fredisek

Možná víc než o nějaké té "ženské sexualitě" je druhý díl o morálce. Jako by odkaz na škodlivou politickou korektnost připomínal Trierovo vystoupení na Cannes. Jako by nás Trier kritizoval za pokrytectví, když odsuzujeme neprojevenou pedofilii. Druhý díl je expresivnější, víc se u něj přivírají oči a je bohužel víc ukecaný, méně příběhový a strašně rozsekaný. Jednotlivé kapitoly k sobě nesedí, i když ten příběhový oblouk á la "s čím zacházíš, tím také scházíš" byl skvělý. Přesto si myslím, že Trier nenechal Nymfomanku, aby si pořádně vymáchala čumák v sajrajtu, za který sice nemohla, ale živila ho. První díl byl nakopávací, druhý se vztekal, ale nekopal.

Film předně vyčůraně těží z toho, že palestinsko-izraelský konflikt je drama samo o sobě. Ocenit se rozhodně dá hra, jakou tvůrci filmu s diváky vedou. Terorista se tu stává hrdinou a kdyby to snad bylo málo, ještě si zlomí srdce. Izraelci tu jsou vykresleni v jednoznačně záporné roli. Nutno říct, že se Palestinci dokázali chytnout úlohy utlačovaných a Omar je vlastně velice vkusným PR jejich nezávislosti. Filmová propaganda, která ovšem (také díky milostné linii) nepůsobí primárně jako volání po vyhlášení nezávislé Palestiny. Chtělo by se mi říct, že je to citlivá propaganda. To možná Omara definuje nejlépe. Izraelci a jejich příznivci budou lézt po stropě, zbytek se do tohohle konfliktu zamotá ještě víc, než už to stihl během televizních zpráv.

Nechutně výživná půda pro stereotypy. Od Heleny lehké zlepšení, ale rozhodně ne nijak výrazné. Český sitcom si za sebou táhne břemeno (a hergot velké) lidovosti. Nova zkrátka točí sitcomy pro svou cílovku, jenže tím akorát své diváky dehonestuje. Nechává je tak tam, kde asi zcela dobrovolně jsou - zavalení obyčejností. PanMáma je sice oplzlý a sprostý (což by mohlo naznačovat jistý pokus o kousavost), ale pořád si jede cestou, kterou se sitcomy Novy ubírají...totiž neříkat nic zajímavého, nic progresivního, nesmyslně se vměstnat do naprosto neuchopitelného obecného vkusu a ideálně přiživit stereotypy a předsudky. Otázkou je, co znamená obecný vkus a hlavně čemu se lidé mohou smát? Znamená to snad, že instalatér musí mít východní přízvuk, aby bylo jasné, kdo nám spravuje hajzly? Znamená to, že gay musí mít víc estrogenu než má kdejaká Paris Hiltonová na nákupech? Pak se divíme (nebo možná ne a o to je to horší), že nám tu fakt lidi z východu hajzly spravují a že gay rovná se kuřbuřt, co srká jeden manhattan za druhým. PanMáma je chvílemi vtipný, to se mu vzít nedá, ale vyčítat se mu dá - a zcela oprávněně - že je většinou příšerně hloupoučký, prvoplánový a ... hloupoučký.

Hajzlíci vždycky ze všeho vyjdou bez pořádný rány a dobráci si namelou hubu o chodník. Svět se točí dál a takhle se točil vždycky, přesto člověk stále věří, že svět je aspoň trochu spravedlivý. Není a 15 anos y un día to dokazuje. Příběh, který je standardní, až je to k pláči. Film je rozhodně zajímavý díky dialogům a zpracování, ale ne na víc než jedno zhlédnutí.

Jak mě točil Vian, z Gondryho jsem pěnil. Surrealismus je skvělý žánr a já avantgardy prostě rád, jenže v Pěně dní je až moc naivismu, který mě nehorázně vytáčí. Jakkoli je finále dramatické, v knize i ve filmu (tam ještě víc) se kroutí do nesnesitelné frašky. Chtěl bych mít doma pianoctail, ale nechci sledovat/číst ve své podstatě banální příběh, jehož jedinou předností je ztřeštěnost, které je už tak moc, že mi přijde, že Pěna dní vlastně ani o ničem jiném není, byť má v základu srdceryvnou romanci (srdcerváč by se občas hodil, ten stejně jako pianoctail).

S***a, a teď to myslím velice pozitivně. Bavilo mě to od začátku do konce, vyšší cíle ten film ani neměl...než bavit. Neokouzlil mě, to ne, ale své kvality má. Jenom si říkám, proč teď v Americe chtějí, aby všechny Francouzky vypadaly (nebo aspoň měly mimiku) jako Marion Cotillard.

Nemám rád Jarmushe, miluju Tildu Swinton. Když se to zprůměruje, jsou to tři hvězdy, jedna z toho za krvavej nanuk, jedna za Tildu, jedna za Shakespeare vs Marlowe.

Fantazmagorie par excellence...Komu by se nelíbil film, kde Harry Potter znova mluví s hady, lítá jak ve famfrpálu, a kde příběh koření dojemná lovestory, která začala morseovkou přes odraz světla ve zlatém křížku jedné poctivé protestantky? Skvělé ironické momenty zachránily pád filmu do kategorie kravin, protože tahle fantastická/thrillerová/hororová témata s knižní předlohou jsou pro film strašně složitá věc (viz všechny ty zpackané adaptace Kinga).

La mejor comedia de Almodóvar a to bez keců. Kam se hrabou Ženy na pokraji nervového zhroucení. Los Amantes pasajeros jsou báječně střelení. Infantilní španělský humor se díkybohu nekonal. Až příště někam poletím, rozhodně beru aerolinky Península a připlatím si za business class. Prostě dokonalost s almodóvarovskou červenou a bledě modrou. Vyrazil jsem na předpremiéru, jelikož jsem se už nemohl dočkat, když tohle udělám, stává se, že jsem zklamaný, protože očekávání jsou veliká....no, Los Amantes pasajeros nezklamali, naopak překvapili. Almodóvar se odvázal, teplí tu byli úplně všichni i ti, co nechtěli. Neskutečně zábavné a přemýšlím, kdy si znova najdu čas, abych na to zašel. Navíc je tu jedna zajímavá věc, která odráží společenskou situaci, homosexuální postavy se tu přehouply do standardního života a nejsou už na hraně jako třeba ve slavných La Mala educación nebo Todo sobre mi madre. Pětihvězdičkový servis letecké společnosti El Deseo! PS: Čas jsem si našel a po čtyřech dnech jsem na to šel znovu, takhle brzo po sobě jsem naposled viděl 500 Days of Summer, laťka je tudíž dost vysoko.

Studentka žurnalistiky, která navátá za bílýho dne dělá rozhovor s filmovým režisérem a mimoděk se u toho zalovískuje. Je to trochu ze života, i když možná ze života, jaký bychom mít chtěli a nemáme, možná proto, že nežijeme ve filmu jako z nové vlny. Je to dobře, nebo není? Los Ilusos bohužel sklouzávají k pozérství, nebo možná k lehkému kýči. Nová vlna je tu cítit všude, možná až moc, možná tu spíš smrdí. Ponožky, co se nepraly od šedesátých let, prostě na pět hvězdiček nebudou.