval do kapsy. (A ona by se do jeho kapes jistě ani nevešla.) Kamera i s nahrávkou by za běžných okolností měla shořet na tom místě.

Mé první setkání s australským humorem. Australani jsou potomci mimo jiné i Angličanů, což je národ, který má nejrozvinutější smysl pro humor ze všech národů na Matičce Zemi. Kritériem pro toto tvrzení je je kvantita a kvalita skutečně (!) vtipné filmové tvorby na milion obyvatel. Pokud je tento seriál vlajkovou lodí australského filmového humoru, tak to znamená, že Australani po Angličanech příliš humoru nezdědili. Abych byl konkrétní, humor v tomto seriálu je velmi velmi slabý. Spousta gagů jsou parodie. Nemám vůbec tušení, co je v nich parodováno. Dobrá parodie se stává dobrou parodií, když se jim člověk zasměje, přestože vůbec nezná to, co je parodováno. Což se v tomto seriálu rozhodně neděje. Celkem jsem viděl dvě episody. Zhruba 40% gagů a scének bylo trapných, 55% neutrálních neboli nevtipných, zbylých 5% tvoří scénky a gagy, které považuji za jakž takž dobré, leč zasmál jsem se při nich jen jednou, a to ve scénce, v níž se hlavní hrdinka ptala lidí v parku, kdo prodává uran na výrobu jaderné bomby. Podle některých ohlasů je tento seriál vlajkovou lodí humorných pořadů TV Barrandov. TV Barrandov fandím v jejím soupeření se třemi velkými celostátními televizemi. Je mi líto, že tento její pořad nemohu ke zhlédnutí doporučit.

Dlouhé, natahované a zčásti nudné.

Velmi jednoduchý děj je uměním mistra povýšen na kvalitní temný thriller, v němž v hlavní roli hraje město. Město temné, noční, nebezpečné, nevyzpytatelné, kruté, ošklivé a zároveň krásné a plné sociálních případů. Newyorský Manhattan známe především jako čtvrť s nejvyšším počtem mrakodrapů, jako sídlo burzy, brokerských firem a mnoha obřích společností. Ve dne se objevují bohatí a úspěšní v drahých oblecích. V noci bezdomovci, úchylové, feťáci, kriminálníci a násilníci. A také záchranáři na noční službě, kteří křižují Manhattan sem a tam jako noční andělé. Praví andělé jsou bytosti s nadpřirozenými schopnostmi. Záchranář Frank Pierce (Nicolas Cage) by rád byl andělem s nadpřirozenýmischopnostmi, avšak je jen smrtelným člověkem, který trpí únavou, syndromem vyhoření, krizí středního věku a depresemi. Z nadpřirozena se u něj projevují jen vidiny zemřelých, což by se však možná dalo vysvětlit vědecky v rámci vědy zvané psychiatrie. Záchranář Frank Pierce je pronásledován svou minulostí, v níž se dopustil profesních chyb. Získá nakonec vykoupení?

Pamatuji si, že to mělo nesympatické hlavní hrdiny a nezajímavé zápletky.

Tento film je panoptikem obyčejných lidiček a postaviček, které žily za 1.republiky v jednom městě (pravděpodobně v Praze) a jejichž osudy se navzájem proplétají kolem osudu hlavní postavy doktora Munoryho (Josef Abrhám). Kromě něj, praktického lékaře pro dospělé, vědátora a snad i občasného záletníka, se seznámíme s paní Munorovou (Šárka Šafránková), trochu znuděnou maloměšťáckou paničkou, povahou krapet rozmazlenou, žárlivou a hysterickou. Ve svém bytě hostí své přítelkyně, kterým vůbec nemůžeme mít za zlé, že se u své hostitelky živí nejenom moučníky a zákusky, ale i klevetami a pomluvami. Pak tu je jízlivý doktorův tchán po mrtvičce, kterému doktor Munory se svou lékařskou vědou nedokáže pomoct, ani kdyby se rozkrájel, krásná plavovlasá služka zamilovaná do doktora a komentující veškeré dění v domě, novinář soudničkář (Jiří Lábus), který se stane obětí experimentálních léčebných metod doktora Munoryho, starý advokát, který se stydí za to, co provedl jeho klient se svými nájemníky, starý vinárník, jehož celoživotní pracovní náplní bylo pití vína ve velkém, jeho syn, který jde v jeho šlépějích, amatérský sexuolog (Josef Somr), který zná Freuda nazpaměť, avšak sám sobě si pomoci nedokáže, a jiní lidé. Skvělá adaptace díla Karla Poláčka od scénáristy Šaška, práce režiséra Háši, který má většinu svých filmů zde na ČSFD v červené sféře, a vynikající herecké výkony tehdejšího hereckého výkvětu mají na následek, že tento film o Vánocích 2010 v kategorii vytvoření vánoční televizní pohody suverénně porazil mnohonásobně dražší filmy.

