fredisek

Tenhle film vás nutí přemýšlet o tom, proč vlastně vznikl. To je jeho největší přínos. Jinak je to šablonovitá romance "kamarád taky rád a oops máme tu zadanou kamarádku". Hádám, že autoři sázeli na krásný Sibiří zavánějící ksichtík Zoe Kazan a popularitu Harryho Pottera, ale to je málo. Pár let po tom, co se všichni zamilovali do 500 Days of Summer, nemůžete přijít s komedií, která je jen stěží vtipná, stěží dramatická a která ačkoli se tváří, že jede na vlně indie komedií, tak je neskutečně tuctová. Dialogy se daly hádat předem, motivy taky (třeba ta výměna dárků, co jiného než ten chleba by tam mohlo být?). Je to zkrátka učebnicový příklad toho, jak komedie netočit, protože takhle je už natočil někdo jiný a lépe.

Tilda je nejlepší. Bowie mi k srdci nepřirostl a krom Young Americans z něj nešílím, ale tohle video je úžasný. Jenom nevím, jestli jsem si víc nevšímal Tildy než hudby...

Víc hipster filtrů než má instagram, víc záběrů proti slunci než má průměrný volnomyšlenkářský film. Ve jménu... zkrátka strašně pěkně vypadá, na to, že je z Polska, vypadá, jako by ho natáčeli v Texasu. Jenže je až moc podobný českému Venkovskému učiteli, který se s queer tematikou pokoušel porvat, ale nakonec jen chodil kolem horké (teplé) kaše. Ve jménu... je sice promyšlenější, propracovanější, uvěřitelnější (překvapivě), vlídnější i drsnější, ale pořád stojí někde vzádu u varhan a nejde k oltáři, aby ho bylo pořádně vidět. Spoiler: Snad nejdelší čekání na sexuální scénu v queer filmu ever.

Takhle nějak by točil bijáky Michelangelo. Sorrentino nám dal geniální zobrazení Itálie. Jakkoli téhle zemi la dolce vita v posledních letech docela zhořkla, Sorrentino se ji pokusil zachránit. Výtvarně dokonalá záležitost, která splňuje všechna klišé a mění je v přitažlivou realitu. Koneckonců určitě budou existovat vyhořelí spisovatelé, kteří mají na každý den jiný oblek a přitom si uvědomují svoje snobství (a nechtějí se ho vzdát, jelikož je to to nejpřirozenější snobství, na rozdíl od toho uměleckého, ke kterému Sorrentino díkybohu nesklouzl). La Grande bellezza úžasně září, je to opravdový požitek, táhne vás k jihu (možná by se měli italští hoteliéři složit na další Sorrentinův film, v létě Řím bude přetékat turisty ještě víc než obvykle). Decentní nahota, střízlivý pohled na svět (v kontrastu s nesnesitelnou povrchností), do posledního detailu dotažená barevnost. Sorrentino prostě říká, že Itálie je renesance, možná i renesance artového filmu, který jenom nežvatlá, ale zanechává dojem...velkolepý. Na rozdíl od This Must Be the Place, u kterého jsem trpěl, La Grande bellezza mě dostala. nejlepší reklama na Itálii od těch dvou animovanejch psů se špagetama.

