fredisek

Tíha viny způsobí, že řeknete to, co byste jinak zamlčeli, protože...zatloukat, zatloukat, zatloukat. Extrémně působivé drama s neuvěřitelnou Tildou Swinton. Zajímavě natočené. Pohledy kamery, prolínání reality s představami a vzpomínkami. Zdánlivá odtažitost postav, jejíž zdání se zhroutí ve vyhrocených situacích v závěru filmu. Realistické drama s trochou lartpourlartismu a dostatkem příběhu, aby to nebyla jen hezká nafouknutá bublina.

Ta kniha byla moje první setkání s literaturou a francouzskou kulturou zároveň. A stejně jako mám rád knížku, tak mám rád i film. Pochopitelně se do něj nevešlo všechno, ale nadsázku a humor Mikulášových patálií dokázal vystihnout úplně, což je na tom celém nejdůležitější!

Měli jste někdy tu čest s ortodoxní katoličkou, která vložila svůj rozum někam mezi tu tisícovku stránek, na nichž se píše jenom pravda a nic než pravda? Ne? Tak to buďte rádi. A jestli jo, tak tomu filmu odpustíte i to jalové zpracování a ten emancipačně-duhovo-rodinný doják na konec.

Možná, že se mi americká verze i zamlouvala víc. Příšerně nesympatický představitel Blomkvista a nemastná neslaná Lisbeth. Průměrný thriller, jehož finále smrdělo telenovelou.

2 ze 3 manželství končí rozvodem, 3 ze 3 filmů o rozvodu končí průšvihem. Romantická komedie o vaření, navoněných předzahrádkách a hledání vztahu v době, kdy už máte pocit, že jste za zenitem. No, tak jen doufám, že až budu za zenitem já, že mě tohle nedojme. Ten slabý vývar neokořenily ani rádoby drsné vtípky o nepoužívaných vagínách a nedostatku spermatu...předměstský Sex ve městě? Ani náhodou, spíš způsob, jak vyburcovat (a lehce šokovat) maminy u žehlení. Prvoplánové, nenápadité, přetékající všemi klišé (scénu s hulením trávy mohli rovnou vystřihnout z nějakého jiného filmu stejného žánru a ničemu by to neškodilo a navíc by ušetřili). Meryl Streep byla sice skvělá a mám ji moc rád, ale jak má za (ne)manžela Baldwina, jde všechna sranda stranou...

Očekávání byla veliká, Chicagu se ale Nine rovnat nemůže. Příběh tu skoro nebyl, ale tady šlo o hudbu, choreografii, kostýmy, scény. To jsem si opravdu užil.

Putin asi věděl, proč zakázal adopce ruských dětí do Ameriky, hahaha. Nejzajímavější na tomhle filmu je animace u závěrečných titulků. Námět rozhodně dobrý, ale neskutečně utahaně zpracovaný. Chtělo by to míň krve, požárů, viktoriánských holčiček a naopak víc psychologického mučení, duchaplnějších dialogů a absenci přebytečné stylizace.

Další amatérský film, který potvrdil všechna očekávání...nuda, nuda a zase nuda. Příběh téměř žádný, křečovitý pokus o ukázání křivd komunismu (opět, to téma už mě začíná vytáčet), i tak to mohlo být zajímavé, místo toho tu byla víc než hodina důchodcovských sedánků a klišé a nakonec jedna teatrální scéna o udávání v padesátých letech. Účast herců jako Květa Fialová, Josef Somr... v tomhle snímku musela být čistá charita, jiné vysvětlení pro to nemám...

Nijak výrazně mě to nechytlo a z Jareda Leto taky nijak nešílím. Asi se to u mě minulo účinkem. I tak, oproti jiným filmům Cobykdyby nebo Realita-mi-nestačí-tak-z-ní-udělám-jakože-trochu-fantasy, to něco do sebe mělo, to jo.

Amerika na anglický způsob. Tyhle optimistické komedie plné naděje, světlých zítřků a zlých podlých despotů mají jeden hlavní problém. Jsou absolutně o ničem. Příběh přehlušilo bratrství a táhnemezajedenprovaz poselství. To je špatně. Komediálních momentů málo, trapných dojáků až moc. Curtis, který napsal Notting Hill, pracoval na scénáři pro Bridget Jones...sepsal a zrežíroval dvouhodinovou (prostě moc dlouhé na komedii) pseudo-veselohru, která nezaujme ani charaktery ani příběhem ani komikou. Obrovský krok vedle a obrovské zklamání.