Na Esmeraldě nebyl nejhorší dabing, herci, výprava, děj, kamera... Na Esmeraldě byl nejhorší příšerně pomalý střih.

Toto anglické rčení a film samotný se dostaly do širokého povědomí. Znají ho politici, politologové, novináři, lidi z marketingu, lidi z médií, učitelé angličtiny, učitelé občanky… Znát tento film a význam jeho názvu se od jeho premiéry staly součástí všeobecného vzdělání. Film měl díky svému námětu rozsáhlý celosvětový společenský dopad, protože se s nadsázkou pokouší ukázat, jak velkou moc média mají. Přes skutečnosti uvedená výše má film samotný překvapivě dosti nízkou kvalitu. Samotný námět je úžasný, avšak jeho zpracování chabé: Film je nedokonalý už od svého scénáře. Nedokonalosti v detailech jako je nezajímavá a nudná skladba, která má svou kvalitou získat celý národ. Tato skladba je soulová, přestože světu a Americe už celá desetiletí vládne pop. Děj je šílený, nereálný a absurdní. Obsahuje mnoho šíleností a nadsázek, mezi nimiž má ústřední postavení hlavní dějová linie: Umělé vyfabrikování neexistující války proti Albánii za účelem odvedení pozornosti od prezidentova sexuálního skandálu s mladou skautkou. Tyto šílenosti a nadsázky mají být jakousi kostrou pro humor. Vzhledem k absolutní absenci humoru jsou však tyto šílenosti a nadsázky obnaženy jako nereálné blbosti a tím pádem se film celkově jeví jako nereálná blbost. S humorem by byl tento film povýšen na absurdní komedii.

Po 2.světové válce, v roce 1946, měla policie stále úctu a respekt. Respekt tu zosobňuje přísný a důsledný policejní důstojník hraný Pavlem Novotným. V každém stádu se však najde nějaká ta černá ovce. V poválečné policii byl touto černou ovcí např. strážmistr Zahrádka. Čím je policista vyšší a silnější, tím to je pro něj a jeho sbor lepší. Právě proto do prvních pravidelných policejních sborů, londýnských "Bobbies" ve 30.letech 19.století přijímáni pouze vysocí a silní mužové. Strážmist Zahrádka nejen že má slabou a malou postavu, ale navíc je i smolař, je příliš důvěřivý a neví,co znamená grátis. První povídka nudná. Žádné pořádné překvapení, žádný pořádný zvrat. Že ve rvačce v závěru děje vyhraje bláznivý inženýr a že pochopové odvedou do blázince policistu Zahrádku, to čekal určitě každý. Většinu děje první povídky zabírá monolog bláznivého inženýra. Ne, že by tento monolog nebyl zajímavý. On je však bohužel na jedno brdo. První povídka je na dvě hvězdy. Druhá je mnohem lepší. Obsahuje nějaké zvraty a překvapení, především ale krásné dialogy a několik komických situací. A Josef Somr svou postavu skvěle zvládl. Průměr vychází na tři hvězdy.

Pořad pro dementy, kteří se válejí smíchy pod stolem po zhlédnutí supermegagigaultrahypervtipných klipů, v nichž a)někdo spadne b) na někoho něco spadne c)někdo spadne a na někoho něco spadne. Klipy byly obvykle upraveny zvukově: Byl k nim přidán "akční" zvuk či umělý smích. Škoda, že nebyly upraveny i obrazově, například přidáním černých obrazů, které by zcela zabíraly všechny snímky filmu. V každém díle byla soutěž: Diváci měli za úkol ze tří soutěžních klipů vybrat ten nejtrapnější. Pak vítěz (autor nejtrapnějšího klipu) házel velkou molitanovou kostkou na zem a podle čísla, které hodil, vyhrál kameru. Na výběr bylo 6 kamer podle čísel 1 až 6. Škoda, že tehdy nezkrátili tu celou proceduru vybírání ceny vítězem. Vítěz tehdy mohl házet na zem svou kamerou. Místo čísel na kostce by se hodnotil počet kusů, na který se jeho kamera rozpadla. Celkové hodnocení kvality pořadu činí nula hvězdiček, tj. odpad. Jednu hvězdičku navíc bych býval dal, pokud by tvůrci tohoto pořadu v jeho názvu byli vyměnili druhé té za em. /Edit: Odpad umocněn na druhou. Může za to zjištění, že tento pořad stále běží.