Největší brzdou a stejně tak největší předností filmu je to, bez čeho by se drama Gatsbyho ražení mělo umět obejít. Výtvarná stránka. Luhrmann chtěl spektákl, má ho, svět chce spektákly, má je. Gatsbyho show must go on. Některé scény jsem si užíval a stále si opakoval.....prokrista, jaktože má ten Luhrmann tolik vkusu, stylu, citu pro eleganci i kýč?! Gatsbyho párty byly fenomenální, třpytky, Moët, charleston. Bohužel film se vleče, Mulligan víc sluší sebejisté ženy než naivky á la Daisy, DiCaprio přehrával a Maguire se nesnesitelně culil. Vztah Daisy a Gatsbyho byl jen těžko uvěřitelný, nebyly v něm emoce. Luhrmann sice přehnal dekorace, interiéry, kostýmy, ale zapomněl přehnat pocity. To, co předváděla Kidman s McGregorem v Moulin Rouge, Dicaprio s Mulligan prostě nezvládali. Moje hodnocení zvyšuje můj nekonečný obdiv k Luhrmannově stylu. Nekopíruje zaběhlé směry, on (a jeho tým) je transformuje, přibližuje je současnosti. Art déco tu dosáhlo opulentní dokonalosti. Gatsbyho palác jako z pohádky od Disneyho, křeslo s reprodukcí Fragonardovy Houpačky, chrámové varhany celé zlaté. V tomhle je Luhrmann génius, ve vyprávění příběhů už takový přeborník není.

Němci mají smysl pro humor. To na Feuchtgebiete asi šokuje nejvíc...ani ne, že zázvor jako dildo moc nepůjde, nebo že na pizzu dostanete přídavek v podobě spermatu (by mě zajímalo, jestli by se za tenhle přídavek platilo klasických dvacet třicet korun). Řval jsem smíchy nebo odporem skoro celou dobu. Myslím, že tak měsíc budu sousedy míjet se sklopenou hlavou. Feuchtgebiete jsem se bál, bál jsem se dalšího odvaru z Prciček, případně Short Busu. Naštěstí jsem se bál zbytečně. Tenhle film sice nepracuje zrovna s originálním (prcičkoidním) námětem, ale originálně ho zpracovává. Bavil jsem se a to je u komedie nejdůležitější. Ke cti (haha) filmu dopomáhá i soundtrack. Puritáni si můžou jít vylízat (co chtěj).

Ztraťte radši kočku vašich přátel, než abyste ztráceli svojí hlavu. Inside Llewyn Davis je úžasným filmem, ve kterém by se vlastně nic nedělo, kdyby Llewyn neztratil tu kočku (která musela mít svatou trpělivost, když se nechala vláčet newyorským metrem a zdrhla jen dvakrát...upřímně by mě zajímalo, jestli někdo z Coenů má doma kočku, hádám, že ne). WTF připravuje Justin Timberlake, který ať nedělá hudbu, ale radši hraje (to mu jde o něco líp). Cameo Garreta Hedlunda je snad plánovaným odkazem na jeho angažmá coby Neala Cassadyho v (docela špatné adaptaci) On the Road, když řídí auto, kterým Llewyn jede do Chicaga, a film se aspoň na moment mění v road movie. A jo, mám slabost pro folk, ať už zavání kýčem nebo ne...

Šablonovité, i když se obávám, že v policejních kruzích pořád aktuální. Chvílemi je z toho cítit Zkrocená hora, chvílemi zase scenáristická beznaděj (tolikrát jsem "je mi to líto" během jednoho filmu fakt ještě neslyšel). Průměr, který sice dobře pracuje se stereotypy, ale sám do jednoho velkého sklouzává.

Koktejl z klasických hororových přísad, který je ovšem dobře namíchaný. A to je ale asi tak všechno. Slušné lekačky, slušně ohyzdné mrtvoly, slušně propletený příběh mystikou. Ale málo intenzivní. Mrtvoly se tu sice promenádují jako v lázních, což způsobuje, že se režisér přestává zajímat o žijící postavy, ale berou tak prostor strachu. Děsivější horory jsou ty, které na první pohled tak děsivě nevyhlížejí. Finále The Conjuring navíc bylo - na to jakou má film stopáž - poměrně krátké. Průměrný, ale zábavný (dá se něco takového o hororu vůbec říct?) horor.

Zajímavý příběh, ale spíš než na dokument by se hodil na nějaké drama, myslím, že by se toho měl chytnout Almodóvar. Jako dokument standardně natočené, žádný nový přístup.